Antal89

Méně povedený americký remake Malého muže s černou botou. Tom Hanks namísto Pierra Richarda není tak moc povedený.

Řekl bych podařený dokument, který svým způsobem i demistifikuje tohoto miláčka čtenářského národa. Ale nelze to říci úplně. Při pohledu na zbytečné záběry typu "volání s Rudou" nebo trochu nevhodné záběry Vieweghových dcer na stromě mi přijde úpadkové. Režisér nebo stříhač by se tak měli nad sebou zamyslet. Díky tomu se dokument propadá do průměru až podprůměru.

Bohužel, ale zde se již od původní pointy Dědictví odešlo na kilometry daleko. Více než o Bohušovi je celý film spíše něco jako osobní zpověd Bolka Polívky z jeho současného stavu a prakticky je tom vidět jak celý jeho výkon, tak i další věci. Celkem znatelný je zde vliv sentimentalismu, který by mohl být vystihnutý daleko lépe, než se ve skutečnosti děje. Myslím si, že bude i něco pravdy na tom, co Polívka o filmu řekl a to, že chtěl "ukázat jak se film nemá dělat". Humor 3/10, Akce 0/10, Pointa 1/10, herecké výkony 5/10.

Naprosto nepřehlédnutelný dokument, ve kterém syn předkládá příběh své matky, která je však vším, jen né poslušnou portrétovanou osobou. Za svůj život si prošla mnoha utrpeními a převraty od Osvětimi až po pomyslný vrchol dvorní fotografky MFF v Karlových Varech. Dokument překvapuje tím, že v posledních 30 minutách přechází z chronologického vyprávění a současnosti do hluboké minulosti a přechází z klasického statického dokumentu na dokument s hranými pasážemi popisujícími život 13leté Zuzany. Do nedávna jsem si myslel, že tématika Šoa, druhé světové války a utrpění Židů už je téměř vyčerpaná, ale právě Matěj Mináč se svou matkou dokazujeme, že tomu tak není a rozhodně ještě dlouho nebude. Za to ze srdce díky a naprosto plné hodnocení (i když je pravda, že by se dalo sem-tam samotnému filmu něco vytknout, ale přiznejme si, že nic není dokonalé, tak jako život sám).

Po shlédnutí celé TNG a TNG filmů jsme se nakonec přeci jen rozhodl začít od filmových začátků Star Treku. Na první pohled mi bylo jasné, že celý film stylově zapadnul do zbytku sci-fi filmů sedmdesátých let, protože nepřinesl prakticky nic nového a v mnoha směrech i tvůrci použili podobné prostředky a triky pro ztvárnění jako Kubrick u 2001:Vesmírná odyssea (pomalé letouny, sem tam nějaký servisní kosmonaut, pomalé přesuny plavidel). Po stránce tvůrčí má proto přeci jen film více nedostatků. Dokonce i mlhovina V´Gera včetně útoků na lodě působí po stránce triků spíše amatérsky. Nevýhody v tricích se proto snaží alespoň nahradit napínavý děj s jednoduchou zápletkou, který byl původně zamýšlen pro pilotní díl nakonec neuskutečněného seriálové projektu Star Trek:Phase II., který nápadně užívá minimálně jednoho motivu, se kterým se pak můžeme setkat v pozdější Nové generaci a tím je komplikovaný vztah nejprve kapitána Williama Deckera, který je hned záhy degradován admirálem Kirkem, který získává velení nad lodí, na prvního důstojníka a poručíkem Iliou, která je jen fyzicky blízká lidské rase, protože pochází z empatické rasy Delťanů (ano, nápadná shoda s Williamem T. Rikerem a poradkyní Dianou Troi z empatické rasy Betazoid z TNG). Film kromě toho potěší také tím, že přináší novou theme ke světu Star Treku od Jerry Goldsmitha, která pak provází seriálový a filmový svět Star Treku až do roku 2002, kdy naposledy zazněla ve filmu Star Trek Nemesis. Celkové hodnocení: Akce **, Napětí, drama ****, Humor **, Kvalita děje ***.

Silně melancholický, ale na druhou stranu existenciálně pravdivý. Tak by se dal charakterizovat film Osmdesát dopisů, který prakticky přišel do naší filmové retrospektivní kultury s něčím úplně jiným než jiné jemu podobné. Prakticky nabízí úplně normální náhled do jednoho strastiplného dne matky a syna, kteří touží jen po tom jediném - po setkání s otcem a životě s ním v Anglii. Leitmotiv je v tomto smyslu na výbornou. K uměleckému ztvárnění zvolil Kadrnka precizní exteriéry, ale občas se ani on už vzhledem k časové vzdálenosti nevyhnul určitým nevýhodám - např. jeden z autobusů už nemá předrevoluční interiér, v nemocnici nacházíme už pozdější označení oddělení a dalo by se pokračovat. To však ještě na kvalitě filmu neubírá. To co ubírá na kvalitě je spíše střih. Mnoho scén a to zejména ze začátku je zbytečně dlouhých a občas se tu poukazuje na detaily, které jsou trochu zbytečné. Nepochopil jsem tak například dlouhý záběr, kdy se dívá Vašek ráno z okna, dlouhý záběr na jeho hrudník, který se vysvléká z pižama. Jako divák jsem se proto osobně prvních 15 minut celého filmu trápil a byl jsem pak konečně rád, že se konečně vůbec celý děj dal konečně do pohybu. Osobně pak vidím handicap v tom, že k filmovému podbarvení na konci, kdy je pouštěno na pozadí preludium z Bachovy skladby Ich ruf' zu dir, Herr Jesu Christ nám tak známé z Tarkovského filmu Solaris, nejsou použity další záběry. Vhodně by se zde hodilo opět ukázat na celé město, oprýskané budovy, komíny od továren apod., aby se tím úplně dotvořil plasticky obraz normalizačního města v uzavřeném vězení ČSSR, ve kterém jediným světlem je touha dvou lidí po svobodě někde jinde venku. V tom bych viděl celou tu škodu. Jako televizní art-film by to ušlo, ale jako celovečerní film do kina asi dle mého ne. V tomto směru by se muselo ještě spousta věcí na něm poupravit.

Zápletka filmu, některé osoby a drobné události byly velice zajímavé, ale spíše mne celý film zklamal i svým závěrem a trochu nesourodě a neplynule vloženými mozaikami dialogů, které se občas valili jako páté přes deváté. Oproti předchozím Allenovým filmům to pro mne spíš bylo hlubší zklamání. Ani senzační herecké osobnosti nemohou zlepšit trochu zpackaný děj, který se snaží zkomedializovat kafkovský román.

Film měl velmi zajímavý leitmotiv, ve kterém byl znázorněný šílený ruský generál, který chce vlastními silami dosáhnout opětovné nadvlády ruska a obnovení studené války (v mnoha ohledech se jedná o typologii převzatou z bondovky Chobotnička). Po poměrně jednoduché počáteční zápletce a velmi pružném nástupu hlavních hrdinů v podání Stewarta, Brosnana a A. Paul, však přichází několikrát rozčarování. Nejprve ve zpomalení děje a několika vložených zbytečných scén, jako např. neustálé řešení toho, jak si Brosnan neustále utahuje ze své kolegyně, kterou nebere za rovného partnera v boji proti teroristům, dále pak zbytečné zpomalování akčnosti děje, kdy pokus o zastavení vlaku se podobá více než protiútoku spojeneckých tajných sil spíše nějaké přihlouplé táborové hře pro děti. Samotný závěr filmu je pak už jen typickým béčkovým dotažením celého děje do skutečně přihlouplého konce, kdy jediné, na co se divák už vzmuže je snad jen otázka: To už je jako všechno? a zklamaně pak již jen od plátna (či obrazovky) odchází. Jediné, co je na tom pozitivní je, že se zde Brosnan již ukazuje jako velmi vhodný kandidát pro obsazení do Zlatého oka, což možná (nevím, je to otázka) byl i hlavní účel celého filmu. U mně film dostává jen dvě hvězdičky: Jednu za dobrý námět a druhou za obsazení.

Návrat dobrého a legendráního pořadu mne potěšil včetně toho, že se tam objevili i tváře celebrit, které v něm nikdy nebyli (výrazně to vneslo závan moderní doby). Jen nechápu, proč třeba na základě peoplemetru se nerozhodli jeden z těch pořadů k 60 letům, co měl největší sledovanost vrátit třeba v rámci toho výročí zpět na obrazovky. :(

Pokus o přepis klasického díla se bohužel neobešel bez hollywoodského marasmu a trochu nevhodně poskládanému zápletkovému syžetu. Ne vždy aktualizace příběhu do dnešní době prospěje. Úspěch filmu se podle mého prosadil jen díky tomu, že v Americe s v téže době rozbujela kultura "Americké krásy" a "Prciček". Kdyby se objevil o deset let později, tak by nejspíš naprosto propadl i přes hvězdné obsazení. U mně tedy jen jedna hvězdička, víc z toho nedostanu.