carl.oesch

Snad jediný slabý film, který kdy Martin Hollý natočil. Nakonec, měl na to právo. Na rozdíl od svého syna Petr Jákl na cokoliv kromě kaskadérských prostě neměl.

Kombinace režisér Hollý a scénarista Jiří Hubač st. je předpokladem, že se odehraje něco mimořádného. Oba pánové uměli a dokázali bez ztráty kytičky i za bolševiků, kteří jsou zde předvedení bez přehánění a tvůrčí "hysterie" takoví, jací byli (a ještě jsou leckdy dodnes). Nejsem příliš příznivcem děl Jiřího Stránského, ale k němu jedním dechem dodávám, že se s komunisty nikdy "nenamočil", zato by mě zajímalo, co třeba na tohle dílo řekne nejodpornější představitel rudé, reformistické a disidentské fronty Pavel Kohout, jehož pětadevadesátiny nám ČT neopoměla připomenout jeho zfilmovanými "díly"...

Další skvělý Jollého film. Tohle není vůbec o úplatkářství za socialismu, jak se píše v recenzi, ale o dvojím přístupu a chápaní života. Skvělé herecké výkony i atmosféra filmu bohužel nenašla místo v dnešních televizních produkcích, kde se raději dávají trapné sračky a podbízivé seriály od Dietla, než aby aspoň někdy pustili na jednom z těch dvaceti českých a slovenských kanálech tenhle vynikající film.

Myslím, že to není zas o tolik horší než Meděná veža. A ve své době to byl film, kterému "konkurovaly" nejhorší možné normalizační "sračky" made in Barrandov a kvalitní režiséři buď z tehdejího Československa zmizeli, nebo točili odpustkové filmy...

Byl bych rád, kdybych to dokázal napsat jako Lima. Takhle jenom dodám, že to je jeden z mých nejoblíbenějších slovenských filmů a režiséra Hollého pokládám za nejlepšího slovenského režiséra všech dob.

Tak tohle je ten jeden z mála skutečně silných a pravdivých filmů o padesátých letech. Možná proto, že Jiří Křižan toho v sobě nesl tolik, že to bez zbytečné hysterie a patosu dokázal vložit do scénáře podle vlastní knihy. O famózním hereckém výkonu Rudolfa Hrušínského tady píše řada ostatních recenzentů, já bych ale rád připomněl podle mého názoru nejlepšího slovenského režiséra všech dob - Martina Hollého ml. Skvělý scénář a vynikající herce dokázal doplnit svým neokázalým režijním rukopisem.

Pokud si někdo myslí, že tenhle seriál nás poučí o tom, co se tady mezi koncem války a pádem (či spíše dobrovolným odchodem od moci) komunistů odehrávalo, je mimo. Dejdar se do hlavní role vůbec nehodí, řada herců přehrává a nejzajímavější jsou první díly, které v řadě momentů ukazují, jak to v pohraničí chodilo. Bohužel, čím dál tím víc to spadalo do průměru a řada epizod byla odrazem skutečných událostí (vzpomněl jsem si, jak jistý maršál Koněv vytáhl z kriminálu Klapálka a zbavil nebezpečí dalších represí účetního v JZD Svobodu), jenže tady toho bylo prostě moc. Kdybych měl jmenovat tři filym, které nám onu hnusnou dobu (zejména její první polovinu) předvedly, od Stránského jako autora náměti nebo přímo scénáře by tam nebyl ani jeden...

Jedna věc je snažit se ukázat nejodpornější režim (i u vědomí nacistické okupace), který byl na našem území zaveden a druhá je to dokázat dostatečně přesvědčivým a pod nehty se zadírajícím způsobem. K vyhledávání, které o tématu uskutečnil Sluníčko2 bych řekl, že tímto způsobem byl organizován tábor na Golim otoku v raně komunistické Jugoslávii, kdy sem byli sváženi nepřátelé - v tomto případě ovšem stalinističtí komunisté, kteří se během roztržky mezi Moskvou (Stalinem) a Bělehradem (Titem) postavili na stranu sovětského superdiktátora. U nás k ničemu podobnému podle všeho nikde nedošlo. Ale to, co odehrávalo na Golim otoku by si kvalitní literární nebo filmové zpracování zasloužilo.

Vlastně bych zopakoval úplně to samé, co tady už napsal Malarkey. V Tmavomodrém světě tvoří perzekuce vojáků, kteří strávili z největší části válku v řadách královského letectva jenom část filmu, ale je mnohem silnější, než tady. Stránský se hodně snažil, ke cti muslouží, že na rozdíl od řady převlíkačů kabátů se nikdy u soudruhů "nenamočil" a perzekuce zažil na vlastní kůži, ale pro strhující a pravdivé drama jeho literární pokusy nestačí. Možná se měl věnovat problematice spíš ve stylu Souostroví Gulag...

Byl jsem zvědavý na film, který měl potenciál třeba Tmavomodrého světa. Ale přes skvělé herecké výkony, dobře vykreslenou atmosféru i třeba famózní využití Beethovenovy 7. symfonie tomu chybělo to úplně základní - příběh s gradací a především důveryhodnost. Stránského popis děsivých padesátých let je didaktický (podobné je to i s nekonečným seriálem o "Maděrovi) a člověk si uvědomuje, jak nesmírně složité je napsat (protože každý film je takový, jaký scénář) příběh s uvěřitelnými osobami a jejich vývojem. Snad za nejhloupější pokládám ony titulky, které označují "mukly" a snaží se dokumentárnost, která tady nemá místo. Krátká sekvence z filmu Žert (Ludvík Jahn u PTP) je emočně mnohem silnější, než celý tenhle příběh, jenže v onom žertu je to jenom epizoda. Film končí stejně podivně, jako třeba vizuelně a herecky skoro dokonalý Ve stínu, natočený mnohem později a když to porovnám třeba s jinými filmy (Kawasakiho růže nebo německý Životy těch druhých - porovnání z důvodu zachycení irčitých mezních situací z doby komunistické totality) tenhle film se prostě nepovedl, stejně jako za mnoho nestál ani ona Zdivočelá země. Škoda. Nějak se se těm našim umělcům až na vyjímky nepodařilo se s dobou dostatečně prvadivě a přitom atraktivně v tom dobrém slova smyslu vyrovnat. Přitom Stránského Balada o pilotovi je podobně mdlá, jako tohle...k tomu, aby vznikl silný a pravdivý film prostě není potřeba takhle tlačit na pilu, vznikne pak cosi jako antipadesátková agitka. Bohužel.