cyglos

Začátek klouzal po cukrové vatě. Platonické zamilování jednoho z protagonistů. Frajírek a nevýrazný lapiduch. Nicméně kulturní vložka pro armádu ve výcvikovém prostoru pouští do děje Milenu Dvorskou, s kouzelně přirozeným projevem, který vyčnívá nad ostatní. Oku lahodí záběry jízdy tatrovky s dělem snímanou krajinou. Dějová zápletka s nemocným dítětem a přetrhanými telefonními dráty je v oblasti reálné, ale pokračování je naopak pohádkové. Neumím si představit, jak zůstává v lese kanón. Most, který málem spadne a jeho přejezd připomíná pasáže z filmu Mzda strachu, není jistě k přejíždění cestou zpět k dělu. Ale to ve filmu, jinak docela podrobně popisném, chybí. Každopádně náměty z vojny silně Procházku ovlivňují. Je dobře, že ty následující nesou nesrovnatelnou kvalitu. Proto dvě hvězdy.

Viděl jsem film, s nějakým časovým odstupem, podruhé. V obou případech působil naprosto věrohodně, bez snahy prvoplánově ovlivnit diváka. Profesní selhání vedoucí školky, omezenost a falešná snaha o morální ochranu dětí, absence náhledu na situaci a stát pevně na zemi, se stane startovním momentem na naprostou likvidaci jednoho z obyvatel městečka. Psycholog - úředník, je také postava, ze které naskakuje husí kůže. Syrová ukázka toho, kam vede nepoužívání zdravého rozumu, omezenost a snaha mstít se i na němém stvoření jen proto, abych zasadil další úder. A přitom stačilo reagovat na drobné náznaky dítěte, že udělalo něco nedobrého. Smutné je to, že se nejedná o pouhou práci scénáristy, odněkud z Dánska. Podobná likvidace, jinak starými studenty se stala nedávno na Karlově univerzitě. Jak se bránit nařčení? Zdravým rozumem okolí a nepos..ostí nadřízených. A to se děje velmi řídce.

Záhy po začátku filmu jsem si uvědomil, že se jedná o filmové pojetí, které používala i Věra Chytilová. Zdánlivá nedokonalost a chaos záběrů je součástí záměru a obsahu scénáře. Civilnost hlavního představitele je ukázkou režijního vedení a práce herce. Naopak neherec, Otakar Váňa, zapadá do děje obsazeného i neherci dozorci a přísluníků SNB. Zdánlivě nesouvisející monology, resp. vyjádření k významu spravedlnost do filmu patří a doplňuje pochopení záměru osvobodit válečného zločince. Náhled do prostředí vězeňství, práce na opravě klášterní budovy jsou další devizou, která film staví do pozice vyjádřene slovem NETRADIČNÍ. Jen jsem nepochopil způsoby jizdy auty, které by ve své době spíše upoutávaly pozornost a filmu nikterak nepomáhají.

Když jsem v odkazu na film přečetl, že scénáristou je Jan Procházka, tak jsem šel víceméně do jistoty. Musím konstatovat, že mne tento film dostal svým nepřibarvovaným pohledem na pohraničí v době, kdy se především budoval průmysl. Nestandardní začátek, který evokuje tragédii; zvuk halovaný, jako z horečky. Syrové reálie. Skvostný Kostka; rozverná až drzá Brejchová; lidský Lohniský; papalášovský Krejča; tvrdý a drsný chlapák Lukavský. Doplněno širokoúhlou, černobílou kamerou, a je tu filmový kousek, který mne ani svou upozaděnou komunistickou propagandou nikterak nepoznamenal a neurazil. Naopak, až na závěr, který je tak trochu cukrlátkový, je to dílo, které si zaslouží plnou palbu hvězd. Pane Procházko a Ivo Nováku, a všichni protagonisté, díky.

V pořadí třetí Sequensuv film je udělán, v porovnání s těmi dvěma předešlými, na jiné laťce. Příběh skutečně vtáhne a pozvolna vede k rozluštění. Konec je už docela předvídatelný. Námět je svým obsahem určován dobou a skutečnostmi, že Češi skutečně, v řadě případů, kolaborovali s Němci. Honička pohraničníků na koních s ujíždějícím autem je z pohledu dneška úsměvná a možná i zbytečná. Reálie působí příjemně a zhodnocují vyznění filmu.

To je filmový "malér" na druhou. Co dodat? Chvílemi jsem měl pocit, že sleduji film ve dvou úrovních. Den byl nocí a noc dnem. Technicky neskutečné diletantství. Kdo byl ve své roli výborný, tak to byl Eduard Cupák. Herecká poloha Rudolfa Hrušínského, který se sice snažil, nemohla nic zachránit.

Na naprosto jednoduché zápletce, kterou zná z vojny mnoho těch, co ji absolvovali, postavil Vojtěch Jasný kino, které stojí za to vidět. Pomíjím obsah, ale práci s herci, kdy vystupují skutečně vojensky. Lokace a práce s kamerou je bravůrní. Scény mají atmosféru. Každopádně se Vojtěch Jasný u Kachyni neflákal. Také je zajímavé vidět, jak fungovala tehdejší armáda, kdy byla půl roku mimo kasárna a bydlela v polovičních zemljankách. Nepřekvapuje mne, že pod námětem a scénářem je podepsán Pavel Kohout. Určitě má na uvedené kvalitě stěžejní podíl Vojtěch Jasný.

Prvním zděšením bylo to, že Otakar Vávra dostal zelenou a takovou plejádu oživlých agitačních plakátů natočil v barvě. Druhým byla skutečnost, že jsem viděl doslova nešťastného Zdeňka Štěpánka, který patrně platil daň za vynucené prohlášení k československému lidu na začátku války. Takový bard a taková potupa. Kýčovitost od začátku do konce, záběry jak motivy na bankovkách, loučení s Rudou armádou ve stylu Pokorného "Sbratření". Ani takovou dehonestaci sochařského díla si Vávra neodpustil použitím podobné scény do svého filmu. Marie Vášová odehrála Elsu tak přesvědčivě, že ta jedině zaujala a byla fakt odporná-ve své roli. Nicméně, osidlování pohraničí nebyla taková idylka. Včetně odsunu Němců. Tam Vávra zatloukal klíny v duchu požadavku doby. Když si uvědomím, jakym plebsem nalejval lidem v kinech takovou agitku, tak jeho "odstřelení" Alfréda Radoka bylo reakcí na to, že si uvědomoval, že by mohl byt vyhozen ze sedla.

K tomuto filmovému maléru se rozepisovat je ztrátou času. Jiřina Švorcová kladla základy své další, nejen filmové kariéry. Vytváří dojem, že tomu co hraje bezmezně věří. Rudolf Deyl si to musel také protrpět, ale jako jediný bez ztráty kytičky.

Je to film, kterým jsem se prodral až ke konci jen proto, abych si to nezasloužené Burianovo pokání, protrpěl s ním. Role kostelníka, který je smýkán statkářem je natolik plochá, že obsazení Vlasty Buriana je zločinem i z dnešního pohledu. Pokoušel se z role vymačkat alespoň něco, ale to dopadlo spíše kontraproduktivně. Očividně se trápil. Kdo byl nepřehlédnutelným byla Jiřina Štěpničková. Za zmínku stojí sekvence věnované folklóru. Nebývá častým, aby se tolik prostoru věnovalo krojům, tanci a muzice Moravy. I v té době.