Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi
  • Sci-Fi

Recenze (804)

plakát

Dvanáct (2007) 

Kde se stala chyba? Asi nedorozumění mezi mnou a Nikitou Michalkovem, protože mi v tomto filmu absolutně nic nesedlo. Nelíbila se mi předlouhá stopáž, ani herecké obsazení. Taktéž mi do noty nekáply flashbacky a jednotlivé dialogy. Prostě nic, co bych hodnotil kladně nebo pochvalně. Drama v tělocvičně skončilo v mém případě diváckým zklamáním. 2/10

plakát

Úsvit planety opic (2014) 

Chyběla mi citlivější práce s dějem a celkově osobitější přístup k celému filmu. Vše to na mně dělalo dojem čistě rutinérské práce, která zdobí každý druhý blockbuster, a takový přístup si myslím první díl nezaslouží. Triky samozřejmě uchvatné. 6/10

plakát

Interstellar (2014) 

Nolan se tentokrát rozmáchnul do neskutečných výšin a dálek. Interstellar je sci-fi, jaké tu dlouho nebylo a přemýšlím, jestli někdy někdo něco podobného vůbec natočil. Nejprve se zmíním o technické stránce filmu. Tvůrci se důsledně snaží držet zpátky. Žádné bombastické efekty, jako napřiklád přílety či odlety raketoplánu, výbuchy ve vesmíru nebo podobné blockbusterové chytáky nečekejte. Interstellar je nepochybně velkolepý, ale v takovém tom staromylském způsobu vypravování, kdy nám režisér servíruje klidné přelety kolem obrovských vesmírných těles. Zřejmě záměrně se vyhýbá lacině efektním záběrům. Proto žádný našlapaný start do vesmíru a nebo nervydrásající přílety na nové planety. Kamera snímá vesmírné přesuny těsně z povrchu raketoplanů. Stejně tak se ve filmu téměř nic vzrušujícího nestane. Pokud přeci jenom něco, tak je napětí navozeno nikoli obrazem ale naopak hudbou. Celkově jsou triky samozřejmě dokonalé. Za ty peníze bych ani nic jiného nečekal. Takže tady nemám žádné výhrady. Nyní příběh. Tady je potřeba říct, že si ho každý užije jinak. Kritérium je - jak dalece jste obeznámení s pojmy jako gravitace, teorie relativity, strunové teorie, černé díry, atd. Co se mě týče, děj působil neskutečně nahuštěně a to i na to, že film trvá téměř tři hodiny. Zároveň je ale třeba říct, že je tak ambiciozní až to bere dech. Hrdinové diskutují o nejdůležitějších tématech lidské existence s takovým vnitřním zápalem, že je radost to poslouchat. V tomto je hlavní síla celého dobrodružství - v Nolanovských inteligentních dialozích a samotném scénaři, jež se vyvijí naprosto nepředvidatelně. Po prvním zhlednutí nejsem schopen posoudit logické aspekty děje, případné nelogické díry či přešlapy. Napoprvé mě to víceméně semlelo i s botama. Nicméně vyskytují se tam určité místa, kde jsem byl mírně vyveden z rytmu (postava Matta Damona, Casey Afflecka a samotný závěr) a říkal jsem si, že tohle je až příliš přes mísu. Z objektivního pohledu je třeba ocenit monumentálnost a epičnost celého filmu a samotnou odvahu Christophera Nolana, že se do něčeho takového vůbec pustil. A jak to sakra protlačil skrze studiový managment? No, nic jedu dál. Heci jsou skvělí. Matthew McConaughey prožívá každou větu, každé gesto, každou odloučenou minutu ve vesmíru. Tohle je osobní procitěný výkon hodný obdivu a uznání. Líbila se mi také Anne Hathaway a samozřejmě Michael Caine (osobní talisman režiséra). Co napsat dále? Měli byste to vidět na velkém plátně s lidma okolo sebe. Je to nezapomenutelný zážitek, když se obraz roztáhne do plné šíře a před váma se začně odvíjet vesmírné dobrodružství, které tady dlouho nebylo a zřejmě dlouho ani nebude. Má to emoce (u Nolana překvapení), má to hluboké myšlenky a dalekosáhle poselství. Je to prostě megabiják s velkým M. P.S. Hodnotím v rámci Nolanovy tvorby. Ve srovnání s ostatními sci-fi z poslední doby by si Interstellar vysloužil tak deset hvězd. 9/10

plakát

Michael Kohlhaas (2013) 

Ve jménu pomsty k nám tentokrát přicválal Mads Mikkelsen. Nebýt jeho, asi by tento historický minisnímek bez zjevných ambicí neměl moc, co nabídnout. Snad až na ty koně. Takže máme Mikkelsena a jeho chov. Dále jednu šarvátku a.... závěrečné finále. Toť vše. Z filmu čouhá nizkorozpočtovost, vznešené mlčení, nevzrušivé tempo vyprávění a celková fragmentivnost dějové linie. Pokaždé když jsem chtěl přerušit tento historický výlet, se v obraze zjevil Mads a nabádal mě, abych to vydržel, že jeho velká chvíle teprve příjde. Sice až v závěru, ale příjde.....5/10

plakát

Zmizelá (2014) 

Sadomasochistická (nesexuální) studie manželství, ve které se jeden z partnerů stává ubohou loutkou v rukou mistra, jenž tahá za nitky. Necenzurovaná kritika soudobého mediálního světa, který informuje zkratkovitě, afektovaně a neobjektivně, s jediným cílem, a to získat, co největší počet diváků. Jemná výsměšná hříčka trefující se do vlastních řad slavných hvězd a hvězdiček, jejichž úspěšný život závisí na ideálním mediálním obrazu, předkládaném veřejnosti. A v neposlední řadě brilantně vystavěný thriller s pořádnou porcí černohumorných situací, který funguje nejen v celkovém vyznění, ale také v jednotlivostech, které se nesmazatelně zapiší do paměti. Fincher tentokrát nekopíruje, ale jako správny vizionář vytváří zcela nové momenty a dotahuje příběh do dokonalého tvaru. Využívá k tomu herce, hudbu a perfektně vystavěné záběry. Dávkuje informace v přesných okamžicích, zbytečně neodbočuje či nesleduje vedlejší dějové linie. Soustředí se na ústřední dvojici, která mu poskytuje dostatek prostoru pro napětí, překvapení, filozofování či psychologickou studii. Zmizelá je mizantropický výtvor. Jako taková v sobě nemá žádný optimismus týkající se lidských vztahů, což má u Finchera dlouhou tradici. Navzdory tomu, že zastávám pravý opak a věřím tedy, že k sobě muž a žena mohou najít cestu a proplout životem k vzájemné spokojenosti, se mi tento nový film obrovsky líbil. Dokonce tak moc, že bych ho s odstupem času neváhal nazvat mistrovským kouskem, který snese srovnání s těmi nejlepšími krimi thrillery všech dob. 10/10

plakát

Síla života (2014) 

Drsná a bezútěšná krajina bičovaná větrem a prachem bere lidem poslední zbytky soudnosti a zdravého rozumu. V tomto filmu není místo pro radost, štěstí a nebo lidskou příčetnost. Zde vládne šilenství v nejrůznějších odstínech. Jeden z nejsmutnějších a nejpochmurnějších westernů, co jsem za poslední léta viděl. Obrovská škoda, že z této premisy nedokázal Jones vykřesat více, než-li pouze přehlídku působivých obrázků. Nejvíce jde cítit promarněný potenciál v příběhu, který by si zasloužil silnější nosné téma a především naléhavější motivy pro jednaní ústřední dvojice. 6/10

plakát

Transformers: Zánik (2014) 

Těším se na další díl. Už nevím, které pořadové číslo bude mít, paté nebo šesté, a nebo to bude teprve čtyřka? A který díl byl ten, co jsem zrovna viděl? Bayovi se to se mnou podařilo. Vyplachnul mi hlavu i z mozkem. Nepamatuju si číslo dílu, ani děj, ani jednotlivé momenty. Všechno se mi slilo do jednolité kaše. Bylo ji tolik, že jsem se absolutně zahltil. Neuvěřitelná stopáž - 165 minut - to je teda výkon. Nejen od Baye, ale také ode mně, že jsem to vydržel. Chlácholí mě ale jedna věc. A to že se v tom guláši místy ztratil i sám pan režisér. Zřejmě do výsledku zapletl i nepovedené záběry a celé se mu to nějak pomíchalo. Raději o tom už nebudu dumat. Transformers: Zánik má špičkové triky. Ve srovnání s jedničkou ušel Bay tímto směrem obrovský kus cesty. Bohužel se ale ve všech ostatních aspektech, jenž činili jedničku pamětihodnou vrátil o řádně velký kus zpátky, směrem k trapnosti a postupné nudě, jež začínají opanovávat jeho megalomanskou maličkost. 4/10

plakát

Tajné hrátky (2013) 

Terapie striptérkou. Dívka lehkých mravů, najmutá jako chůva, a k tomu ve volných chvílích provozující nejstarší řemeslo na světě, byla tou pravou volbou k vyléčení manželské krize. Tu provede skrytě lesbickou masáž nohou, tam skoro svede manžela své chlebodárkyně, aby nakonec dokonale rozvrátila klid a pokoj ve zbohatlické čtvrti. Střet zastupců rozdílných sociálních tříd, stejně tak jako kontrast chlapského a ženského světa jsou vyobrazeny nezvykle citlivě a realisticky. Byl jsem tentokrát na druhé straně barikády, protože Afternoon Delight je natočen ženou a jako takový se zaměřuje na hlavní hrdinku, která se snaží bojovat proti pocitům vyhořelosti, promarněnosti a zbytečnosti, jež ji v manželství nepřijemně pronásledují. Východiskem, ačkoli dosti pochybným, je nakonec angažování malé, kadeřavé cácorky, která za cenu společenského znemožnění dovede Rachel až k finální katarzi. Byl jsem překvapen, že i když je film natočen feministkou, chlapi tentokrát vyvázli téměř bez viny - skoro:-) Jak zmínili mnozí přede mnou, film vyniká výborným castingem a obsahuje tři čtyři opojné scény, do kterých zahrnuju i závěřečný orgasmus, jenž už dlouho ve filmu nepůsobil tak šťastně a přirozeně jako zde. 8/10

plakát

Newyorská romance (2013) 

Tra-la-la-la-la, kdo se tyto řádky dá, ten mi radost udělá.............:-). Hudbě nerozumím. V New Yorku jsem nikdy nebyl a asi ani nikdy nebudu. Láska je mi velkou záhadou. Asi proto hodnotím tak kladně (?). Love song se mi líbil.....velice se mi líbil. Byly momenty, kdy mi po zádech běhal lehký mráz - především se tak dělo během pěveckých vystoupení. Z nich vynikalo to první - barové, za doprovodu imaginárních hudebníků. O něco méně působivé byly městské real-show vsuvky, ale i tady se film stále držel daleko nad pomyslnou hranicí průměrnosti. Ulice NY už dlouho nebyly nasnímány s takovou dávkou autenticity jako v tomto filmu. Atmosféra sálající na diváka dělá svůj kus práce a upoutává pozornost na maximální úroveň. Herci hrají nesmírně přirozeně. Mark Ruffalo jednoznačně nejlepší. Mírné výhrady směrem ke Keiře, kde jsem místy cítil určitou nejistotu v její tváři a pohybech. Ale jinak 3krát krása. - hudba, NY, Ruffalo. A možná, že si to dám v budoucnu ještě jednou. Bylo mi totiž u Love songu moc příjemně..........tra-la-la-la-la, recenze už skončila, snad se vám líbila, tra-la-la-la.......8/10

plakát

Malý velký muž (1970) 

Příjemné a překvapivé komediální zastavení na Divokém západě. Nemám problém s Dustinem Hoffmanem, jehož talent se nejvíce projevuje v humorných pasážích, ale vadila mi nefunkčnost celého děje. Jednotlivé úseky života Jacka Crabbse fungují samostatně jako minipříběhy, ale v rámci celku netvoří celistvý příběh, který by v závěru ohromil silou svého časového záběru. Film obsahuje jednu či dvě intenzivní scény, ale i ty působí osamoceně a odtrženě. Zapůsobí silně spíše díky vyobrazené brutalitě, než-li kvůli divackému sepjetí s hlavními protagonisty. Ve srovnání s ostatními veledíly o Divokém západě se Malý velký muž podle mě řadí za hlavní peleton, jehož hlavní účastníci dokázali na rozdíl od něho uhranout ucelenějším příběhem, silnými emocemi a jasnějším poselstvím. 6/10