humanbeing

Možná se o AvP dá říct, že je to místy celkem zábavný akční film. Bylo by to v pořádku, jen kdyby to nestavělo na dvou vynikajících kultovních sériích. Už nápad spojit Vetřelce a Predátora je poněkud úsměvný, v druhém díle Predátora míněný pouze jako vtípek Stana Winstona. V AvP je vidět, že v praxi toto spojení vůbec nefunguje. Obě série jsou dle mého názoru natolik rozdílné, že crossover nemohl dopadnout nijak jinak než průměrně. Kvůli děravému a ne moc záživnému scénáři Paula WS Andersona je to ve výsledku jeden, dva body pod průměrem.

Mainstreamovější pojetí sci-fi klasiky, které je méně povedené než originál. Díky dechberoucím trikům a dokonalým akčním scénám se stále jedná o důstojné pokračování.

Ultimátní sci-fi klasika. Nic není třeba dodávat.

V rámci filmografie Paula WS Andersona je to hodně slušné. Potěšil zejména inovativní přístup, což se u tohoto režiséra jen tak nevidí.

Co mohlo teoreticky fungovat v osmdesátých letech, dnes už jen stěží někdo přijme za filmovou zábavu. Tahle "Seagalovka" měla prachbídný scénář a neuvěřitelně nezáživné zpracování - včetně velmi rutinně provedeného finálního souboje. O čem to bylo? Seagal cestuje po celém světě, aby našel místnost s největšími zločineckými bossy světového podsvětí. Čím víc se místnosti přibližuje, tím víc z ní ubývá číňanů. Na konci se ukáže, že není jen mistr bojových umění, když se mu podaří vyřešit jednu čínsky psanou hádanku.

Na monster horror je to pořádná nuda. A dokonce i ta roztomilá opička přežila...

Na pátém dílu Highlandera je už vidět, že autoři vaří z vody, ale taky je na něm znát, že si to autoři uvědomovali. The Source je natočený ve sci-fi podání, k čemuž měla blízko i výborná dvojka, a i když není děj nijak zvláštní, dá se na to alespoň dívat s pocitem, že se nedíváte na několikátý díl seriálu Highlander: Raven. Líbil se mi strážce a závěrečný souboj má taky něco do sebe.

Po prvním díle 100 %, po 26 pouhých 70.

Na Redeye jsem se těšil z důvodu, že měl spojit asijskou duchařinu a atraktivní prostředí vlaku. V první třetině sice dochází k nějakému budování napětí, ale když se vlak rozjede a dojde k několika prvním zabitím, celek se začíná rozmělňovat v korejském mainstreamu. Korejská multižánrovost má v tomto případě katastrofální dopad na kvalitu a bohužel ani děj v druhé části filmu se tento neduh nesnaží ani trochu napravit. Redeye je bohužel velmi nekonzistentní film, který nemůžu nikomu doporučit.

I když The Lost Room úplně nespadá pod horror, horrorové prvky rozhodně má a v druhé části se najde několik momentů, o kterých se dá říct, že jsou pořádně strašidelné. Dalším důvodem pro horrorového fanouška proč se na The Lost Room podívat, je ten, že tvůrci mají režijní styl podobný Carpenterovi - nejlépe se to dá přirovnat k Big Trouble in Little China. Ve výsledku se jedná o senzaci, z mého pohledu zcela srovnatelnou s Firefly. Jediné, co Lost Roomu trochu ubírá na dokonalosti, je očividná televiznost - což se dá vzhledem ke spoustě pozitivům překousnout.