JohnZ87

Vcelku fungující rodinná komedie, která je svým pojetím takový mix Účastníků zájezdu a S tebou mě baví svět. 75%

Black Panther stojí (podobně jako Ant-Man) opticky tak trochu stranou od hlavního světa Marvelu, a to zejména díky prostředí, ve kterém se odehrává. Přesto je ale s tímto světem výrazně propojen (i díky některým postavám). Postava Black Panthera už byla představena v průběhu Civil War, takže se Pantherův samostatný film soustředí hlavně na uvedení domovské Wakandy, vysvětlení původu, těžby, zpracování a využití vibránia pro nejmodernější technologie a v neposlední řadě je také kladen důraz na představení celé plejády klíčových postav z nejbližšího i širšího okolí T’Chally. Záporák je poměrně zajímavý, nicméně tak trochu nevyužitý. Black Panther patří k těm "méně velkolepým" Marvelovkám, rozhodně má ale divákům co nabídnout. K největším kladům rozhodně patří postava Everetta K. Rosse v podání Martina Freemana, který konečně dostal dostatek prostoru a příležitost vyniknout (kterou beze zbytku využil). 70%

Obstojné pokračování dnes už kultovního filmu z roku 1995. Nové Jumanji ale přichází se zcela jiným "moderním" konceptem a na první film navazuje spíše volně a symbolicky. Navíc se narozdíl od svého předchůdce nebere příliš vážně a snaží se být spíše popcornovou zábavou než vážným filmem s nějakým výraznějším emocionálním přesahem. Návštěva příbytku Alana Parishe v džungli rozhodně potěší, ale celkově nemá pokračování krom několika základních prvků s jedničkou mnoho společného. Zábava je to ale celkem slušná. 75%

POZOR SPOILERY! Wow! Tak s takovýmhle silným zážitkem jsem z kina snad ještě neodcházel! Avengers: Infinity War jsou neskutečně pestrý a takřka dokonale vyvážený koktejl akce, humoru a emocí. Je skutečně pravdou, že Thanose lze považovat za ústřední postavu filmu, kolem níž se všechno točí nebo za jakýsi kmen stromu, na nějž jsou jako větve navázané jednotlivé dějové linky ostatních hrdinů. Film nasazuje opravdu zběsilé tempo vyprávění, které drží po celou stopáž. Zvolnění přichází jen velmi zřídka a naopak se místy ještě přidává. To nezbytně vede k určité zkratkovitosti. Při tom ohromném počtu postav vtěsnaných do jednoho velkolepého filmu to při požadavku udržet stopáž pod dvě a půl hodiny ani jinak nešlo a bratři Russoovi museli prostě udělat některé nutné kompromisy. Hrdinové jsou rozděleni do několika větších či menších skupin a bojují tak s Thanosem či jeho poskoky z Černého řádu na více frontách. Díky přeskakování mezi jednotlivými dějovými linkami, kdy se jednotlivé větve rozhodně nestřídají pravidelně, ani jim není věnován časově stejný prostor, může divák nabýt dojmu, že některá část děje byla nepřirozeně dlouho "pozastavena" nebo jí nebyl věnován prostor v době, kdy by se to logicky nabízelo, ale tohle je bohužel daň za ohromné množství postav v jednom filmu. S tím souvisí i to, že prostě nezbyl čas blíže představovat nové postavy, zejména členy Černého řádu, kteří plní spíš úlohu křoví, ale každý z nich má ve filmu minimálně jednu výraznou a zapamatovatelnou scénu. Subjektivně mám dojem, že nejvíce prostoru dostal Ebony Maw. Samotný Thanos má ve filmu prostoru pravděpodobně nejvíc ze všech, o jeho minulosti se ale dozvíme jen kusé informace. Thanos ovšem rozhodně není černobílá plochá postava, ale velmi komplikovaný charakter mající celou plejádu typicky lidských emocí (láska, výčitky, zármutek, pochopení, soucit) a také umění empatie. Není to jen bezcitný zloduch, na kterém se jeho konání nijak nepodepisuje. Také jsem se párkrát přistihl, že Thanosovi v některých situacích tak trochu fandím, což jasně dokládá, že jeho charakter rozhodně není černo-bílý. Infinity War je zcela bezpochyby nejtemnější a také nejemotivnější Marvelovka, která na jedné straně zahrnuje velmi silné momenty, které prohlubují pocit beznaděje a zmaru a na straně druhé naprosto skvělé vtipné hlášky, kdy se tvůrci snaží do té ponuré atmosféry při boji o záchranu vesmíru vnést alespoň trochu nadhledu. Hrdinové tak svými humornými excesy či trefnými hláškami ze života, kdy výstižně okomentují nastalou situaci přesně slovy, která vteřinu předtím vytanula na mysli i divákovi, dodávají svým charakterům typickou lidskost a to je dobře. S tím ovšem souvisí i to, že chybovat je lidské a jeden takový projev lidskosti může vyústit v zásadní chybu a zmařit vše, na čem vcelku sehraný tým společnými silami do té doby tvrdě pracoval - narážím na scénu na Titanu a Petera Quilla... Zdánlivě nesmyslná rozhodnutí některých hrdinů začnou dávat s odstupem přece smysl. Například když Wanda, která do té doby střežila Visiona a do bojů se nezapojovala, efektně zničí hordu nepřátel a jedna z postav vysloví logickou námitku (která může napadnout i diváka), proč se nezapojila dřív... Vše začne dávat smysl hned v následující scéně. Nebo když Doctor Strange, který zprvu avizuje, že ochranu kamene času nebude váhat nadřadit nad život dalších superhrdinů, udělá později zásadní a tak trochu překvapivé rozhodnutí. Ovšem s odstupem při zamyšlení se a zasazení tohoto rozhodnutí do kontextu událostí a doktorovy věty, že to tak muselo být, začne i tohle dávat celkem smysl - doktor s kamenem času mohl nahlédnout do možné budoucnosti... a právě proto se rozhodl se kamene času vzdát výměnou za Starkův život. Navzdory tomu, že se bratři Russoové několikrát dušovali, že Avengers 3 a 4 jsou samostatné filmy a nikoli dvě poloviny jednoho velkého příběhu, pravda je přesně opačná. Důvod tohoto pro někoho možná prachsprostého lhaní je podle mého názoru systematické mlžení a kouřová clona, kterou se tvůrci snaží zakrýt podrobnosti o čtvrtých Avengers. S tím zjevně souvisí i tajnosti ohledně názvu čtvrtého filmu a také habaďura v trailerech - některé scény ve filmu buď úplně chybí a nebo byly zásadním způsobem pozměněny. Pokud má filmový trailer sloužit jako reklama na film, která má diváky přesvědčit k návštěvě kina, pak se i díky zvolenému střihu jedná o reklamu poměrně zavádějící (to co v traileru mohlo působit jako přímá interakce mezi určitými postavami, jsou ve skutečnosti zcela oddělené vzájemně nesouvisející scény - ale tohle není až tak neobvyklá praxe) a v jednom případě dokonce klamavou - a to už může být trochu problém. Konkrétně se jedná Bruce Bannera/Hulka ve Wakandě. Přestože je Hulk v traileru explicitně ukázán, jak koordinovaně s ostatními běží vstříc blížící se hrozbě, ve filmu k jeho proměně ve Wakandě vůbec nedojde. Přitom Outrideři se na Hulkbuster skutečně hromadně vrhnou a začnou ho ničit, ale tato scéna vyzní do prázdna a je jaksi vyřešena mimo záběr. Přitom na Hulkovo epické vyskočení z brnění a vůbec na jeho koordinovanou práci s ostatními hrdiny se asi řada lidí velmi těšila (já osobně jsem to tipoval na jeden z nejsilnějších momentů ve filmu) a v kině se nakonec mohou cítit zklamáni a možná i podvedeni. Že budou v Infinity War hrdinové umírat, se avizovalo už dopředu. Smrt některých postav možná překvapí či zaskočí, film nicméně díky svému zběsilému tempu nenabízí moc čas na truchlení a tak i emocionální dopad na diváka není tak silný, jak by mohl být. Bohatě to ale vynahradí samotné finále filmu. To je velmi působivé, strhující, akční a v neposlední řadě velice emotivní. Míra zmaru a beznaděje, kterou se tvůrcům podařilo navodit, je totiž naprosto unikátní a v komiksových blockbusterech nevídaná. Přestože se něco podobného asi dalo čekat, vidět něco takového na platně v deset let pečlivě budovaném filmovém univerzu, to prostě musí pohnout s každým... Na závěr bych ještě zmínil pár dalších výrazných momentů, které ve mě zanechaly silné dojmy. Mezi ně rozhodně patří úvodní bitka Hulka s Thanosem, probodnutí Tonyho, efektní příchod Thora na Zemi s novou zbraní a Peter Parker zoufale objímající Tonyho Starka v nejtěžší chvíli, jakou si lze z pohledu dítěte (kterým Peter Parker stále je) představit. Největším šokem bylo pro mě osobně nečekané zjevení Red Skulla v ještě nečekanější a zásadní roli. V předchozích filmech mocný Vision se v Infinity War stal spíše lovnou zvěří. V rámci Avengers měl podle mého názoru vůbec poprvé nejzásadnější roli Thor. Potitulková scéna zcela jasně odkazuje ke Captain Marvel a objevil se v ní konečně Nick Fury, i když stejně rychle zase zmizel. Potěší narážky na některé ikonické filmy, z nichž například takový Vetřelec poslouží jako inspirace pro řešení jedné zapeklité situace. Avengers Infinity War se hodně odlišuje od předchozích Marvelovek, ale hlavně posouvá hranice tohoto žánru na zcela novou a nevídanou úroveň. 95%

Excelentní Petr Nárožný si svým geniálním humorem krade skoro celou pohádku pro sebe.

24ka bez Jacka Bauera? Vůbec první spin-off k tomuto jedinečnému seriálu překvapivě funguje i bez jeho ikonického hrdiny. Přispívá k tomu i to, že tvůrčí tým zůstal víceméně stejný a ani pojetí seriálu jako takového se nezměnilo. Kiefer Sutherland se přesunul na pozici jednoho z výkonných producentů a uchoval si tak alespoň nějaké spojení s 24: Legacy. K dalšímu výraznějšímu spojení s předchozími řadami pomohl také návarat Tonyho Almeidy (byť má v jednotlivých epizodách relativně málo prostoru), který se momentálně nechává najímat na špinavou práci, kterou si např. CTU nechce v rámci legálnosti přímo ušpinit ruce. Corey Hawkins ztvárnil ústřední postavu Erica Cartera, který není agentem CTU, ale bývalým armádním rangerem, nicméně s CTU přímo spolupracuje a je s ním spojen především díky bývalé ředitelce Rebecce Ingramové. Ta už sice na CTU oficiálně nepracuje, ale stále je tam jako doma a výrazně zasahuje do zdejšího dění. Osazenstvo CTU je zcela nové, ale s postavami se dá velmi rychle sžít. K těm nejvýraznějším patří analytik Andy Shalowitz, ředitel CTU Keith Mullins nebo třeba analytička Mariana Stiles, která je neteří Edgara Stilese z páté řady 24ky (a je to jakési pomrknutí tvůrců k této výrazné postavě). Na straně záporáků se nepřekvapivě pracuje stále se stejným schématem - od menších ryb k těm větším až po ty největší, které se znenadání zjeví až v posledních fázích seriálu. Není tedy překvapením, že tvůrci opět vyrukují s nějakým tím překvapením. :-) Ze záporných postav ve mě hlubší dojmy zanechali zejména Asim Naseri (Oded Fehr) a Jadalla Bin-Khalid (Raphael Acloque, který mi trochu připomíná Henryho Cavilla). Lze poměrně dobře odhadnout, které postavy budou v průběhu děje takzvaně na odstřel a u některých divák naopak doufá, že nadcházející události přežijí. Samozřejmě ani v 24: Legacy nechybí politická rovina, kterou nejvýrazněji reprezentuje senátor John Donovan (skvělý Jimmy Smits, kterého mnozí znají hlavně jako senátora Baila Organu ze Star Wars), kandidát na amerického prezidenta a také manžel Rebbecy Ingramové. Trochu zamrzí ne zcela dořešená dějová linka s Luisem a méně akční finále. Z dalších postav ještě stojí za zmíňku rozhodně Ericův bratr Isaac Carter nebo Nilaa Mizrani (šéfka senátorovy kampaně). Osobně jsem neměl vůbec potřebu nějak porovnávat Erica Cartera s Jackem Bauerem a je to dobře. Navíc mi Jack v seriálu ani nechyběl, což jen dokazuje, že tvůrci zvládli uchopit nového hrdinu opravdu s citem a nesnažili se za každou cenu vytvořit kopii Jacka Bauera v afroamerickém podání, ale naopak se vydali novým směrem. 85%

Vtipné, i když místy vtipy působí trochu vyumělkovaně. Většinové zasazení děje mimo Zemi Thora přibližuje spíše Strážcům Galaxie, kteří mi zas tak úplně nesedli. Čekal jsem trochu víc, ale celkově slušná podívaná. 70%

Drsná podívaná v nádherných zasněžených scenériích amerického západu. Leonardo DiCaprio v opravdu pro něj hodně netradiční roli. Že za svou bohatou kariéru plnou excelentních hereckých výkonů získal vysněného Oscara teprve až za tento film, je poněkud napováženou. Jednak by měl mít těch sošek na základě jeho předchozích rolí už několik a jednak tato role nebyla zdaleka jeho nejlepší, ale byla zase pro něj nepochybně hereckou výzvou. V každém případě tohoto Oscara pro Lea vnímám jako jakousi omluvu lidí z filmové branže za to, že mu toto ocenění neudělili již dávno. Skvělý Tom Hardy v roli záporáka. 80%

Film trefně nastavuje zrcadlo dnešní době plné sociálních sítí, mánií ohledně počtu lajků, sledovanosti a v neposlední řadě také poukazuje na to, jak moc jsou něktěří lidé odtrženi od reálného světa na úkor toho virtuálního. Každý může být hvězdou své vlastní pokřivené reality show... ale za jakou cenu? 65%

Základní kostra filmu jede podle podobného mustru jako předchozí film, děj je ale tentokrát zasazen do otevřenějších kulis Londýna a všechno se děje tak nějak v masovějším měřítku. Úvodní destruktivní scény jsou opět dechberoucí, stejně jako promyšlenost a koordinovanost teroristických útoků. Akční scény se tentokrát povedly o něco lépe, zejména díky absenci tmavých prostor. Škoda, že se tvůrci rozhodli odklidit ze scény jednu moc sympatickou postavu, která bodovala už v minulém díle (Angela Bassett). Celkově o něco málo lepší než předchůdce. 65%