carl.oesch

115 dílů a hlavně, natahované jako kaše. Nebylo by zas až tak hrozné, kdyby se tam neobjevovaly "typové" postavy a bylo to čistě o jedné rodině. Ale už hlavní "mladá" dvojice (Růžičková, Vojtek) si nějak nesedla, stejně jako později Vojtek se Zuzanou Kajnarovou a tak pokud by z toho chtěl někdo udělat něco koukatelnějšího, půlku osob a půlku epizod by musel nemilosrdně vystříhat. Mám pocit, že leckteré vedlejší osoby jsou tam jenom proto, aby si taky "lízly" (to se nám to hoduje, když nás štědrá ČT platí...) a vadí mně i ta násilná politická parcelace jednotlivých představitelů podle doslova ideových šablon. Míra Nosek jako disdent je toho obvzlášť křiklavým příkladem, naproti tomu mám dojem, že např. Nina Divíšková si tady střihla životní roli. Tvrzení, že ve vyprávění je kladen akcent na příběh rodiny a všední problémy jejich členů je prostě mimo. Škoda, dá se na to koukat, kravin ČT natočila mnohonásobně víc, ale platí to samé, co jsem psal k Bohémě - méně a víc do detailu a skutečně reálněji by bylo víc. Mnohem víc.

Strašně se mi líbí výkřiky místních "nadlidí" o tom, kolik tahle země měla Pekárků, Švejků a vůbec jak jsme bezcharakterní a bezpáteřní národ. Ti, co tohle píšou jsou ve skutečnosti jenom zakomplexovaní omezenci, kteří mají ke Standovi Pekárkovi velmi blízko a snaží se nám namlouvat, jak jsou moudří, morální a jak oni by nikdy, ale nikdy nebyli takoví, jako ta "většina" těch kdesi hluboko pod jejich úrovní. Starou belu. Další trapností jejich vyjádření je fakt, že ani ve své tupé omezenosti nevědí a nechápou, že podobní Pekárkové, ale i ostatní jejich "společníci" jsou všude, v celém světě. Lidé jsou totiž ve své podstatě všude stejní a stačí se porozhlédnout, jak to bylo třeba v Německu a nebo jak to dneska (vlastně vždycky) bylo a je v Rusku a pochopíme, že Standa Pekárek nejenže nemá nic společného se Švejkem ani s jeho u nás "intošsky" zdeformovaným obrazem, ale ani není ničím vyjímečným ani v dnešní době. A tak díky těm normálním, kteří sem dali zase "jenom" svůj názor, který má přes míň slov hloubku a srozumitelnost (Tosim, Malarkey), i když třeba není tak bombastický a mnohoslovný jako u těch prvních. Jsou lidé, kteří sem chodí prostě napsat svůj názor a nechodí se sem předvadět ve své velikosti a ve skutečnosti si tady léčit svoje komplexy méněcennosti. A k vlastní Volze? Po Světě pod hlavou je to další obraz normalizace bez příkras a ta komediálnost je skutečně jenom na povrchu. Je pozoruhodné, jak jsou zde vystiženi i oni "odpůrci" (mám na mysli hlavně postavu Áňy Geislerové), u kterých se spíš jedná o pózu (tak to většinou bylo), než o skutečné vnitřní přesvědčení a to, co si "odpracovali" jako tzv. disidenti si dokázali zcela bezskrupulózně začít vybírat ihned, jak došlo ke změně režimu. Volha je zábavná jenom primárně, stejně jako ty nesmyslně zmiňované Pelíšky, ve skutečnosti se jedná o drobné každodenní tragedie, ze kterých čiší smutek. Pokud tady někdo vytahuje Vyprávěj, tak tam mně naopak přišla zcela falešná ta figura Míry Noska, spolupracovníka STB Dobrého a skoro až povinná adorace Charty. Va Volze je ale jedna zásadní věc a to decentní a ne prvoplánová ukázka, vztahující se k dnešku, onen záběr na Standu Pekárka při převlíkání se na konci, když na Kavkách samozřejmě zůstal až "dodnes". On jako ostraha (asi v barvách oněch správných chlapů od STB, co dal dohromady Dvořák a vytvořili bezpečnostní agenturu), ale člověk si uvědomí, že mnohem víc je těch, co tam byli předtím a jsou tam i dnes na mnohem vyšších pozicích...to je pro mě to, co se tak okázale nazývá poselstvím. Nakonec ve filmu Byli jsme to my je to podobné, a Svět pod hlavou nebo Kawasakiho růže má vlastně stejné vyznění. ČT toho kvalitního v porovnání s množstvím pořadů a hlavně utraceným penězům natočí jenom minum. Ale Volha k tomu nejlepšímu rozhodně patří.

Story Lídy Baarové je už docela provařené, nakonec dokument Zkáza krásou je asi zajímavější než hraný film, pokud si ovšem uvědomíme, že paměti osob nejsou nikdy pravda, ale vlastní náhled na vlastní život, ne takový, jaký opravdu byl, ale jaký jsme si ho přáli. Je otázka, do jaké míry si Baarová určité věci uvědomovala a jak si postupně vnitřně "zpracovala" zpětně. Možná že takový přístup by byl zajímavější. Její osud nebyl zas tak ojedinělý, ozvláštňovalo ho vlastně její angažmá v Německu a ona "známost" s Goebbelsem. Řada scén i situací byla účelově zkreslena, přitom třeba ono zatčení, šestnáctiměsíční pobyt v base a osvobozující soud se dal pojmout jako kostra. Ale Ivan Hubač prostě kvalit svého otce jako scénárista zdaleka nedosahuje a Renčovi sedí víc asi ty adaptace Viewega. Z herců mě v kladném slova smyslu zaujal asi jeden z nejlepších Hitlerů na filmovém plátně - Pavel Kříž, naopak vadil mi jak Markovics (toho Geobbelse jsem v něm nevoděl, ať jsem dělal, co jsem dělal) a k Táně Pauhofové musím říct, že na můj vkus byla příliš subtilní. JInak perfektně to podle mě vystihli (jako většinou) Tosim a Malarkey.

A snad už opravdu poslední veledílo tandemu Polesný - Kohout. Ještě si Viki vysekl obdivnou rádobydokumentární agitku svazáckého básníka Pavlíka po šedesáti letech a je snad jednou provždy vymalováno. Histerická snaha být v každé době in a "jít s dobou" asi Páju Kohouta neopstí do smrti.

Možná by to bylo zajímavé, kdyby to nestvořil tandem Polesný a Kohout. Ten druhý ta svinstva v té době z karieristických důvodů veřejně a ktivně provozoval, takže je to obvzlášť pikantní. Nazývat tohle politický thriller je směšné, protože Pavlík Kohoutů velice dobře věděl už v té době, "o čem" to je. Když si vezmu dva díly Českého století od Pavla Kosatíka, tak si člověk uvědomí, jaká slátanina je tohle. Thriller je Vraždění soudruha, ale i řada dalších, mnohem méně křiklavých "veleděl", kterým ale nechybí nic z toho, co tenhle pokleslý opus zcela psotrádá.

Tak to je bomba - dva ambiciózní neumětelové a převlíkači kabátů, jejichž tvorba v člověku vyvolá dojem padesátých let s opačným znaménkem...Kohout a Polesný, bože můj.

Celým smyslem téhle nepovedené taškařice je skutečnost, že Kohout se nepčímo snaží relativizovat svoje rudé náckovství z padesátek a dokazovat, že i ten největší moralista má slabinu. On jich má ale vagon a o to trapněji tohle dílo, když si uvědomíme kdo a proč ho napsal vyzní. JInak skvělé komenty Radek99 a igi B. Kdybych psal cokoliv dalšího, jenom bych je vykrádal.

Kohout prostě musel být originální za každou cenu. Ani Adamíra a další kvalitní herci ten fantasmagoriský nápad z televizním vysíláním nevytáhli tak, aby byl aspoň v něčem zajímavý.

Jako kdyby toho nebylo dost v Zítra se bude tančit všude...

Docela dobrej díl, nevím jestli je to čistě prodle německé předlohy nebo se v tom odrazila česká realita - kauza "úteckého" (jaká náhodička) soudce Berky a Babišův styl při "zaklekávání" na některé podnikatele prostřednictvím finanční správy. Jistě je to detektivka, takže napínák (v Kriminálce Ostrava realističtěji v podobných případech vlastní zatčení provádí zásahovka, ale třeba v případech 1. oddělení v kauze ruského narkomana to vyřešil Plíšek a spol sám), ale to bych tomu odpustil. No a místní tydýt - specialista na Specialisty a jeho rozhořčení nad tím, že je zcela absurdní, že by někdo žil pět (ne deset, asi je ke všemu nahluchlej) let bez dokladů dokazuje, jak je úplně mimo a kritizuje něco, o čem nemá ani páru. Zrovna v Británii ani třeba ty občanky nemají. A že po Evropě (o USA ani nemluvě) žijou miliony lidí na černo si ani nedovede představit. Detektivka docela šla, jeho nějak tak už tradičně idiotský příspěvek taky pobavil. Ne že ne. Kdybych ho tady nenašel při psaní vlastního komentáře, dokonce by mě to zklamalo.