EastWicka

Secesní klenot, zločin z vášně, nad nímž by temné dvojče policejního rady Vacátka jen zaplesalo.

Takový ten typ odtažitého filmu s charismatickým "trochu grázlem, trochu vrahem, trochu osudovým mužem", který se pokouší začít znovu, jaké se v 70. letech točily lépe, s Alainem Delonem v hlavní roli.

Jak píše má oblíbená hanagi, je to vlastně červená knihovna. Ale chvílemi potemněle červená, v níž cukrkandlové šatičky a lakovky zakrývají hluboké šrámy, rytmy rock'n'rollu jsou opojné a osvobozující a pokrytectví všudypřítomné... V telenovelové zkratce jsou tu skvěle zachyceny proměny, jimiž v 50. letech procházela německá společnost. Už se těším na 3. sérii "Tančírna ’63"!

V ponurých dánských luzích a fjordech, kde i ty ryby mají permanentní depku, i ptáčci jarabáčci se tváří jako na funuse, kde jsou psychopati obzvláště úchylní a smutek se vsakuje do podzemních zásob pitné vody s každou krůpějí deště, to mají detektivové věru těžké. A křesťanské dětičky ještě těžší! No, vlastně i ti psychopati... A taky dánští princové... Hmmm...

Pro bio naivky z velkoměst se francouzský venkov stal ze záhadných důvodů synonymem pro idylu či dokonce ráj na zemi. My, starých kriminálek znalí, ovšem víme své...

Nevyzpytatelné - a sakra znepokojivé - jsou cesty Páně...

Precizní drama divadelního střihu, které pomalu nabírá na obrátkách, až ve finále létají od kotle jiskry vášně a rozhořčení. Ve hře je nevina, čest, věčný antisemitismus, prohnilý establishment, ale i naděje... a le lieutenant-colonel Picquart je ve své cestě za spravedlností neochvějný. Pařížské scény jako by Zolovi přes rameno skicovali Monet s Toulouse-Lautrecem. 87letý Polanski je ale drží v lati - a to i dnes už nezvyklým, neširokoúhlým formátem. Obraz doby nám vytvořil dokonalý, ale chce, abychom se soustředili a zbytečně se nerozptylovali! Akorát ta Emmanuelle mi přišla nějaká zdrogovaná... (a ano, pořád v sobě má tu divnou kočku z Hořkého měsíce a 48 hodin). Na druhou stranu, tenkrát jel absint, možná tedy jen umně ztvárnila další problém doby. Placatku něčeho ostřejšího v tajné kapse ve spodničkách totiž tenkrát manželky a milenky potřebovaly. Páni důstojnící si střihli duel, ony leda tak mašli... na honzíka.

A ty si ho zastřelíš sám? Ano.

Jedno z nejkomplexnějších (a nejsrdceryvnějších) filmových dramat, co znám. O tom, že pevným jádrem světa je věrnost tvých nejbližších - a tvoje důvěra v ně. A o tvrdé pravdě, že tam venku budeš vždycky cizí.

Půvabná, francouzská, pastelově laděná a mořským vánkem ovoněná meditace na téma stáří a srovnání se se životem.