Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (604)

plakát

Jurský svět: Zánik říše (2018) 

Celkem důstojné pokračování, kterému nechybí napětí ani dobře odvedená řemeslná práce. Přesto toho v rámci série příliš nového nepřináší, řada momentů působí jako recyklace už dříve viděného. 65%

plakát

Spider-Man: Paralelní světy (2018) 

Originální spidermanovský film, který plní nejeden fanouškovský sen, stíhá pomrkávat na dřívější Spider-filmy a u toho všeho si ještě drží humorný nadhled, který zvládá kombinovat i s dramatičtějšími momenty. Animované cameo Stana Lee nemá chybu. 80%

plakát

Shazam! (2019) 

Lehce nadprůměrná rodinná superhrdinská komedie, která cilí převážně na mladší publikum. Po komediální stránce funguje dobře, po té superhrdinské už o něco méně. Film se místy nebere vůbec vážně a jako součást širšího filmového univerza dost vybočuje. 65%

plakát

Spider-Man: Daleko od domova (2019) 

Přiznám se, že jsem na nového Spideyho šel do kina hlavně proto, že to byl první film odehrávající se po událostech Avengers: Endgame. Kupodivu ale film dopady Endgame řeší spíše jen okrajově na začátku filmu, žádná hluboká sociologiclá sonda se nekoná. Čím je film naopak protkaný, jsou nesčetná pomrkrnutí na postavu Iron Mana / Tonyho Starka, jehož odkaz se tak trochu táhne jako stříbrná nitka napříč celým filmem. I tentokrát ovšem ve filmu chybí řada záběrů, které jsme mohli vidět v trailerech (např. úvodní bitka v Iron-Spider kostýmu, po které Spidey oznamuje policistům, že odjíždí na prázdniny). Humorná linka funguje celkem na jedničku, ovšem zápletka jako taková je spíše průměrná. Mysteriovy iluze (zejména v druhé části filmu) působí naprosto pohlcujícím a ohromojícím dojmem a jeho postava funguje dobře jako klaďas i jako záporák (nevím, jestli tímto "zvratem" plánoval Marvel někoho zaskočit). Je zajímavé, jak Marvel opět zpětně mění náhled na minulé události (propojení Becka se Starkem díky vynálezu...). Multiverse bylo sice nakonec v rámci tohoto filmu fake, ale podle mého názoru ne tak docela, protože označení "Země 616 a 833" má své reálné kořeny v komiksech. Obě potitulkovky jsou skvělé a jsou zajímavým příslibem do budoucích (nejen pavoučích) filmů. 75%

plakát

Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny (2018) 

O něco slabší a méně působivé než předchozí díl, ale alespoň jsme se dočkali návratu do Bradavic. Film v závěru přijde s několika zásadními odhaleními a jakoby naznačoval, že to opravdu zajímavé se bude odehrávat až v dalších dílech. 65%

plakát

Apostle (2018) 

Zajímavý komorní počin, kterému se daří budouvat vcelku hustou atmosféru a i díky práci s napětím dokáže dokonale vtáhnout do děje. Některé gore scény jsou až zbytečně brutální (lobotomie, mlýnek) a lidem se slabším žaludkem nemusí udělat dobře - i díky tomu tohle rozhodně není film pro každého. V každém případě Apostle dokáže překvapit. Některé záležitosti zejména kolem "bohyně" a jejího poskoka se zakrytým obličejem by si zasloužily hlubší vysvětlení. 75%

plakát

Avengers: Endgame (2019) 

SPOILER ALERT!!! Avengers: Endgame – dlouho očekávané velkolepé finále, které nejenže přináší rozuzlení pro příběh rozehraný předchozí Infinity War, ale především také uzavírá jednu velkou 11 let trvající éru MCU čítající 22 filmů. Úkol to rozhodně nebyl snadný, už jen proto, jak velké množství příběhů a postav bylo nutné splést do jednoho více či méně uspokojivého vyústění. O Endgame se toho vědělo povážlivě málo a studio se hodně snažilo, aby to tak i zůstalo až do premiéry filmu. Trailery se zaobíraly opravdu z 90% jen prvními minutami filmu, objevovaly se jen neurčité teorie a spekulace a zážitek tak mohl zkazit až únik několika zásadních scén z filmu jen pár dní před premiérou – tomu jsem se vyhnul a dobře jsem udělal, protože bych byl okraden o značnou část překvapení. Nicméně film dokázal překvapit i v případě znalosti uniklých scén. Endgame se překvapivě zaobírá dopady Thanosova lusknutí na společnost jen velmi povrchně a pokračuje tak ve svižném tempu nastoleném Infinity War a prioritou je posun děje kupředu. Čím se ale naopak zaobírá velmi podrobně, jsou dopady lusknutí na jednotlivé hrdiny a místy se jedná o poměrně zajímavou psychologickou sondu. Občas je ovšem dialogů a přemítání až příliš a film tak vygeneruje naštěstí jen jednu trochu nudnější pasáž, ale je to jen malé zaškobrtnutí. Pak se zase pochopitelně zrychlí, ale místy až moc. Problém je v tom, že navzdory více než tříhodinové stopáži toho tvůrci potřebují sdělit opravdu hodně (uzavírá se zde velké množství dějových linek) a Endgame je tak opravdu skoro až přeplácaná, což nutně vede k tomu, že jsou tvůrci nuceni používat určitou zkratkovitost ve vyprávění a některé scény se tak nutně odehrají mimo záběr a pouze vyplynou z kontextu, což je místy relativně citelné. První konfrontace s Thanosem tak přijde nečekaně brzy a ubírá se také poměrně nečekaným směrem. Jenže teď teprve začíná hlavní zápletka filmu. Děj poskočí o pět let kupředu, na scéně se objevuje Ant-man a začíná se tak rýsovat plán na odčinění následků Thanosova řádění. Hrdinové se dávají znovu dohromady, aby se následně rozdělili do dílčích skupinek a s pomocí kvantové říše se vydali zpět do minulosti pro kameny nekonečna. Zde je zajímavé sledovat vývoj jednotlivých hrdinů. Tony Stark má s Pepper dceru Morgan a Stark Tower vyměnil za lesní chatrč a věnuje se naplno rodině. Steve Rogers hledá útěchu ve skupinových terapiích (v malé roli se zde objevil jeden z režisérů Joe Russo), Thor v alkoholu a obžerství (zejména jeho vývoj je zdrojem mnoha vtipných momentů ve filmu, ale někdy je to až moc), Bruce Banner našel rovnováhou mezi sebou a Hulkem a na scénu se tak konečně dostává profesor Hulk (tohle je rozhodně zajímavá podívaná, ale stejně jako u Thora platí, že méně je někdy více), z Hawkeye se po ztrátě rodiny stal osamělý mstitel Ronin a snad jedině Black Widow zůstala celkem sama sebou. Endgame nabízí takřka dokonalý mix zábavy, akce, napětí, humoru i srdceryvných emocí. Film si ohledně cestování časem definoval vlastní pravidla (např. že změna v minulosti se neprojeví v přítomnosti), ale výsledek působí trochu zmateně a upřímně mám dojem, že se v tom tvůrci možná trochu zamotali (nebo minimálně zamotali hlavu divákům), ale o tom až později. Když se Natasha s Clintem vydají na Vormir pro kámen duší, absolutně netuší, do čeho jdou (na rozdíl od diváka). Tady není úplně zřejmé, jestli se má skutečně obětovat to nejdražší, co člověk nejvíce miluje a nebo to, co nejdražší je momentálně po ruce (např. kdyby si Black Widow zakládala na svém účesu nebo Hawkeye na svém luku)… Ale spíš bude správně Red Skullova vereze „duši za duši“ (a nemusí být milovaná). Tato scéna nabídne velmi zajímavé rozuzlení a navzdory výtkám výše se jedná o velmi silný a emotivní moment. Samozřejmě ne vždy jde vše podle plánu a tak se něco pokazí nebo zkomplikuje. Thanos se v roce 2014 díky podivnému propojení Nebuly se svým mladším já (tohle by si vyžadovalo hlubší vysvětlení) dozví o plánu hrdinů na odvrácení jeho budoucích činů a začne konat. Navíc je celkem rychle uveden do obrazu, takže nepůsobí vůbec zmateně. Cestování časem je zajímavým ohlédnutím za dosavadními Marvel filmy a leckdy se tyto díky novým perspektivám zajímavě rozšiřují o nové scény a doplňují tak celkový příběh a dávají známé události do nových souvislostí. Výlet do 70. let nabízí dokonce zcela nové události a setkání Tonyho se svým otcem v době, kdy Tony ještě nebyl na světě, je opravdu působivé. Za velmi zajímavou bych také označil konfrontaci Hulka s Prastarou, která díky svému „vědění napříč časem a dimenzemi“ hned ví, o co jde. Návštěva Rocketa a Thora v Asgardu je zdrojem mnoha vtipných momentů. Hrdinům se nakonec podaří shromáždit všechny kameny nekonečna a usadit je do nové rukavice nekonečna vyrobené Tonym Starkem – tady se zase projevila určitá zkratkovitost, protože rukavice prostě najednou je bez jakéhokoli vysvětlení, jak se vyráběla atd. Jak se později ukáže, lusknutí není jen tak, protože obrovskou energii všech kamenů nekonečna jen tak někdo neustojí. Zanedlouho přichází další konfrontace s Thanosem, který tentokrát zaútočí zcela nečekaně a opravdu drtivě. Zde se začínají plnit fanouškovské sny, protože se blíží epické masivní finále. Za jeden z nesilnějších momentů bych označil Thora s Mjolnirem v jedné ruce a Stormbrakerem v druhé a také kapitána Ameriku, který se nakonec ukáže býti hoden uzvednout Mjolnir a v kombinaci s jeho štítem je to opravdu zajímavá podívaná. Thanos zde působí ještě nebezpečněji než v Infinity War a opravdu jsem se o některé hrdiny bál. O dramatické a napínavé momenty tu není nouze. To vše je ale teprve předzvěst epické masové a vizuálně velmi působivé bitvy o plně osazenou rukavici nekonečna, na kterou má samozřejmě zálusk také Thanos. Nástup dříve rozprášených hrdinů na scénu je velice silný moment (jen škoda, že nebylo vidět, jak se jednotliví hrdinové vrátí zpět do reality). Škoda že ani Iron Man, ani Warmachine moc nepředvedli možnosti svých nových zbrojí. Jako vůbec největší problém ale vnímám trestuhodné nevyužití Hulka v boji (těch pár záběrů je spíše symbolických). Kdo doufal v odvetu Hulk vs Thanos, bude těžce zklamán (přitom si o zásah Hulka jedna ze scén doslova říkala). Naopak zvětšený Ant-Man se opět předvedl v nejlepším světle. V této scéně s ohromným množstvím postav asi nebylo možné dopřát úplně každému pár vteřin slávy, ale zejména u Hulka je to s ohledem na jeho nevyužití v Infinity War obrovská škoda. Alespoň Wanda si přišla vyřídit účty s Thanosem, i když ten netušil proč, vzhledem k tomu, že to bylo jeho mladší já z roku 2014. Za vrcholný moment bych označil gesto Doctora Strange, který nenápadně naznačil Tonymu, že teď má nastat TA jediná správná vítězná varianta z více než 14 milionů možných a následné Tonyho obrání Thanose o kameny, který tak luskne naprázdno a Tony se slovy „já jsem Iron Man“ luskne a smaže Thanose i s celou jeho armádou. Tonyho následnou dojemnou smrt považuji za trochu zbytečnou, i když chápu, že potřebovali Downeyho nějak uklidit ze scény. Strange to nepochybně věděl a proto ho na Titanu zachránil, aby ho tím vlastně obětoval. Endgame je hodně jiný film, který jako by byl z jiné dimenze. Jakožto uspokojivé velkolepé uzavření jedné velké éry MCU funguje na jedničku, jakožto vyřešení situace nastolené Infinity War už ale tolik ne. Problém je v tom, že oživené (v roce 2018 rozprášené) postavy se vrátí do roku 2023, ale mezitím o 5 let nezestrárli, zatímco ostatní ano. Další problém je, že Gamora z roku 2014, která také zůstala v roce 2023, je dokonce o 9 let mladší, než by měla správně být. A v tomto podivně rozházeném univerzu se má odehrávat Spiderman: Daleko od domova, Doctor Strange 2, Black Panter 2, Strážci Galaxie 3? Parker se vrátí na střední, zatímco někteří jeho spolužáci už budou mít hotovou univerzitu? MCU už nikdy nebude jako dřív a jsem upřímně zvědavý, jakým směrem se bude dále ubírat. Navíc zůstalo několik nezodpovězených otázek – např. jak Cap vrátil Tesseract, když zničili krychli, která chránila kámen prostoru? Alepoň se snad potkal s Red Skullem mimo záběr, když vracel kámen duše… To ho tam jen tak hodil? A co duši za duši? Nedostal pak Natašu zpět? A jak mohl být starý Cap v přítomnosti, když s Peggy zůstal v paralelní realitě a bylo explicitně řečeno Bannerem, že změny v minulosti naší současnost neovlivní? Nebula zastřelila své mladší já a ona sama nezemřela – je potřeba přesvědčivější důkaz? Hromada nezodpovězených otázek... Navíc Russoové trolí ještě v kině po skončení filmu, když diváci marně čekají na mezititulkovou či potitulkovou scénu, kde třeba mohli ukázat vracení kamenů nekonečna a setkání Capa s Red Skullem i vrácení Tesseractu. Z marketingového hlediska ale tuto strategii chápu, lidi se houfně poženou na nového Spidermana do kin kvůli případnům dozvukům událostí Endgame, což se logicky pozitivně projeví na tržbách. Celkově je Avengers: Endgame velmi povedeným filmem, který nabídne divákovi velmi silný a nevšední zážitek, jen měl být asi zřejmě ještě o něco delší, protože v důsledku nutné komprese obrovského množství děje do tříhodinové stopáže prostě působí některé scény uspěchaně a místy i zmatečně. Navíc je velká škoda nevyužitého potenciálu některých postav (Hulk, Iron Man, Warmachine). Tento film je tak pro optimální zážitek potřeba vidět vícekrát, protože se znalostmi děje zbude více času na pochopení širších souvislostí, i když zejména v časových paradoxech film lehce klopýtá. 90%

plakát

The Cloverfield Paradox (2018) 

Vcelku koukatelný vesmírný béčkový sci-fi horor, který se nebojí hrátek s alternativními dimenzemi. Spojení s původním Cloverfieldem aby člověk hledal lupou, ale znalci série jistě nebudou mít problém. Konec na mě působil trochu lacině, ale film celkem funguje i samostatně, byť v rámci žánru prakticky nic moc nového nepřináší a pocit Déjà Vu se u mě párkrát dostavil. 65%

plakát

Predátor: Evoluce (2018) 

Na Shanea Blacka jsem coby na člověka, který je nerozlučně spojen s původním Predátorem, spoléhal ve dvou ohledech - že dokáže vrátit Predátora zpět ke kořenům a také, že zvládne důstojným způsobem přivést zpět na scénu Arnolda. V obou případech však Shane neodpustitelně zklamal (v tom druhém dokonce zcela fatálně, když Arnoldovi nabídl jen nedůstojný a ještě navíc hloupý štěk a s Arnoldovo logickým NE se klidně spokojil, místo aby mu nabídl významnější roli) a vznikl bohužel jen další zbytečný film, který je zapamatovatelný snad jedině díky obrovskému badass Predátorovi. Herecké obsazení je nezajímavé až nesympatické, a to včetně hlavního hrdiny v podání Boyda Holbrooka, který si svým přehnaným "supermanstvím" nezadá s Chuckem Norrisem nebo českým Nebojsou. Něco podobného platí o hlavní ženské roli "udatné" vědkyně, která ač je schopná střelit sama sebe uspávací šipkou do nohy, si trapně hraje na superhrdinku. Asi nejsympatičtěji působila exmanželka hlavního hrdiny, která má ovšem jen okrajovou úlohu. Těch pár dobrých nápadů působí bohužel nedotaženě. Jedna hvězda navíc za původní hudbu z prvního arnoldovského Predátora (aspoň tady Shane zabodoval), jinak je to celkem zklamání a film se tak řadí k tomu slabšímu, co tato série zatím nabídla. 55%

plakát

Experiment Belko (2016) 

Vcelku zajímavá psychologická sonda poukazující na to, že když jde o vlastní přežití a strach z blížící se smrti (navíc v uzavřeném prostoru), jdou všechny společenské návyky a slušné chování stranou. V těchto situacích kolektiv vygeneruje samozvané vůdce a jejich šílené přisluhovače, kteří dají naplno průchod svému zvrácenému chování. Na druhé straně se najdou i "hrdinové" a trochu naivní spasitelé. Zbytek jsou dav, který inklinuje k jedné nebo druhé straně. Velice zajímavá pointa filmu. 70%