cyglos

silný příběh hlavně proto, že se týká osudu dvou sourozenců,které rozdělil strach zaviněný snahou o opak. o záchranu toho mladšího, který se stal nakonec nechtěnou obětí. velmi působivě konstruovaný příběh, který má spojnici dvou časově rozdílných období a bytem, kde se to stalo. je to zároveň nastavené zrcadlo obavám a z nich plynoucí kolaboraci Francouzů s Němci v židovské otázce.

láska, hrdost, hamižnost, lstivost, touha žít- o tom je tento film. chybí pomsta, která je nahrazena vyhostěním z komunity a tím pádem rozsudkem smrti, kterou vykoná okolní příroda. je zajímavé sledovat život v tak nehostinných podmínkách. strhující je běh nahého, hlavního hrdiny po ledové pláni před pronásledovateli bez bot jen bosky. a čas je nepodstatný, plyne k rozuzlení vykořeněním viníků z komunity do ledových plání severu. stojí to za to vidět až po závěrečné titulky.

film, který i po letech má co říci a není na mávnutí rukou. vzniklo dílo, před kterým, díky jeho surovosti, umocněné dobou šedesátých let, smekám. jít do takového projektu v době, kdy sice "praskaly ledy", bylo navísost odvážné. nemá to nic společného s ideologickou propagandou šťastného budování socializmu. vychovatel je šikanovám ze dvou stran a situace nemá východisko. podle toho vypadá i konec filmu. záměr s postupným gradováním kontrastu obrazu v průběhu děje jen umocňuje bezvýchodnou situaci vychovatele.

komorní válečné drama malé japonské jednotky, která se dostala na pobřeží a nenachází cestu dál. čekání, hlad, žízeň. pohled každého jednotlivého přeživšího vojáka je jiný a vdova po veliteli tápe, zda je hrdinství a nárok na důchod po padlém opodstatněné. jeden z těch, co to běsnění a celou anabázi přežil, žije na vyvážce smetí za Tokiem. od něj se dovídá o kanibalizmu, který vlastně zachránil žijící před smrtí.

jeden z filmů. který jsem viděl v 70tých létech ve filmáči. naprostý úlet. syrovost od začátku až do konce. kamera vychutnávající si rozpálenou Austrálii. snažil ksem se po létech někde k tomuto filmu dostat a nepodařilo se mi to. zážitek to je dodnes.

Z mého pohledu skvělá podívaná nic nepřikrášlující atmosféru Austrálie 19.stol. Desperáti a policejní kapitán. Špína, pot, drsné vztahy. Zločin a odplata bez happeningu. Kamera, hudba a krajina Austrálie-pochoutka na krvavém prkénku se spoustou much. . . Pět hvězd.

dal jsem plný počet, protože jsem se setkal s filmem, kde vlastně zdánlivě o nic nejde, ale to nic je uděláno s takovou bravurou, že to , ale spoň mě se to stalo, musí vtáhnout do děje až to leze pod nehty. obrazová složka v šerosvitech, herecký koncert všech bez rozdílu, ať je to komorná či pán, šuškanda služebnictva o svých pánech. . . prostě "dokumentární" dobovka s parádní výpravou, kostými a maskami.

Celým filmem nás provází neobyčejně ponurá kamera, která se v záběrech dlouhým sklem rozostřuje. Pracuje se šerosvitem, který umocňuje atmosféru nesnadného úkolu s nejasným výsledkem. Rozdílné povahy spojuje útěk a vidina svobody i za cenu nejvyšší. V jednom okamžiku řeší to, zda prvního, který by zemřel, budou jíst a následně ty další. Utrpení a svízele se podepisují na všech. Umírá i žena, která se náhodou k útěku připojí. Je přesto, že to ve filmu přímo není, zpovědníkem všech. Skon podtrhuje trnová koruna na její hlavě, původně s účelem chránit proti slunci. Neustálé utrpení všechny zbývající spojuje. Film není jen o tom, že se několika šťastlivcům podařilo utéci z ruského gulagu, ale o Zločinu? Trestu!? A Odpuštění!!! O hodnotách a vůli zlomit nemožné. O lidské solidaritě v nouzi.

Filmové zpracování atmosféry konce I.sv.války s celou svou absurditou. Vycepovaný dobrovolník, kaprál Hoferik, výplod mašinerie mezi dvěma mlýnskými koly. Velet vojákům v nesmyslných útocích prohrané války a být loutkou v rukách velitelů. Smrt vlastních vojáků po útoku a smrt koní, které musí, vlastní rukou, coby koňský handlíř, pobít je v obou případech zdůvodněné jako povinnost kaprála. Drsné je to už proto, že je mu těch koní líto více. Reálie s atmosférou celého děje jsou na svou dobu skvělé. Herecké obsazení do jednotlivých typů famózní. Bláha jedinečný. Scéna z trosek kostela, kde z kazatelny obhajuje Hoferika, který ve své prostotě stojí s hubou dokořán, je předobrazem konce stejně účelově vyneseného ortelu polního soudu nad ním samým. A jdeme se vzdát Rusům, mají skvělou vodku. . .

Pro mne objev. Komorní drana v komorním obsazením, velmi dobrou kamerou, přesvědčivými reáliemi. Nějak mne, ve své době, tento film minul. Jediné co bylo mimo, je pohoštění u selky. Po takové době v lágru by, po takové svačině a kořalce, byli odzbrojeni vlastními vnitřnostmi. Ale to nic neubírá na kvalitě filmu. Paradoxní konec jen dokresluje absurditu některých momentů konce války. Určitě to stojí za to vidět.