cyglos

Verbale Verbale, to se to mlátí prázdná sláma, když sedíš v kině, omluva, doma, se staženými roletami, aby Tě nikdo neviděl na co se koukáš. Ty vole, nevíš, o čem píšeš. Pochopil jsi, kde žiješ, co se tady dělo a děje? Patrně si jen mastíš slovník vulgarit, a "neznáš mapu". Víš naprostý kulový jaká byla doba. Z Prahe, nebo odjinud vidíš na práh, možná na rohožku, ale dál ne. Z tvýho pohledu jsi tak akorát na udání a odvoz do lomu na odstřel. Vole, tušíš, co ti lidé museli řešit. Oni neseděli v kině. Oni to žili!!! A tam se lámal chleba. Takže uber z plynu, prober se a mysli. Jinak jsi jen další v řadě, kterej se zaprodá každému, kdo půjde kolem. A Ty na to vypadáš. /cyglos/ A je jedno zda já tři, a Ty tři.

Tak jsem právě spadl z Měsíce. Tento žánr je vždy sázkou do loterie. Pro mne, který pamatuje Robota Emila, :-), Miloše Kopeckého v Muži z prvního století, :-), Ikarii XB-1, :-) , toho bylo jako z kamiónu. Jsou dva tábory, jedni - SUPER, druzí . . . ROZPAKY. Netvrdím, že jsem neviděl žádne sci-fi, ale tady jsem filmem prokulhal. T. Cruise dělal co šlo, všude bum, bác, ohýnky, vyceněné chrupy a hejbající se hadice. V prvopočátku jsem se ztrácel v těch návratech, pak jsem to skousnul. Oceňuji stavbu, exteriery, pohledy z hora na bojiště, a tady končím. Nehraji PC hry, dětem jsem kupovával auta, co se rozložila a byl to stejnej divoch, jako T.C. v tom prásk-prásk vohozu. . . .  V Marťanovi, jsem se dokázal vžít do děje. Jak knížka, tak film mne oslovil. Jen budu doufat, že až se na nás mimozemšťan vydá, tak nepřiletí na "koštěti", nebo velikánským kontejneru, plném kulometů, děl, laserů, oken a blikátek. A také bez hadic. Čekal jsem, co vytryskne na závěr. Slzu jsem zatlačil. Tři hvězdy, ale ještě bych z té třetí uřízl.

Očekávání výsledku a vyznění filmu se úplně neminulo účinkem. Dělat film, který má podat výpověď o záchraně takového počtu obklíčených, je nadlidský, režisérský úkol. Lokace, výběr představitelů, děj, kdy snaha zabranit transportu vojáků je stále narušován leteckými útoky, vše bez výhrad. V čem jsem se ztratil, byl střih a návaznosti děje. Dlouhé záběry leteckých soubojů, docházející pohonné látky, proložené jiným, dlouhým dějem záchrany vojáků po potopení lodi, a následně pokračující vzdušná bitva, zase jiný děj, a opět bombardér, který se stále motá nad flotilou lodí, stejný pilot, stejné docházení benzínu . . . Podobně jsem se ztratil u scény jizdy vlakem, čtení novin, reakcemi lidí na nádraží a následuje přistání Spitfiru, kterému předcházely téměř dva dny. Hodnotím minimum trikových záběrů. Shlédnutí nelituji. Tři hvězdy.

Vypisovat děj, přestože by byl formulován jinými slovy, by bylo nošením dříví do lesa. Pokud by se mne někdo zeptal, tak je to stejné, jako by četl, co si o filmu myslím, co bych vyzdvihl, nebo naopak. Skvělá kamera, veliké detaily, práce se světlem. Dobovka jako vyšitá, ač jsem nehledal, tak mne nic nebřinklo do oka, co by bylo přešlapem. Detaily předmětů, jídel; pocta práci výpravy. Obsazení bez chyby. Kamera jen potvrdila půvab Michelle Pfeiffer, ale i Winony Ryder. Knihu jsem nečetl, takže jsem jen očekával, jakou gradaci bude mít zpočátku platonická láska hraběnky Olenské s Newlandem. I to má pointu v tom, že ke schůzce po řadě let nedojde. Diváku, zapoj svou fantazii . . . Vyzdvihuji i v překladu pro dabing skvělé, hubu a hlavu nekřivící, dialogy. Nesporně stojí za zmínku názorové měšťáctví newyorské společnosti té doby. Takže bez uzardění pět hvězd.

Nedopatřením jsem nahlédl na některé komentáře ještě před tím, než jsem se na film podíval. Znejistěl jsem, zda tomu věnovat čas. Vyloupl se film, u kterého bych polemizoval s některými, uváděnými konstatováními. Civilní herecké projevy, nepřehrávání, věk, který nebyl mimo reál, rozumné líčení, dobře zvolené typy představitelek. Doba vystřižená bez pozlátek. Sice by bylo divné, pokud by v takové sestavě nebyla rivalita, ale to je názor navíc. Kamera, střih, reálie, hudba . . . Celým filmem je protkána atmosféra doby, ještě se mluví v souvětích, myšlenky mají hlavu i s patou. Proložená poezie je příjemným bonusem. Nechtěl bych vynechat náhled do praktické výuky ve výrobních halách, přestože některé úkony byly lehce mimo, ale na tom film nestojí. Pan Hlavatý do "fabriky" zapadl jako pr...l na hrnec. Takoví skutečně existovali. Pět hvězd patří tomuto snímku právem. Nehraje si na umění, ale kvalita provedení všech filmařských profesí, a režie takového námětu je skvostná.

Patrně jsem od filmu očekával více. Příjemná dobovka, ani kameru bych nesepsul, zajímavě nasvícené scény. Nemusel bych např. pohled na sněmovnu z "dronu". Každopádně je zřejmé, že nastoupit do něčeho, čemu dal Chamberlain do vínku počáteční dárek Hitlerovi v podobě střední Evropy, nebylo snadné. S určitou pověstí, kterou si W.Ch. vysloužil v předešlých rozhodnutích, o to horší. Pro mne je vyzněním filmu to, že pohled zpět do historie nebude nikdy jednoznačný; že řada rozhodnutí neměla start u ranní kávičky, ale odehrávala se ve vnitřních bitvách v hlavách hlavních aktérů. Cesta metrem měla nádech pohádky, ale na to má autor scénáře právo a zbytek je na režii.

Není to umělecká pecka, která by zaplnila artová kina. Je to pecka z jiného úhlu pohledu. Naivita versus realita. Film, který klade řadu otázek. Je ještě možné, aby v dnešním světě, někdo uvažoval, že je multikulti soužití cestou? Že je možné, bez rozumného a tvrdého přístupu politiků, něco změnit? Příběh kluka, který si zažije peklo, které je drsné na plátně, nebo monitoru, je jen pár kapkami utrpení a psychického vypětí ve skutečnosti. I holka, která narazila, tady v Evropě, na surovosti, násilí a znásilnění, si prožila svoje. Z mého hlediska je na podtržení ukázka chování vlád a politiků v případě, že se něco takového stane. M.Zeman se zasadil o výkupné za dvě "baby", co se dostaly do podobné situace v Pákistánu. Výsledek byl ten, že se jedna z nich, po zaplacení výkupného, vrátila zpět. Myslím si, že popisovat kameru, prostředí, muziku, nebo herecké výkony není nutné. Vyznění tohoto filmu je v konečném celku, včetně uvedených otázek. Nemám problém, i za velice autentické podání, dát filmu plnou palbu pěti hvězd.

Po dlouhé době se sešly komentáře, které jen štrejchnutím naznačují děj. Tohle polknout na jeden zátah není nic vyjímečného. Co bych ocenil je kamera, která vytváří dojem, že jsme na válečném území, v pohybu, ostření, se zdáním očekávání neustálého výstřelu po kameře. Velké detaily podtrhující emoce; v ději jsou také ve prospěch vyznění. Scénář vypracovaný s přirozeně rostoucím napětím, časté střihy v ději a prostředí, nepůsobí rušivě, přirozeně rozehrávají příběh všemi směry. Těžko se hledají kamarádi k doporučení na shlédnutí. Škoda. Co zažívá Skandinávie, je v jiném provedení v Německu, Francii. Docela rád bych slyšel názor "vítače". Ve věku, kdy nemám rodinu, děti, vnoučata, je složitější pochopit, co hrozí ze zdánlivě humanitární pomoci, které já osobně věřím stejně tak, jako Císař svým novým šatům. O nic přeci nejde, ale nahota problému je zřejmá. Obávám se postupného zhoršování dění v Evropě. Dávám bez pocitu přestřelení pět hvězd. Jo, a holky, všechny, hrají bez ztráty kytičky.

Na tomto filmečku jsem si smlsnul. Je to prosté, obraz podlořený hudbou a ruchy-zvuky- děje. Vše vytváří dojem, že se s kamerou, naprosto nahodile natáčelo, kde se dalo. Propracovanost záměru zdánlivě zastiňuje plejáda prostředí, kamera, hudba a zvuk jako takový, střih. Vše citlivě propletené. Co bych vyzdvihl s ohledem na dnešek je, kolik film zachytil civilních činností. Číšníci, vrchní, závozníci piva, mléka, policajt, hrající si děti, obchody, početnická stanice, hudebníci, a posezení s živou hudbou v různých rovinách zábavy, tanečnice, balet, večerní taneční setkání mládeže, bary. Všichni něco dělají-jsou v práci, a pak se baví. Chodí do práce, a pak se setkávají po práci, brázdí Vltavu na plachetnicích, jedou do přírody. Žijí. Jak by vypadal film z dnešní Prahy???? Na to raději nepomyslet. Proč? To si každý doplní sám. Až se mne zeptají vnoučata na to, jak jsem žil, tak jim tuhle černobílou parádu pustím a neodejdou, dokud nebude konec!!! Pět hvězd s plnou parádou.

Tento film-krátkometráž-jsem objevil naprostou náhodou. Jirásková kouzelné "kotě", Bohdalová, která nepřehrává a nesnaží se o komediální výstupy. Ostatně scénář ani nic takového nenabízí. Příjemná kamera, klasický formát, atmosféra Prahy s citem a civilním, nekomerčním pohledem na její běžný život. Střevíčky jen poeticky uzavírají každodenní, rodinný stereotyp, kde se často vytrácí galantnost, občasná radost z drobností. Každopádně nostalgický pohled na čas a dobu, kdy i to, co je dnes běžným, stálo za název k filmu. Nemám problém se čtyřmi hvězdami. Nejde o vytváření dojmu "umění", ale citlivé vystižení zdánlivých všedností.