cyglos

Volné pokračování Svérázu národního lovu. Proud je sice zanese do Finska, ale důvodem je to, že se lodivod ožral tak, že doslova odpadl od kormidla a cestu nikdo druhý nezná. A je zaděláno na srandu od začátku do konce. Už to, že překročili ilegálně hranice je problém, druhým je prohibice ve Finsku. Ranní šok z rybářské chyty, která určitě nevypadá rusky. Finka, kterou si zamknou do skladu s vodkou. Noční odjezd zpět do Ruska, ale ouvej-vodka zůstala ve Finsku. Plukovník nemá problém, sežene ponorku a vydávají se na druhou cestu do Finska- pro vodku. Jako v prvním filmu nic nebylo uloveno, tak teď není nic chyceno. Ale o tom to vlastně nemělo být.

Koho by to napadlo, že z východu dojde taková sranda. Než jsem to viděl, tak jsem slyšel o filmu, kde se vypije tolik vodky, až to není hezký. A ono to hezký je. Vodka, ruskej bor..l, na všechno spousta času. Ruskej plukovník, policajt, vězeň, holky z kravína prostě průřez společností a finskej novinář, který není sto, mezi pitím a střízlivěním a dalším pitím, pochopit do čeho se to dostal. Scéna s krávou, kterou chtějí přepravit bombardérem za flašku vodky, a když to praskne, tak jí chtějí před přistáním vyhodit za letu. Honička s medvědem alkoholikem, který je nejdříve prožene po lese, pak jim vyžere vodku a nakonec se parta lovců s ožralým medvědem fotí. Moji přátelé na ruský způsob.

Vidět film se třemi herci, ti ostatní tvoří stafáž, přičemž každý mluví svou řečí a nerozumí druhému, chlapi jsou z opačných, vzájemně válčících stran, tak to je fakt zážitek, pro který stojí za to ten film vidět a doporučit. Jak málo stačí k vytvoření skvělého filmu.

Jsem rád tomu, že jsem se s tímto filmem měl možnost seznámit v 80tých létech. Hlavně proto, že v kině byli všichni za stejným účelem. Kvůli filmu samému. Žadné bezduché komentování, nebo šustění papírky. KINO po všech stránkách. S minimem maximum. Co záběr to klenot. Začátek jak z Apokalypsy, krajina bez lidí /až na "hrdiny"/, jako po totální válce, a ZÓNA. Cesta drezínou jako do pravěku věků. Hlas Stalkera se stále ustrašeným zabarvením, pochyby. . . Cesta Zónou, niterné úvahy, voda ve všech podobách, matice a fáče určující správný směr cesty do centra Zóny. Kapající voda se zvukem významu bijícího zvonu a pak pochyby o sobě samém ve vztahu k vlastní schopnosti a moci Zóny. Strach z toho co je v nás. Návrat zpět domů jen podtrhává celou filosofii příběhu. Stalkerova nemocná dcera, která by měla být cílem snažení dodažení centra zóny a splnění niterného přání o nápravě, je ukázkou pokory před vlastním nitrem, o kterém ani sám Stalker není přesvědčen, že ho zná. Kamera stejná jako na začátku, když Stalker vstávál se stáčí a tentokrát ukazuje stěnu s knihovnou plnou knih.

Tenhle film musel komoušům utéct z cenzurní cely. Ve své době doslova rebelující k protestu bez násilí, což se také za pár let stalo. Když byl konec filmu, tak jsem v euforii roztleskal kino ve stoje. A nebylo to na venkově s pěti návštěvníky. v Brně, kino "Moskva".

Kéž by se našlo i v dnešní době více takových recesistů. Pro mne to byl v 8Otých létech naprostý reflektor na konci tunelu. Je zvláštní, že se dnes dělí lidi na dva tábory: ti co viděli Miji přátelé a ti co ne. Ti co viděli jen na sebe mrknou a není co dodávat. Ti co neviděli, tak těm nemá cenu něco popisovat. To se musí vidět.

Jestli jsem se někdy v kině málem udusil smíchy, tak to bylo na Mojich přátelích. Co se vejde do jednoho filmu za gagy, je téměř neskutečné a děj plyne. Žádnej prvoplánovej "Kameňák". Fakt mi tekly slzy a dusil jsem se smíchy. myslím si, že jsem od 8Otých let neviděl nic podobného. Parádní sestava týpků, pochopitelně zastoupená skvělou hereckou sestavou. P.A.R.Á.D.A.

U tohoto filmu jsem se smál jak u málo kterého. Janžurová naprosto skvělá. A nejen ona. Pucholt se svými úvahami- neskutečně zábavné kino. Scéna s autem a nasedáním je, jak kdyby to nebylo ani hrané. Pane Krejčíku, děkuji.

Jako kluk jsem v kině cvrkal. Mělo to nádech úžasné romantiky. Po létech se obdiv vytratil. Vcelku jsem se zamýšlel nad tím, zda Vinnetou není lepším pokoukáním. Doba vzniku přibližně stejná a hlavně se na to dá dívat i několikrát. Na Čingischána ne, alespoň co se mne týká. Taková bramboračka.

V porovnání s Němou barikádou mi přijde vcelku reálné vykreslení atmosféry bojující Prahy. Žádné občas pic pic. Hanzlík na svůj věk vytvořil velmi slušnou roli, ke které mu úžasně a plnohodnotně sekunduje Brejchová. Ta cesta tankistů z Berlína na Prahu, kdy se potkávají s, v úžasu stojícími, nic nedělajícími, Němci působí srandovně. Kapitulace z rukou p.Štěpánka mne zaky moc nepřesvědčila. Menšík nepřehrává. Proč ten film upadl v zapomnění bude nejspíš proto, že ten tank, co jel první- T-23, dostal, při vjezdu do Prahy, zásah a dál už nejel, zatímco nás přesvědčovali, že dojel až do centra. Pak na sokl postavili jinej- krásnější. Ale i tak to atmosféru bojující Prahy má věrohodnou.