gicous

Z počátku se film odvíjí příjemně nečekaným způsobem, kdy sledujeme něco ve stylu Patroly od Davida Ayera zkříženou se Sedm od Davida Finchera. Policejní výjezdy, hlášky, akce, dobré dialogy + temná atmosféra, kriminální zápletka, sympatické ústřední duo. Ale to by nebyl Scott Derrickson. Brzy se začne do děje montovat tajemný a nadpřirozený motiv, který postupně nabírá vrch nad vším ostatním, až vrcholí v závěru, kdy se dočkáme dokonce i čistokrevného exorcismu. To už ovšem na mně bylo moc. Finále nefungovalo v žádném ohledu. Vcelku dobře gradovaná zápletka se změní ve frašku. Díky Bohu, že samotný rituál trvá pouze pár minut a je zařazen na úplný konec. Je to škoda, protože rozjezd byl perfektní - spousta dobře udělané atmosféry, vypiplané místa činu, lekačky, které opravdu vyděsí a dobrá ústřední policejní dvojice. S nadpřirozenem přichází změna žánru směrem k hororu. Derrickson dělá, co může. Metá na diváka krutosti, tmu, sem tam si pomůže vykrádačkou ze Sinistera, ale přece jenom si ukousl velký žvanec. Tento žánrový mix se pozvolna rozpadá. Bana, který je v thrillerové pozici výborný, začne souběžně s touto změnou ztrácet půdu pod noha. Jde cítit, že se v poloze "vyvoleného" nenašel. Herecký přehmat se povedl v postavě Santina ztvárněného Seanem Harrisem. Strach a hrůzu aby u něho člověk hledal hvězdářkým teleskopem! Typově obrovská chyba. Edgar Ramírez je ve své kněžské filmové službě slušnou volbou. Snad kromě závěru, ale tam selhali všichni do jednoho. Těžko ho z toho nějak speciálně vyjímat. Od této lehce nadprůměrné multižánrovky jsem očekával hit. Možná, ne takový jako byl Sinister, ale každopádně mnohem lepší než ve skutečnosti vznikl. Jsou tam výborné scény i dobré momenty, ale zároveň i horší chvílky a bohužel směrem ke konci i naprosto nepovedené pasáže. 6/10

Vztahová autodestrukce zapnuta: Do konečného zničení zbývá 138 minut. Prosím, zmáčkněte tlačítko a spustíte odpočet........Pokud se rozhodnete zasednout s tímto Polanskiho filmem, čeká vás nevšední zážitek. Na poli erotického, vášnívého, znepokojívého, psychologického, vztahového, sadomasochistického není moc filmů, které by se Hořkému měsíci vyrovnaly. 9/10 (Zůstávám o jedno políčko zpět. Jsem zajedno s Mat.ildou, že přeměna z ženy vamp v domácí buchtu je mírně nevěrohodná a rušivá.)

Chci Vám oznámit radostnou novinu: "Rosemary bude mít děťátko." Tak proč nejsem šťastný? Proč ve mně klíčí nepříjemné pocity plné znepokojení, sklíčenosti, smutku a rozladěnosti. Zřejmě proto, že jsem dvě hodiny sledoval marný boj ženy o plnohodnotné mateřství, jež v konečném zúčtování nedostal naplnění. Boj, který byl beznadějný od samotného počátku. A já blázen věřil, že vše dopadne jinak. Na konci na mně ale Polanski a spol. pustili mrazivě chladnou sprchu. Mia Farrow jako Rosemary úžasná! I po téměř půl století stále prvotřídní film. 10/10

V mechu porostlém háji se odehrála vražda. Kdo jí chce vyřešit, na hlavě rohy musí mít. Nechť tedy uzavře smlouvu s ďáblem a ten mu pomůže, neboť jedině tak lze tuto záhadu úspěšně vyřešit. Vraha po právu ztrestati a hroznou smrti ho do pekla poslati. Harry Potter potkává Hellboye za asistence Alexandra Ajy. Co z toho tak asi může vzejít? Myslel jsem, že to budem mnohem větší přehlídka zrůdnosti a zvrhlosti. Aja se tentokrát drží překvapivě zpátky. Snad až na konci mu konečně ujedou nervy a on se do toho pořádně opře. Filmu se nedá upřít rohatá originálnost a dobří herci. Spíše ale potěší v jednotlivostech. Samotný příběh se víceméně topí v povrchním příběhu a prázdných dialozích. 6/10

Procházel jsem se mezi náhrobními kameny. Stezka byla posazená mezi temnými stíny minulosti, které se vynořují tu a tam jako neblahé připomínky hříchů spachaných na ostatních lidech. Není jednoduché se s nimi vyrovnat a o těžší je nad nimi vyhrát. Budiž ke cti Matta Scuddera, že tento boj nevzdává. Navzdory okolnostem a instinktům se vydává na další "pátračku", na jejimž konci nečeká pouze vyřešení případu, ale také určitý náznak vykoupení. To přichází z nejméně tušené strany, ale o to je překvapivější a příjemnější. Mezi náhrobními kameny je výborná kriminálka. Ostrá jako břitva, pevná jako řemen. Její síla spočívá v přímé žánrové linii, kterou po celou dobu pečlivě sleduje. Žádné velké akční vsuvky, žádné humorné situace, žádné velké lidsky dramatické situace. Ta přímost se mi nesmírně líbila, stejně tak jako hlavní hrdina od Liama Neesona. V neposlední řadě také musím ocenit příběh (gradace, dialogy) a výbornou režii. Došel jsem nakonec této filmové cesty. Její povrch byl drsný na omak, ale nikdy hrbolatý. V průběhu jsem nenarazil na žádné nepoctivé zkratky či klacky hozené pod nohy. Poctivě udělaná stezka pro pěší, kteří se nebojí sem tam projít v mrazivém a smutném prostředí filmové kri-mi. 8*/10

To byla rychlovka! Než jsem se stačil rozkoukat, už byl konec. Děj uhání jako splašený oř větrem ošlehanou prérií. Tenhle dánský westernový import si tedy s psychologií a dějem moc starostí nedělá. Spíše béčkový počin ale drží po celou dobu nad vodou lahůdkové herecké obsazení. Sladké jako cumel (Green), drsné jako skála (Mikkelsen, Morgan). Tíhle tři jsou klenoty tohoto westernu. Jinak se jedná o víceméně průměrný film, u něhož mi největší zklamání přinesly akční scény, neměly potřebný novodobý drive ani atmosféru starších westernů. 6/10

Jason Bourne nebo James Bond by se Güntherovi a jeho metodám nejspíše z vysoka vysmáli. Žádné honičky, žádné souboje, žádná ztráta identity nebo dokonce velkolepá akční záchrana světa. Günther je prostě antiakční typ a ve stejném neakčním duchu se nese celý film. Tedy nic pro příznivce akci nabitých spektáklů, kde se mrtvoly vrší jedna za druhou, až je z nich kupa velká jako stodola. Tohle je mnohem více taťkovsky udělaný film, usedlejší a mírnější. Bohužel s tím jde společně také určitá fádnost, průměrnost a nuda, která doprovázela taktéž předchozí adaptaci Johna le Carré Jeden musí z kola ven. K tomu si připočtěte režijní rukopis Antona Corbijna, jenž se nese v duchu totálně odtaživé, chladné a necitlivé podivané (do oči bijící je to především ve scénách, kde by se mělo zřejmě vyskytovat více emocí. Ty tam ale drasticky chybějí a momenty tak vyznívají naprosto vyčpěle a směšně) a jste někde hluboko v záporných číslech. Zpátky do kladných se film dostává jen ztuha. Nakonec se tam ale díky propracovanému a značně nepředvidatelnému příběhu a především díky hlavnímu představiteli v podáni P.S.Hoffmana proklestí, ale bylo to jen o chlup. 6/10

Tohle je filmová jízda roku! Strážci galaxie je ryzí a čistá zábava - akce, hlášky, zase akce a zase hlášky, humor a akce a takhle pořád dokola. Marvel mi nasadil kouzelné brýle a sluchátka a já se nechal unést kamsi do dalekého vesmíru, kde jsem si připomněl všechny báječné sci-fička, na kterých jsem kdysi vyrůstal, a při kterých jsem chrochtal blahem. Paráda! 10/10

Jeden idealistický voják, obklopený spoustou vlků, jenž se vynořují v době válek z řad obyčejných občanů. Voják ochotný obětovat vše ve jménu lásky, zkažené, pokroucené a znetvořené válečnými hrůzami probíhajícími v celé zemi. Láska se v tomto filmu vymyká obvykle zažitým filmovým zvyklostem. Možná je o to více posunuta blíže ke každodenní realitě, která není příliš radostná a hřejivá, a jenž v době války dosahuje nejzašších mezí, ať již kladných tak i záporných. Rozkaz nabízí nejpůsobivější momenty na svém začátku, který je tvrdou divackou ranou, protože se nebojí ukázat ty nejhorší zločiny. Postupně se film mění z válečného dramatu v psychologickou hru se zřejmými homosexuálními podtóny, které vrcholí v samém závěru. Zřejmě tento rozpor zapříčinil mé průměrné hodnocení, protože se mi nepodařilo přeladit mezi zmíněnými žánry. Nicméně i přesto můžu Rozkaz doporučit. Přesně zvolený herecký ansábl, krásná kamera a prvních třicet minut Vás donutí tento film dokoukat až do úplného konce, ať již je jakkoli rozporuplný. 6/10

Výraz ve tváři zůstával povážlivě vážný po celou dobu sledování. Koutky ani jednou nezacukaly. Hrdelní smích se také neozval. Příznaky nasvědčující tomu, že mám, co dočinění se špatnou komedií. 2/10