gicous

Dvě mašiny, dva zfetovaní chlapi a volnost všude kolem nich. Krajina ubíhá za taktů dobové hudby a naši hrdinové fičí napříč Amerikou za poznáním, že svoboda je pouze iluze, za kterou se ale platí ta nejdražší daň. Ve své době bezpochyby odvážný počin, jenž podle mého mínění, ale ztratil mnoho ze svého kouzla. 6/10

Nevlastním(?) účet na neexistující věci jménem Facebook nebo něčem podobném. E-mail také moc nekontroluju a tak mým jediným hříchem vůči komunikaci tváří v tvář zůstává CSFD. Tím pádem na mě Men,Women and Children zapůsobily jako svěží vánek ve vyprahlé poušti, neboť v podstatě vyjádřily všechny negativní pocity, které v sobě vůči novým kanalům mezilidské komunikace zastávám. Reitmanovi se podařilo vykreslit základní nebezpečí, jimiž tyto nové média ovlivňují a působí na lidskou osobnost a mezilidské vztahy. Zároveň si dokázal zachovat citlivý přístup směrem k postavám a jejich existenčním problémům. Vše doplnil hezkou vizuální stránkou a slušným soundtrackem. Ve srovnání s velice podobně laděným Disconnect, který se mi přeci jenom líbil více, ale nemá takové dějové tempo, jenž by dokázalo strhnout k většímu diváckému prožitku. Přesto by tohle drama vaši pozornosti uniknout nemělo. 7/10

Nepatrné vlnky emocí ke mně tu a tam dorazily, ale byly to pouze sporadické chvíle, které jen krátce pobyly, aby se o pár sekund později rychle vytratily. Zbyl po nich jen tichý nerozbouřený oceán profesionálně zahrané a ohudebněné americké produkce, marně se snažící rozbouřit, rozechvět, dojmout nebo rozkymácet divácké srdce. Kromě nyní již oscarově rusovlasé Julianne Moore byli všichni do jednoho především herci a herečky v úlohách fiktivních lidí a nikoli skuteční lidé pohybující se v reálných životních situacích. 6/10

Láska.........Oddanost jeden druhému. Forma sebeobětování, při které dávám, aniž bych vyžadoval zpět. Láska plná úcty a tichého souhlasu. Láska jako vězení, ze kterého není úniku. Láska jako trápení duše a těla. Láska má moře nejrůznějších podob. Zde se v kombinaci se stářím a smrti halí do černého šatu smutku, bolesti a neštěstí, které ústí do nečekaného finále, jenž dává všemu konečný pocit beznaděje, kdy je člověk pod tíhou osudu donucen k nejzoufalejším činům. Velice smutný film, ale to neznamená nekvalitní. Ba naopak silné herecké výkon bez špetky zbytečného sentimentu a ukázněná režie z něj činí pravý opak. V mém případě mi mírně vadila odtaživost celého děje. Už jen kvůli konci, který by si zasloužil alespoň pár slz uroněných nad přikořím obou hrdinů. Nestalo se, ale to není příliš na závadu, neboť podobné filmy by měly především přinutit k zamyšlení, a to se tady bezpochyby zdařilo na výbornou. 8/10

Došli jsme až k revoluci, která se nese v duchu skromnější podívané, než-li jsem před samotnou projekcí očekával. A to je dobře, neboť prim stále hraje Katniss v podání dokonale Jennifer Lawrence. Bez velkých bitev a okázalých triků se zde hraje na osobní notu a v centru příběhu tak prozatím stále stojí osud Katniss, ze které se mezitím stala vlajková loď revoluce. Umirněné, soustředěné, emočně napnuté a dějově zajímavé pokračovaní, které je jiné než předchozí díly. Liší se dokonce do té míry, že si nejsem vůbec jistý, jakým směrem se bude ubírat závěrečný díl, což je pro mě veliký filmový klad. Zároveň chápu poměrně nízké všeobecné hodnocení, z něhož usuzuji, že většina očekávala podobně jako já něco docela odlišného. Na rozdíl od většiny, jsem ale mile překvapen a v hodnocení se u zdi držet nebudu. 8/10

Smutná to věc sledovat tvůrce velkolepého Gladiátora, jak neustále recykluje sám sebe, aniž by přinesl do již téměř zapomenutého žánru něco nového, oživujícího nebo dokonce kontroverzního. Už nestačí být pouze vizuálně dokonalý a digitálně strhující. Tohle má už téměř každý průměrný hollywoodský velkofilm. Scott vsadil na povrchní a prostoduchou zábavu, která sice vypadá skvěle a krásně, ale nemá v sobě žádnou originalitu či filmové srdce. Takové vděčné a vnitřně bohaté téma s takovým kvalitním tvůrčím potenciálem snad nešlo zpackat. Přesto se tak stalo a já to Scottovi jen tak nazapomenu! :-) 4/10

Vaughn přináší do žánru množství inovativních a novátorských nápadů, které si mi nesmírně líbily. Jen tak namátkou skvěle zvládnuté souboje nebo výborně vyvedené přechody mezi scénami, které bezproblému překlenují několik filmových let. Největší problém mi ovšem přinesla poslední třetina fimu, kdy jde dle mého názoru film přeci jenom přilíš za hranice ještě únosného vkusu. A to se tluče se zbytkem filmu, který se ještě jakžtakž pohybuje v určitých žanrově daných mezích. Kromě toho zde ztrácí dech i samotný Vaughn, a to zejména v akčních scénách, které se víceméně opakují a negradují s takovou intenzitou jako např. u Kick-Ass. Pokud ale odhlédnu od těchto maličkostí, stále je tady velice kvalitní akční jízda, vymykající se svou nesmlouvavostí běžně zavedených hollywoodským standardům. Nabízí řadu skvělých momentů, jenž potěší srdce filmového fanouška a hlavně ho překvapí svou bezprostřední hravostí. Jako příznivci Matthewa Vaughna ale tady stále něco chybí. A to jedna zvláštní přísada, přítomná např. v již zmíněném Kick-Ass. Tou je spojení hravé a bláznivé vynalezavosti s dravostí a......nadto ještě emocionalitou, která zajišťuje, že se v jednom okamžiku skvěle pobavíte, jen abyste se o pár minut později dojmuli nebo dokonce rozplakali nad údělem hlavních hrdinů. To v Kingsman chybí a já v respektu k ostatním dílům režiséra nemůžu jít do plného počtu. 8/10

All is lost bylo statickým šlapáním vody, čili byla to únavná, vysilující a monotonní divácká zkušenost sledovat pana Bezejmeného a jeho úsilí o záchranu vlastního života. A Most Violent Year znamená určitý posun, a to od nudného šlapání k pomalému brouzdání. Stoická nuda byla vystřídaná velice pozvolným tempem vyprávění. Především se začalo mluvit a semtam se do děje v pašuje i nějaká dynamičtější momentka. Nicméně kromě silného a charismatického hlavního hrdiny zde není nic zvláštního k vidění. Vše spočívá v průměru, což jde ruku v ruce s mdlým diváckým zážitkem, který mě po skončení projekce naplnil. 5/10

Pomalým krok jsem si vyšlápnul na již známou pěšinu, kterou jsem filmově zakusil již několikrát předtím. Žádné velké překvapení z řad emocí, psychologie či tempa mě tam neočekávalo. Zároveň ale chybělo i velké zklamání, za což jsem více než vděčný, už jen kvůli silnému ústřednímu hereckému tandemu, který táhne celý film a je nesmírně kvalitní. A tak jsem se vrátil, aniž bych se zadýchal a nebo dojmul či dokonce nadchnul. V kategorii právnických dramata se tedy jedná o víceméně průměrný počin, který neurazí, ale zároveň ani nijak zvláště nevyčnivá nad běžný průměr. 6/10

This is the end of Kim Čong-un. Apokalypsa pronikla i do Severní Koree a smetla ji silou humoru toho nejhrubšího zrna. Šílenost, která sice nedosahuje kvality hollywoodského inferna, ale i tady se dá sem tam slušně zasmát. 5/10