PanPaniscus

Možná uškodilo skvělé promo, člověk čekal ještě něco lepšího, než byla Pustina. Atmosféry jsem si vlastně ani nevšiml, ať už divným střihem a nebo kamerou, která mi několikrát působila fyzickou bolest. K postavám si moc nejde vypěstovat vztah, chovají se nelogicky a jejich osud mi byl ukradený stejně jako extrémně umělé napětí. Ve většině ohledech naprosto průměrné drama zasazené do zajímavé doby. Občas jsem nepochopil styl vyprávění děje, jinak ale pan Gabriel zvládl napsat několik zajímavých dialogů, kvůli kterým jsem posunul na další epizodu a doufal, že tentokrát už to bude vypadat jak z produkce HBO, místo toho bohužel přišlo největší zklamání roku...

Zvládl jsem osm minut, poté jsem začal závidět Kurdům, jaký mají fajn den...

Po dlouhé době jsem musel vysloveně přemýšlet, co se mi na filmu vlastně nelíbilo. A našel jsem jen malichernosti. Nepamatuju si, kdy jsem si naposledy u filmu říkal, že režisér ten film zvedá o několik levelů výš a McGarvey to s kamerou skvěle doplňoval (narozdíl od Života, kde byl pomalu to jediné dobré)... Choreografie byly dokonalý a překonával je snad jen Jackman, ze kterýho tryskalo z plátna nadšení z hraní. Zendaya by bez ceny taky být neměla. Hudba byla skvělá, texty už trochu klesaly k Efronovým školským muzikálům, ale to zase vynahradily prostřihy s normálním dialogem, který mě úžasně překvapily. Odcházel jsem víc nadšený než z třetího Thora a z toho mám upřímnou radost :).