Doutas

Je to sice skvěle zahrané a dobře zasazené do reálií poválečného Německa, ale ta základní dějová linka, kde chlápek nepozná vlastní manželku (ačkoliv mu ji ale hrozně připomíná), pro mě byla natolik neuvěřitelná, že jsem se do postav nijak nedokázal vcítit. Což u takhle čistokrevného vztahového dramatu může znamenat jediné - nudu.

Do historického hávu zahalené připomenutí, že s vládnoucí mocí v Číně nemůže nikdo vyjebávat. A kdo to zkusí, toho císař (nebo vrchní soudruzi) nemilosrdně umlátí zlatým páskem. O ničem jiném tenhle vizuální kýč, který nezná míru, není. Ale koukalo se na to pěkně, obzvlášť na ty naducané korzetky, kterých si povšimli i američtí imperialisté při rozdávání oskarových nominací.

Tak od tohohle filmu jsem měl hodně velká očekávání a ono je to ještě zdaleka předčilo! Takovejhle mega-nářez jsem už v kině dlouho neviděl. Simmons i Teller ze sebe ždímají maximum, technická stránka dokonalá, všechny tři oskary (Simmons, střih, mix zvuku) naprosto zasloužený. A to finále? To je naprostá dokonalost!!!

Film Kobry a užovky je dle mého názoru na české poměry zcela výjimečný a zasloužilo by se mu takové pozornosti jako loňské Cestě ven, která bodovala jak u kritiky tak při předávání Českých lvů. Oba tyto filmy si jsou v podstatě velice podobné, oba se zaměřují na těžký osud postav žijícím na společenském okraji, o jejich snaze se z tohoto dna vyhrabat, zatímco je okolí stahuje zpět, a je až překvapivě jedno, že jednou jsou postavy černé a podruhé bílé. Oba snímky jen potvrzují, že problematika sociálního vyloučení se může dotýkat stejně tak Romů jako bílých Čechů. Avšak kdybych měl oba filmy srovnat po filmařské stránce, tak Kobry a užovky u mě jasně vítězí. Václav možná dosahuje větší autenticity obsazením neherců, ale Prušinovského sázka na bratry Hádkovy pro roli bratrů “Kobry” a “Užovky” dopadla skvěle. Obzvlášť výkon Kryštofa Hádka je tak autentický, že jsem ho občas podezíral, jestli tu okenu mezi scénami opravdu nepije. Skvěle vybraní nejsou pouze herci, ale i všechny lokace, které působí správně maloměstsky omšele a zaplivaně (natáčelo se v Kralupech nad Vltavou, Velvarech a v Kladně), a především hudba, která buď obsahově podtrhává dění na plátně, nebo navozuje atmosféru venkovských diskoték, barů a tancovaček. Kobry a užovky (podobně jako Cesta ven) navíc neukazují prstem jen na jednu příčinu této mizérie, není to jen o drogách nebo alkoholismu (stejně tak jako Cesta ven není jen o diskriminaci). Závěr filmu sice může někomu připadat trochu rozpačitý, ale mně celkový dojem z filmu nijak nezkazil.

Cinefilskej orgasmus.

Maďarskej kříženec Lassie, Amores Perros a Hitchcockovejch Ptáků, kterej během svý stopáže vystřídá několik žánrů - od rodinného a sociálního dramatu, přes akční film, až po zombie/slasher horror. A ty davové psí scény? To je prostě mazec, kterej nikde jinde neuvidíte. Podle IMDb hrálo ve filmu 274 psů, což je pro celovečerák světovej rekord. Není to sice žádnej vybroušenej klenot, kterej by se zapsal do dějin kinematografie, ale rozhodně stojí za vidění. Jen ten, kdo těžko snáší filmové násilí na zvířatech, by mohl mít problém – v kině, kde jsem byl, to dva lidi nedali a odešli už v půlce filmu.

Klasickej americkej biopic se silnym příběhem a solidními hereckými výkony o tom, že zapískat na píšťalku není jen tak, obzvlášť když jde o faul někoho, kdo má nekonečně peněz k tomu, aby vám pak za odměnu zničil život. Jediné, co mi ve filmu moc nesedlo byla hudba jako vystřižená z akčního thrilleru, která se sama snažila pumpovat napětí do scén, kde žádné nebylo. Výsledný pozitivní dojem to ale moc nekazí.

Po prvním shlédnutí v kině jsem nijak nadšenej nebyl, s hodně velkym mhouřením obou očí jsem dal Konzultantovi tři hvězdičky (a to jen kvůli vynikajícímu Fassbenderovi) a odpískal jsem ho jako jedno z největších filmových zklamáních. Po druhém shlédnutí doma si ale říkám, že to vůbec neni tak špatný. Takhle tvrdej, nekompromisní a přitom neakční thriller bez jediného vstřícného gesta vůči divákům se v Hollywoodu často nevidí.

Exotická země, výborní dětští herci doplnění matadorem Martinem Sheenem a moji oblíbenou křehkou Rooney Marou, dobrá kamera, svižné tempo a akční honičky. Bohužel potenciál solidního akčního thrilleru se sociálně-politickým podtextem ze současné Brazílie zůstal nenaplněn. A to především kvůli naivnímu scénáři, který vystavěl celý příběh na sérii náhod a nedal postavám dostatečně věrohodné motivace pro jejich jednání. Nejsem sice příznivcem motivačního rejpání (spolu s fyzikálně-fyziologickým rejpáním oblíbená disciplína přechytralých rozumbradů a rádoby intelektuálů, kteří dokáží spolehlivě zkazit skoro každý film), ale pokud vám celou dobu vrtá hlavou jedno velké proč?, na které se navalují další a další menší proč?, tak už se to filmu tak velkoryse odpustit nedá. Odpad není nijak vynikající či převratný film, ale k odpadu! má daleko a musím přiznat, že mě to docela bavilo. I přesto takové Město bohů, ke kterému bývá kvůli svému tématu přirovnáván, pro mě zůstává daleko lepším, intenzivnějším a realističtějším filmovým zážitkem.

Jednoduchý film o životě jednoduchého člověka, který mě překvapivě ani chvilku nenudil. Hlavní zásluhu na tom asi mají příjemné herecké výkony a sexy Scarlett. Jako geniální mi pak přišla paralela mezi pornem a romantickými filmy, které vzbuzují v obou pohlavích stejně nereálné představy. Takže taková Pretty Woman není ve své podstatě o moc horší než Naughty Nurses 7, liší se jen cílová skupina.