gicous

Možná, že to bude k smíchu, ale po první třetině jsem uvažoval o plném hodnocení. Opravdu se mi to líbilo. Hezká stylizace budoucnosti, dobří herci v hlavních rolích (včetně Jeffa "horké brambory" Bridgese) a především dobře propracovaná myšlenková základna celého projektu. Jednoduše jsem byl naladěn na stejnou vlnovou délku jako tvůrci filmu v čele s Phillipem Noycem. Vše to u mně rezonovalo a mělo potřebnou vnitřní podporu. S přibývajícími minutami a s vrstvením příběhových přešlapů, mě ale neustále více jímal pocit zděšení, kam až to celé dojde. Příběh se prostě ztratil před očima. Dělalo to na mně dojem, že to někdo vzal a celé na koleni přestříhal a zkrátil, aby to vyhovovalo mainstreamu, a aby se to alespoň zčásti zaplatilo. Samozřejmě to je jenom dojem, a pravda může být úplně jiná. A jak že to vlastně celé skončí? Kam se až tvůrci odvážili dojít? Na to se, přátelé, budete muset podívat sami, abyste opravdu uvěřili. Věřte ale, že cestování s kojencem a lá National Geographic si nezadá s těmi nejlepšími (nechtěnými) groteskami posledních let. 5/10

Když si hrdinové vyjdou do labyrintu, dá se na to dívat a dokonce to má misty i spád. Ovšem vesnická idylka po americku táhne film nemilosrdně dolů. Závěr nechávám bez komentáře - jsem mimo mísu. 4/10

Joe Gideon alias Bob Fosse, řítící se na křídlech sexu, alkoholu, práce a touhy po úspěchu vstříc jisté smrti. Nedbá varování a neochvějně vysává ze svého těla svoji životní energii do bodu, kdy už nezbyde nic. Vydrancoval svoji tělesnou schránku. Doslova se vřítil do propasti, ze které už není cesta zpátky. Na konci se snaží vydrápat nahoru, ale nohy mu neúprosně podrazí neúspěch. Ten, kterého se tak bál, ho v nejméně příhodný okamžik dostihnul a definitivně ho odeslal do osidel anděla smrti. Konečnému umíráčku ale předchází Gideonova óda na život, protože on si ho opravdu uměl vychutnat. Ženy, práce, sex, drogy, alkohol se střídají ve frenetickém rytmu. Každý den je show a Joe jede na plný plyn, aby ze všeho vytěžil maximum. Hnán iracionální touhou po úspěchu, zapomněl na rodinu a na zdraví, tedy na to nejdůležitější, co člověk v životě má a oddal se své práci v maximální možné úrovni. Za cenu sebezničení natočil jedny z nejlepších muzikalových čísel, co jsem za svůj nudný (ve srovnání s Joem) život viděl a naserviroval mi v podstatě nezapomenutelný zážitek. Nezbývá než poděkovat a zanotovat si melodii z posledního rozlučkového tanečního čísla, ve kterém smutek, bolest a radost splývají v jeden úchvatný celek. 9/10

Náhodné divacké skřížení cesty pár postav, které se pohybují na pomezí zločinu a běžného normálního života, přičemž tam neexistuje přesně daná linie. Vyprávění je velice pozvolné, z počátku až uspávající. Postupně začně děj nabírat kurz, ze kterého je patrné, kam bude směřovat, ale i tak se nekonají žádné příběhové veletoče. Celý film se dostane k závěru pomalu, aniž by se nějak zvláště zadýchal. Na příběh jsem reagoval spíše zklamaným povzdechem, než-li nadšeným výskáním. Očekával jsem od jména Dennise Lehane těžkotonážnější kalibr. Nuže, nekonalo se. Dlaně zůstaly suché a v zádech nemrazilo. Zásluhu na tom, že se mírně těžká oční víčka nazavřela, nesou herci a jedna herečka. Složení Hardy-Rapace-Gandolfini-Schoenaerts je jednoduše protispánkové. Fungovalo bezvadně, i když se zrovna nic nedělo. The Drop není mimořádná filmová událost typu Prokletý Ostrov nebo Gone Baby Gone. Je to slušný průměr, který neoslní, ale ani neurazí. Pro mě osobně určitě zklamání, neboť jsem od jmen tvůrců čekal mnohem silnější biják. 6/10

Herecké obsazení šíleně lahůdkové. Zpracování šíleně průměrné. Závěrečná pointa šileně překvapivá (?). Celkový dojem - šíleně nevyužitá šance. Z toho šlo vytřískat mnohem více. Kdyby se toho chopil producent Gibson, pak by se v senatoriu děly ty pravé šílenosti.6*/10

Každý, kdo namítá, že Teorie všeho nemá žádné skutečné rozuzlení, je vedle, jak ta jedle. Film není ani o práci Hawkinga, ani o jeho akademické praxi. K zdokumentování toho, by si měl každý přečíst knihy, které tento muž napsal. Tam najde všechny odpovědi, které v tomto oboru hledá. Teorie všeho je film a jako takový by měl především vzbudit v lidech emoce, jenž se v běžném životě tak často nevyskytují. Přece proto se na film díváme, abychom rozptýlili stereotyp dne a na chvíli pocítili napětí, vzrušení, dojetí......A emocí je v tomto snímku mnoho. Už jen samotný smutný osud Hawkinga probouzí soucit a dojetí. Především je to ale film o lásce dvou lidí, které potkalo neštěstí. Klobouk dolů před Jane a jejím odhodláním starat se o Stephena, a k tomu vychovávat tři děti. To chtělo hodně odvahy a síly! A podobně smekám i před jejich konečným rozhodnutím, v daném momentě velice racionálním a rozumném. Film stojí na hereckých výkonech hlavní dvojice. Znovu obdivuji práci Felicity Jones, která předvedla další famózní výkon. Výborné drama s jasně oskarovými ambicemi. 9/10

Když Itálii, tak raději bez Winterbottoma, Bryndona a Coogana. Nic proti Britům, ale tento film se mi do noty vůbec netrefil. 2/10

V samotném závěru mě zalil příjemný pocit pramenící z faktu, že se hlavní hrdina z chlapce změnil v muže. Úspěšně vystudoval, odstěhoval se do Izraele, založil rodinu a měl své vlastní děti. Po útrapách a po strádání, které si prožil, a jenž ho nepochybně poznamenala, dokázal pokračovat v životě dál. Neuvěřitelná směs síly, odhodlání a touhy žít a s tím spojená vytoužená divácka odměna. Zároveň se jedná o film, u kterého lze vidět, že do něho vložili tvůrci své srdce. Opravdu si dali záležet. Vzniknul tak velice citlivý, působivý a napínavý snímek, který patří k tomu nejlepšímu, co jsem za tento rok viděl. 9/10

Láska ma tisíce podob a jednou z nich je i totální sebeláska. Když se člověk nemůže zamilovat do lidí, jenž ho obklopují, tak namíří svůj cit dovnitř. Pokud má zmíněný jedinec možnost cestovat časem a ještě k tomu vládne jistou fyzickou anomálií, poté vzniká dokonale sebestředný vztah, který nemá začátek ani konec. Věru zajímavá filmová hříčka! Nejen dobře odvyprávěná, ale také výborně zahraná (Sarah Snook předvedla prvotřídní výkon!). A v neposlední řadě bych také pochválil zpracování, jenž pracuje s minimem triků a s naprostou absencí velkoleposti. Přesto má film působivou atmosféru a zvláštní kouzlo, jenž se ve filmovém světě tu a tam vyskytne. Nicméně zůstávám pod absolutním hodnocením, protože film na mě nefungoval tak dobře v linii, řekněmě, globálnější, jako tomu bylo v linii čistě osobní. 8/10

Lidské oko jako cizí galaxie hrající krásnými barvami, v jejimž středu trůní černá tečka jako nekonečný bod, kde se vše ztrácí. Brána do duše, umožňující poznání, zda-li máme, co dočinění s dobrem či zlem, s láskou nebo nenávistí, s bolestí nebo radostí. Příběh vědce, který zasvětil svůj život zkoumání lidského oka, prostřednictvím něhož může dokázat neexistenci Boha a potvrdit tak sám sobě svoji správnou životní cestu. Nebyl by to ale Bůh, aby se nechal porazit tak snadno. A tak se Dr. Ian Gray díky své objektivitě a myšlenkové otevřenosti přesvědčí, že vesmír skýtá nejedno tajemství. Vynikající film, který mě zaujal především šikovností, se kterou spojuje mainstreamové filmové prvky s myšlenkovou bohatostí. Zároveň musím pochválit námětovou otevřenost a nazaujatost. Cahill nás do ničeho nenutí. Prezentuje spor mezi vědou a spiritualitou nenásilně, aniž by zaujímal nějaká vyhrocená stanoviska. Nechť si každý vybere, co je jeho. Film se mi z počátku zdál trochu příliš excentrický, což mi mírně vadilo, ale to bylo jen chvilkové nedorozumění, po kterém jsem dalšímu příběhu naprosto přirozeně přivykl. Zmíněnou přirozeností bych popsal i jednotlivé postavy, stejně tak jako jejich vývoj v rámci celého příběhu. Mám z filmu dobrý pocit, který nechám odrazit i ve svém hodnocení. 8/10