EastWicka

Jeden z těch filmů, u nichž sice po čase nedokážete souvisle odvyprávět zápletku, ale nikdy, nikdy na ně nezapomenete. Pilot Denzel Washington, démoni alkoholu a lásky, tragikomické zvraty osudu a ta černá skříňka, kterou v sobě všichni nosíme, ale málokdo má odvahu ji otevřít, dokud není po všem.

Je jí asi šestnáct, je chytrá, netrpělivá. Má všechny předpoklady uspět. Což v dimenzích jejího světa - světa ohraničeného romským slumem a spletí uliček mezi sámoškou a mešitou - znamená mít dost ostré lokty, aby vám dala příležitost místní královna drogové a čórkařské scény. Dounia a její dětštější kamarádka sní o životě na pláži, hromadách peněz a to vše je v jejich představách na dosah ... Strhující film nezapřel ženský pohled, který se zálibou spočine na pěkném mužském těle, a dokázal působivě vystihnout, vyřvat vztek, který tady není jen trendy doplňkem příběhu, ale jeho jádrem.

Ahá, tak takhle teda vypadají ty pánský jízdy!

Jedna z nejlepších konverzaček všech dob.

Ishigurův srdce drásající příběh je zde pojatý tím nejdojáčtějším, citově maximálně vyděračským způsobem. Andrew i Keira jsou sice výborní a Carey ty dojímavé pohledy velmi jdou... ale všichni mi tou svou odevzdaností a povolností tak lezli na nervy, že jsem měla každou chvíli chuť dát stopku, vlézt do scény a pořádně je proplesknout.

Do komunistické depky zasazený thriller jako břitva!

Mat válí asi tak jako obvykle, můj oblíbený Will Fichtner si vystřihl dalšího hnusnýho fašouna a Jodie F. zase ledovou planet management queen... Do toho neutěšená budoucnost (99,99 %) lidstva, sociální nespravedlnost, ekologická katastrofa a krásný prstenec na nebi... Elyseum je vlastně fajn, vizuálně pěkně vyvedená sci-fi, která bohužel chvílemi plynule přechází v béčkovou ski-fi se silně parodickými prvky. Což by ani nemuselo vadit... no, ale mě to teda vadí, protože, vezmeme-li v úvahu potenciál, tu hromadu peněz a skvělých herců, která tu byla k dispozici, výsledkem mohl být skoro až District 9.

Tenhle film miluju hlavně pro vizuální orgie, které nabízí: ono přesunutí drákulovského příběhu do jiné dimenze, v níž jsou barvy intenzivnější, stíny pohyblivější, viktoriánská éra má krásu konzervovaných pugétů a těžkých drapérií, vzduch je plný erotického napětí a předbouřkové tísně, Winona je křehká jako porcelánová panenka, Drákula oplzlé monstrum a Keanu přímo k nakousnutí... A ta ústřední melodie, transylvánské tango... Coppola by mě opil i rohlíkem a tohle je absint.

Strašný příběh, který se těžko vydýchává a otevírá staré rány. Naprosto se ztotožňuji s komentářem od BoXBe.

Takovým tím viktoriánsko-duchařským způsobem dojemné. Uvězněné duše, spiritisticky nadaní teenageři a rodinka lapená v jednom domě s bohatou historií.