carl.oesch

ASi jedna z nejlepších a přitom nejúpřímnějších věcí Made in SSSR. Zatímco drtivá většina filmů pro děti měla na rozdíl od těch našich onen protivný politický podtext, tady je to bez ztráty kytičky. A každý čekal i na titulky, protože kromě zábavných příhod, dobré animace a dynymiky zde bylo i ono scénář Kamov, hudba Gladkov a režie Kotěnočkin...to se neokouká. Jedna z mála věcí, kde se Rusáci Američanům vyrovnali.

Překvapivě dobrý film. Sice mi jako vždy vadí Mádl, ale Kryštof Hádek ho jako postava i herec natolik zastíní, že ho přestávám vnímat. Hádek je právě onen dobroser-aktivista, který chce trestat zlo (které si ale z větší míry vyfantazíruje a odfiltruje si vše, co by mu jeho nezpochybnitelné přesvědčení mohlo narušit) a ony tři rány z samopalu příslušníka URNY jsou pro něj zcela jistě vysvobozením. Protože kdyby skončil v base, se stejnou úporností by se ubíjel tím, jak zklamal, protože nedokázal "trestat". Onen cit pro spravedlnost je pro něj jenom náhražka, hračka. Lidé jeho typu jsou přesně ti, o kterých napsal spisovatel Klíma, že jak začnou uskutečňovat svoje představy nápravy svatě, začnou téct potoky krve. A Remarque to v Noci v Lisabonu to shrnul ještě stručněji v Černém obelisku - Dobro nadělá často více zkázy než prostoduchá zloba. Vlastně, když píšu tuhle recenzi, zjišťuji, že musím jednu hvězdu přidat. Pro to, co mi film přinesl a ukázal. Tím nemyslím jenom ony fascinující záběry z dronu, kterých se asi nikdy nenabažím...

Další nevyužitý potenciál námětu. Macháček je špatný herec, který se nehodí vlastně nikam, a obsazení ostatních "historických" osobností hraničí až s parodií. Je zajímavé, že když tohle dílo, až zoufale napodobující Schindlerův seznam porovnáme s komorním Zabíjením soudruha, zjistíme o čem to je o čem to není. Přitom Ondřej Trojan natočil pro mě několik hodně dobrých filmů (třeba Želary). Ale tady to skřípe na všech stranách a jako sláma z bot tomu čouhá ta snaha po světovosti. Začne to už panoptikálním obsazením, Macháčka jsem už zmínil, ten se opravdu hodí tak do reklamy ně nějaký ten šnaps. Jenže když si vezmeme, kdo, ale především jak tady hraje Gottwalda, Slánského, Reicina, tak to sklouzává až k Monty Pythonům. Porovnejme to s tím již zmíněným Zabíjením soudruha a vezměmě si, kdo tam hrál Slánského (David Novotný) a vidíme, že i člověk který není oné historické postavě fyzicky  podobný jí dokáže vystihnout, podle toho, jak je kvalitní herece, nebo jak je veden režisérem. To se tady vůbec nepovedlo.  Skutečný Toman je dost záhadná postava, která díky útěku a hlavně přežití dokázal fabulovat sebe sama až do konce. Až trapně legrační je onen "útěk" a ti vojáci US Army, typičtí "američani z vysočan". Proč zde na trávníku leží otec rodiny, kterého obvazují a všichni se dívají, jak je přednostně odvážen Toman? Co mají tyhle "momenty" znamenat? Jaký mají smysl? Vlastně zejména celý závěr filmu má až operetní nádech a bombou na závěr je ono dovysvětlení osudů hlavních protagonistů prolínáním fotek herců a skutečných postav.  O tom, kdo komunisté byli, jak se dostali k moci a jak se chovali toho bylo u nás natočeno poměrně dost. Ale jenom skutečně malá část tvorby pronikne pod kůži a vyvolává otázky. Trojanův film vyvolá také otázky (proto jsem ho ohodnotil aspoň tou jednou hvězdou), ale jiného typu. Jak to bylo doopravdy? Pokud je totiž tento nepovedený opus startovacím momentem ke snaze dobrat se něčeho lepšího, není zbytečný. Ale třeba ve srovnání s filmem Ve stínu tady člověka nezaujme vlastně vůbec nic. Ani výprava (retro, které třeba v oblečení páchne na sto metrů, protože jsou všichni jako ze škatulky a oblečení všech svítí novotou), ani kamera (viz. ony fascinující záběr Václavského námestí v padesátých letech) a film vlastně zcela postrádá vizuální atmosféru (kterou ale Ondřej Trojan umí, viz. mnou již jednou zmiňované Želary. Když dokoukáte hodinové televizní drama Vraždění soudruha, nedokážete polknout. Tady se musíte jít napít. Abyste spláchli znechucení nad neupřímností a šmírou celého projektu...okázalý povrchní antikomunismus totiž dost často sklouzává až k filmům z padesátých let, k oněm tupě rudým schematickým agitkám. Natočil tohle skutečně ten samý režisér, který je podepsán pod Občanským průkazem?

Ve srovnání s některými současnými, zejména zahraničními cestopisy je vícedílný dokument České televize velmi příjemný, vizuelně velmi působivý a nenásilně informativní. Klid a pohodu mu dodává svým způsobem moderování (a není to jediný případ) Jakub Žmolík, který necítí potřebu se různě pitvořit a vřískat (přímo odstrašujícím příkladem takového počínání je Jirešová v poslední řadě Bedekru z Chorvatska) i skvělá režie Jan Těšitele. Jedná se totiž o kombinaci cestopisu, který je sice o víně, ale nejen o něm. Jeho součástí je i gastronomie a hlavně klasické cestopisné ukázky zajímavých míst i staveb "mezi" vinicemi. Podobný cestopis (nebo nakonec i dokument o čemkoliv jiném) má být o předmětu, který přibližuje a ne o exhibici průvodců (jejich akčnost je dost často trapná), hrátkách kameramana a režiséra. Tady se to podařilo dokonale. Můj nejoblíbenější díl je asi ten o muškátu moravském a backgroundu hradu Buchlově, zámku Buchlovicích, obci Polešovice s pozoruhodnou historií, Velehradu, ale také archeoskanzen v Modré. Nakonec, v oblasti jiží Moravy není zdaleka jediný, ale jho zaměření na Velkomoravskou říši je přece jenom trochu vyjímečný. Jenže podobné perly a perličky vlastně najdeme u každého dílu.

Neskutečně půvabný barevný film, který mi až dosud unikal. Poznával jsem místa, která v podobě, jak byla ve filmu nepamatuji a přes dětsky naivní děj filmu se mi to prostě nějak tak líbilo, i přes ten předvídatelný hokej a legrační zápasy. A nemohu si pomoct - Eva Klepáčová (dej jí pánbůh nebe) byla nádherná ženská...

Filmu dávám čtyři hvězdy, i když, jako už tradičně - chyby vykazuje scénář. Kantůrková zvládla Jana Husa, takže to nebyl propadák a zvládla sice i Jana Palacha, ale je to těžký průměr. Snaha o postižení na jedné strany doby a na druhé zázemí hlavního hrdiny se vesel fackují, nepochopil jsem některé scény a hlavně jejich smysl. A příčina nebývá vždycky jenom jedna. To se asi Kantůrková snažila postihnout, ale vůbec se jí to nepovedlo.  Mám problém s podobnými akty, asi jsem dost přízemní, ale člověk nikdy neudělá něco podobného jen tak. Přesto je film v řadě momentů dost emotivní a vrcholnou scénu představuje vlastní akt zapálení se a pohled na znetvořený obličej. Ono to je všechno nakonec vždycky jinak, než si představujeme.  Ti, kteří tady nějak tak typicky čecháčkovsky melou o čecháčkovské malosti a vztahují to i ke dnešku tím vystavují vysvědčení - ne národu, ale sami sobě. Je dobře o onom osmšedesátém, ale hlavně tom, co mu přecházelo alespoň něco vědět a hlavně srovnávat s podobnými situacemi kolem dokola jak z hlediska místa, tak času. Porovnávat Palacha s Husem je zcela mimo, Hus se neupálil sám a jeho smrt byla jenom výsledkem bezradnosti nejen koncilu, ale i onoho nenáviděného Zikmunda. Stejně jako boj komunistů proti památce člověka, který se sice stal symbolem, ale...čeho vlastně? Když člověk zná dějiny vlastního národa, musí si v prvé řadě uvědomit, co vedlo k onomu osmašedesátému a hlavně proč a kdo byl na čele. Pak mu dojde, že to bylo všechno trochu jinak a oni hrdinové okamžiku Svobodou s Dubčekem počínaje a lidmi jako byli Kohout, Pelikán, Havel a jim podobní konče. Snad jediný člověk z tohoto období si zaslouží alepsoň šptku úcty přes svoji tmavě rudou minulost - František Kriegl. I ten byl odhodlán k oběti nejvyšší, ale ne z demonstrativních důvodů, ani z osobního zklamání, ale z ryze účelových a troufnu si použít onen třeba Havlem tak zprofanovaný výraz - z hlediska principu mravního. A to při vědomí všeho, co tento člověk za celý život vykonal, nebo i spáchal...u Palacha mi tohle chybí. A film neukazuje, o co mu vlastně šlo. A řeči typu, jetsli to bylo tedy jenom jako to neřeší. Ano, z hlediska komunistů (tedy těch mladších), kteří tak zázračně prohlédli a v onom demokratickém socialismu viděli jenom vlastní ideologický výtah nahoru to tak skutečně bylo.  U těch ostatních, co se pomalu začali "angažovat" ne. Ale ti čas neměli a prostoru dostali málo.  Film rozhodně stojí za shlédnutí, jak jsem již psal, i kdyby jenom kvůli oné závěrečné scéně...

No, zázrak to není, ale nehraje si to na umění a neřeší to všechny problémy světa jako řada skutečných pozérských sraček. Dokonce bych řekl, že je to podstatně zábavnější (a mnohem lépe ocastingované) než Troškovy filmy, které byly skutečně trapné a nekoukatelné (tedy - viděl jsem z každého ze dvou prvních dílů tak dvacet minut). Tohle je mnohem lepší a musím dát hvězdu navíc za roztomilou slovenskou sekretářku z radnice a musím uznat, že Bendová pořád vypadá "dost" dobře...městečko je přiměřeně fotogenické a když to porovnám s Bezdružicemi, je to o dva levely výš. Rozhodně to je zábavnější, než existenciální nekonečné seriály typu Ordinace v růžové zahradě nebo Ulice.

Prostě televizní seriál. Slabota s pár drobnými zábavnými momenty, možná jich je víc, ale sledoval jsem jenom občas. Je to prostě další z nekonečné řady Dallasu, které se produkují po celém světě. Nadávat na to, nebo dokonce vykřikovat že to není žádné umění je jenom ukázkou stupidity toho, kdo to napíše. Však ony ty umělecké počiny a la třeba Nabarvené ptáče jsou možná ještě mnohem horší. V seriálu mně vtipná přišla ona ženská úderka vedená Danou Batulkovou nebo místní flákači v hospodě. Jistě, třeba takový Okresní přebor je zábavnější a přitom je někde úplně jinde, ale tak to prostě je. Potěšila mě Zuzana Kajnarová, byla tady za dámu a ne za komisařku věčně v bundě a kalhotách, ať si kdo chce, co chce říká - Eva Burešová je krásná zpěvačka, momentálně nejhezčí a co se týká jejího herecekého projevu, herečka to sice až zas tak úplně není, ale je o parník dál než teta a neteř Vondráčkovy nebo třeba již zesnulá Zagorka. Jediné, co mě vysloveně připadalo trapné byl onen tvrďácký podnikatel "john" v provedení slovenského neherce Maroše Kramára, který se sice pořád pohybuje na půdě českých televizí, ale dodnes se na rozdíl od slovenských hereček typu Antalové, sester Norisových nebo Dany Šinkorové nenaučil česky. Jeho přízvuk je příšerný a musí mít dobrého agenta, když si vezmeme, kam se všude přimotá. Tady bylo jeho obsazení buď záměrným vtipem, nebo prostě nikdo příhodnější nebyl k dispozici. I v takovémhle seriálu působí jako karikatura sebe sama. O Evě Holubové, dodnes žijící z jediné povedenější vedlejší role v Pelíškách ani nemluvě. Nicméně ti místní tydýti, co se rozhořčují nad kvalitními herci v takové sračce jsou možná daleko horší paraziti, než kdokoliv jiný. Z jejich řad se rekrutují ti nejhorší "aktivisté" a "dobroseři", kteří nám ostatním normální lidem jenom trvale a čím dál tím víc zhoršují život. A to bez jakékoliv "guilty pleasure"...

Ve své době to bylo něco. Když jsem to ale na slovenské televizi shlédl letos, po 48 letech, byla to pro mě spíš kuriozita s řadou již nežijích slovenských herců (a bohužel i Libuškou Šafránkovou...). Uvědomil jsem si, že v natáčení historickcýh bojových scén jsou Slováci ještě horší amatéři než naši tvůrci a to už co říct. Přitom Poláci to uměli i za komunistů a umí to i dnes...snad jenom hustiská trilogie (vynechám-li ideologickou stupiditu) je bitevními scénami na světové úrovni. Ačkoliv se jednalo o koprodukci s Maďary (kteří si Beňovského nárokují také), hrají tam vlastně skoro samí slovenští herci (s výjimkou Omachela). Až komické byly scény z Versailles (připomínaly běžné kostýmní pohádky) a největší bomba byl samotný závěr. Kde to asi točili?

Důstojné rozloučení pana Martina Hollého st. s jeho celoživotní profesí. Zajímavé by bylo porovnání s českým zpracováním, které tady ostatní recenzenti zmiňují, ale bohužel, zůstal jenom dojem z obojího, od jejichž časově rozdílné prezentace uplynula spousta času. Škoda, na CS film dávají pořád dokola spoustu sraček, ale podobně kvalitní filmy tam člověk vidí jenom výjimečně.