Antal89

Hlavní zpravodajská relace TV Nova se postupem času už jen propadá. Vrcholem může být přehřšle bulvárních zpráv a reportáži a la Hruška se zvířetem a borcem na konec. To byl v každém případě i jeden z důvodů, proč jsem měl celkově už nezájem přestat sledovat ČT24, která je sice poslední dobou ideologicky zabarvená, ale narozdíl od Novy ve zpravodajství se skutečně zabývá zprávami a veřejným děním. Nikoli tím, jak se vaří z kostní moučky nebo jak padá chleba s máslem na zem.

Bohužel toto volné pokračování původního filmu je velmi slabým odvarem původního filmu. Jediným pojítkem mezi předchozím dějem je psychicky nadupanaá Cruella De Vil a jeden ze psů, který zvítězil nad jejími sluhy v předchozím ději a který sám bojuje za vlastní štěně. Děj celkově spíše o ničem a připadne mi stejně naivní jako např. Král džungle 2.

101 dalmatinů je jedním z příběhů mého dětství. Příběh a celá zápletka mě tenkrát nádherně vzali a prakticky jsem tenkrát jako malý chlapec v kině neustále bouchal smíchy (méně však moje maminka, která dodnes můj smích nesnáší). Dnes mi už přijde poměrně banálním při dnešních přívalech různých filmových syžetů, ale své kouzlo si ponechal. Pokud by někdo zasloužil za celý film celých pět hvězdiček, tak určitě Jeff Daniels za titulní roli a Hugh Laurie za roli padoucha (ano, zlých padouch, který o čtrnáct let později hraje doktůrka se smyslem pro černý humor).

Purpurová růže z Káhiry je podle mne jeden z nejpovedenějších nostalgických Allenových filmů. Ještě před Zlatými časy rádia Allen natočil milou a oddechovou komedii, která bla rozhodně více propracovanější než a bylo v ní méně jeho utahování si z amerického dramatického patosu. Samotný příběh o lásce chudobné ženy "s tím pánem z plátna" člověka zaujme, ale zároveň jej na konci nechá pevně na zemi, protože účelem filmu rozhodně není vytvořit happy end, ale ukázat, že konec bude v našem případě vždy takový, jaký si jej uděláme. Krásně se tím navíc dokazuje i rozporuplnost lidských osobností, které né vždy jednají jako ty, které jsou dokonale uvedeny na plátně.

Ze začátku to byl velmi podnětný, dramaticky, někdy až odpočinkový seriál, který podtrhly i herecké výkony Aleny Antálové a Miroslava Etzlera, kteří oba se v době krize středního věku našli v nesprávnou chvíli na nesprávném místě, přesto však boj nevzdali a rozhodli se spolu strávit zbytek života. Jak už to tak bývá, tak je lepší v nejlepším zkončit. To by však nesměl být seriál produkován TV Nova v době, kdy u nás tato televize začala rozvíjet soap operu a nekonečnost děje. Po třetí sérii již pro mě seriál ztratil na atraktivitě a celé mi to přišlo už jen jako protahování jedné dlouhé agonie, z počátku perfektně vypracovaného seriálu. Seriál nakonec padl, ale díky původní sérii 13 dílů už možná nezapadne. Na to jak vlastně definitivně skončil si už však nejspíš nikdo již nebude ani pamatovat.

Poměrně ulítla crazy komedie Woodyho Allena z období jeho režisérksých počátků. Allen, který si zároveň "střihnul" hlavní roli se zde vyjevuje jako bizarní prosťáček s IQ jen o něco vyšším oproti Forrestu Gumpovi, který neví, co dělat v životě a jediné, co jej zajímá je navázání pokud možno trvalého vztahu. Z toho důvodu je ochoten lhát, že má rád cookoliv od jógy až po lepru a když jej jeho milá nakonec odmítne s tím, že nemá vůdčí schopnosti (resp. se mu bála říct, že je to neschopný idiot), tak se sám vydává do banánové republiky San Marcos, kde se díky sledu několika rychle probíhajících událostí převtělí do osoby nového prezidenta-diktatora a následně mu již nic nebrání se vrátit zpět do USA, kde snad na něj toužebně očekavá jeho milá. Celý syžet filmu je veden v neobyčejně rychlém sledu. Některé momenty doopravdy jakoby si půjčovali momentky ze strarých němých grotesek a brýlatý Allen občas působí nekňubovským dojmem Charlie Chaplina, který se nakonec převtělí do něčeho, co připomíná jasný oxymorofn Fidela Castra. Vše samozřejmě je podáno s nezvyklým komentářem a neustálými vstupy sportovního kanálu ABC, který ze všeho dělá neskutečnou podívanou. Ačkoli některé gagy byly šikovné, tak některé momenty byly těžko uvěřitelné nebo jim chyběl dostatečný emoční aspekt, aby to divák hercům vůbec uvěřil. Celkový konec je potom natolik plný přehršle situací, že si člověp iřpadne, jako by jen přepínal kanály na televizi, kdy jsou si některé pořady značně podobné, ale jinak mezi sebou nesouvisí (spojení krimi, politického thrilleru s cameo rolí homosexulála v porotě, romantiky a sportovního utkání v posteli). Osobně si myslím, že taková přehršle tomuto filmu škodí a proto dávám tři hvězdičky.

Film, do kterého člověka vtáhne více než dokonalá hudba Clinta Mansella, se snaží poukázat na vyčerpanost dnešních partnerských vztahů a nejistotu dotyčných, zda-li v nich setrvat, protože si pořád kladou otázku, jestli si nevybrali i přes velmi dlouhé stádium poznávání špatně. Mně osobně chytlo uvedení, ale jinak cesta k závěru je poměrně suchoparná a prakticky i přesto, že na konci se téměř vše vrací do starých kolejí, tak je vidět, že se něco i přesto změnilo. Hlavní je to, že v počátku se až téměř naivně oba novomanželé upevňují v důvěře, že to mezi nimi klape a každý problém lze překonat. Na konci je patrné, že ten druhý ví o svém protějšku, že lže, ale nechce s tím vyprovokovat, protože ví, že by tím došlo k okamžitému zborcení vztahu. Leitmotiv je určitě nápaditý, vhodný především pro ty, kteří by nutně potřebovali si začít vážit toho, že vůbec mají svou drahou polovičku, než aby je k sobě stáhla nějaká megera či lázeňský švihák, který má doma ženu a dvě děti. K zamyšlení perfektní, ale po prvním shlédnutí vás nic nenutí znova si film zapínat. U sondtracku je výhoda, že se jej nenabažíte ani po desátém poslechnutí.

Docela zajímavá dpočínková americká komedie béčkového typu. Adam Sandler jako Sonny zde vystupuje na jednu stranu jako muž, který se nechce na nic vázat a raději by si jen života užíval plnými doušky. Z toho důvodu buď nepracuje nebo vyhledává jen krátkodobé nepříliš zodpovědné profese. Má sice dívku, ale tu má spíš jen k vlastnímu uspokojení a jeho kamarádi jsou zpravidla pestrým výběrem současné americké společnosti a najdou se tam tací jako kamarád milující bouřlivé večírky a cestování do Las Vegas za jednorázovým špácováním s holkama, který si hodlá vzít holku, kterou poznal v restauraci, kde roznáší pivo nahoře bez až po dva prváníky-gaye a jednoho Rusa v podání Roba Schneidera, který je v zemi ilegálně, ale všichni jej tu trpí, protože se bez jeho službiček neobejde nikdo od Sonnyho až po vedoucího sociálky. Veškerý tento poklidný mainstream naruší příchod pětiletého Juliána prostřednictvím sociálky, která si myslí, že je Sonny jeho skutečný otec (ve skutečnosti je jím jeho spolubydlící, který se to bojí před svou snoubenkou přiznat) a ten na to přistupuje proto, že nedokáže momentálně žít bez kamaráda, který je na pracovní stáži v Číně. Z prvotních lumpáren, které s Juliánem podniká však přijde na to, že v životě jsou důležitější věci než jen postávání na startovní čáře a přes množství komediálních peripetií, rozchodu s jeho přítelkyní, která raději volí obtloustlého dědu se zkušenostmi až po smíření s vlastním otcem před celou soudní síní. Samotný leitmotiv filmu je dobrý, ale celkový syžet bohužel uvázl na typickém americkém mainstreamu, Sandlerových šaškovských scén a mnžoství gagů, které jako obvykle udrží jakéhokoliv diváka v křesle až do úplného konce. Hloubku v tom raději ani nikdo nehledá, protože reálnost celého příběhu je asi tak mizivá, jako letadlová linka z New Yorku na Měsíc. Z toho důvodu uděluji jen dvě hvězdičky a hodnotím film celkově jako podprůměrný. Na třetí hvězdičku by musela mít Sandlerova postava psychologickou a duchovní hloubku, což evidentně nemá a v jeho případě ani mít nemůže (to by totiž musel dojít k docela výrazné změně v Sandlerově uměleckém výstupu).

Je pravda, že mě filmy s tématikou Formule 1 nijak neberou (snad jen s vyjímkou Formule!, kde hraje Silvestr Stallone), ale tenhle se mě neočekávaně získal. Bylo to především mistrné propojení archivních záběrů se záběry trikovými a akčními a mistrovské výkony herců Daniela Brühla (který už ostatně patří mezi mé oblíbené současné německé herce) a Chrise Hemswortha, který se opravdu velmi důkladně vžil do osoby závodníka Jamese Hunta. Zatímco proti němu stojící Niki Lauda je všechno, jen né člověk, který by si dovedl každé minuty užívat (protože narozdíl od Hunt předčasně dospěl a postavil se na vlastní nohy). Po půlce filmu a zejména v závěru možná může leckterému filmovému fandovi připadnout, že charaktery Hunta a Laudy si v mnohém nezadají s legendárním kapitánem Kirkem a poručíkem Spockem ze Star Treku, protože mnohdy jakoby jim z oka vypadli. Jedno mají ale společné a to je chuť jezdit nadmíru rychle a být hvězdami Formule 1. Oběma se to splní, ale každý za to přinese vlastní oběť - Jamesovi se rozpadne manželství, které ani tak nemělo naději na budoucnost a druhý téměř uhoří v kokpitu vozidla. Rozhodně dobrý film pro chlapy po desáté večer bez dětí.

V rámci toho, co kdy bylo o Bondovi natočeno u mě je tento snímek lehce podprůměrný. Místy celý děj spíše připomíná jen akční dobrodružnou komedii, která trochu připomíná střih Indiana Jonese, který přijde o několik let později a trochu hvězdné války, které v tu dobu už letěly světem (zejména efekty, létání v kosmu, Draxova stanice notně připomínající hvězdu smrti uprostřed balastu chodbiček a dalších propojených sekcí. Zub už zde vůbec nebudí dojem nebezpečí, ale spíše je tu jako náhrada za zlobivého pejska nebo domácího ochočeného levharta, který koše a škrábe dle přání pana šéfa a jediné, čím překvapí je právě jeho překvapivý úsudek v samotné vrcholné kolizi příběhu. Roger Moore jako James rozhodně nezklamal. Podle mne více zklamal scénárista, který celý příběh dával dohromady, protože je veskrze pravdou, že větší slátaninu žánrů jsem ještě v životě neviděl.