BenNat

Válka v Koreji může být vtipná. Beru zpět, někdy dokonce musí být vtipná. Teda pokud jste doktorem vojenské nemocnice a miny létají všude kolem.

Jednoznačná elita mezi detektivy. Poručík Columbo se často tváří jako naprostý idiot, ale na vraha vždycky dojde, někdy geniální kličkou, jindy neuvěřitelným důkazem. Ani nedokážu říct, který díl je nejlepší, ale hned několik je skvělých - vřele doporučuji Vrah zavolá v deset nebo třeba Odpočívejte v pokoji, paní Columbová. Peter Falk navždy bude detektivem bez křestního jména s manželkou, jejíž tvář je nám zahalena, ale víme o ní vše, v ušmoulaném pršiplášti s doutíkem v levém koutku.

Naprostá vánoční klasika, kterou jsem viděla snad padesátkrát a téměř jistě ji ještě nejméně padesátkrát uvidím. A vůbec to nebude na škodu.

Pohádka pro dospělé okořeněná slušnou dávku IT a jiných efektů, ale bavila jsem se. Jenom představa současné Moskvy v podání Prahy, Kremlu jako Pražského hradu, ale hlavně těsně předkomunistické umělé žití všech hlavních ruských aktérů jen dotváří nijak překvapivou americkou představu. A taky bych trochu ubrala na pobíhání hlavních postav, neustále se snaží někdo dohonit někoho a asi dvacetiminutová honička v Dubaji trochu nudí. Nicméně je zde řada světlých momentů, za které alespoň jedno letmé shlédnutí stojí.

Kdybych mohla dát tři půl hvězdičky, zrovna zde by se mi to fakt hodilo. Muže v černém mám v lásce od prvního dílu, zároveň si ale uvědomuji jejich prostost z důvodůsnahy o postižení co největšího počtu diváctva. Proto jsem od třetího dílu nic nečekala a nakonec jsem byla celkem mile překvapená. Zastávám teorii, že vše, co mi v kině rychle uteče, si zaslouží alespoň dvě hvězdy, pokud mi to i pobaví (a o tom tady není pochyb, pokud zašlete černého agenta- lovce ufounů zpět do roku 1969, navíc pokud ten agent je Will Smith) a něco se tam po celou dobu jakž tak děje, dostane to hvězdy tři. Jenže tady si to z nějakého důvodu ještě zaslouží tu půlku navíc. Nevím, možná je to nečekané rozuzlení zápletky či asi tisíc velmi dobrých vedlejších postav nebo drobných gegů, které tak nejlépe zazáří. A slabost pro Willa v každém filmu, ve kterém se objeví. Tak jako tak velmi důstojné pokračování.

První půl hodiny jsem tápala v ději i v myšlence. Co se nám snaží režiséři říct? Od momentu, kdy prosvištěla kulka Bradovo hlavou, jsem ale měla jasno. Parodie numero uno v podání hereckých hvězd, které si tentokrát zahráli role prapodivné a dalece vzdálené jejich typickému pojetí, prostředí CIA pohledem naprostých idiotů, kteří neví, že jsou idioti a až neuvěřitelně zamotaná zápletka kvůli jedněm prachobyčejným memoárům. Celkem chytlavé a velmi, velmi neotřelé.

Kdyby tam přidali snad ještě jednu scénu hrající pouze na 3D efekt, asi by mi to donutilo snížit hodnocení, ale díky bohu ten film předtím skončil a pocity jsou tak nějak smíšené. Sir Arthur Conan Doyle si "svého" Scherlocka pravděpodobně nepředstavoval jako nindžu, 007 a Flinna Carsena v jednom. Na druhou stranu při odproštění od literární předlohy se dá říci, že to bylo vtipné a místy dokonce poutavé. Konec nechávající tušit další pokračování nepřekvapil ani v nejmenším, vždyť kolikrát už Holmes umřel nebo umíral. Až jednou přijdou s (jeho) definitivním koncem, nikdo mu to neuvěří.

Film vícero otázek nežli odpovědí, paradoxů, které zmítají světem podvědomí natolik, že si člověk nemůže být jist, sní-li či nikoliv. Dvě a půl hodiny poctivého dumání nad realitou a čím je tvořena. DiCaprio herecky vyrostl do nebeských výšin, Page mu zkušeně sekunduje v roli, ve které si nedovedu představit kohokoliv jiného. Kromě následného vlastního strachu ze snění absolutně nemám výhrad.

Nemám slov. Vlastně mám, ale celkem jen asi pět. Neprvoplánové, chytré, smutné a lidské. Prostě geniální.

Budu teď nejspíš trochu kontrovat většině uživatelů, ale nemůžu jinak, já byla v kině ze Železné lady nadšená. Meryl Streep ztělesňuje Margaret Tatcher velice věrně, od první minuty filmu do té poslední jsem ji věřila každé gesto a každé slovo vyřčené neúprosně a britsky, jak jinak. Navíc, podle některých kámen úrazu na mě dokonale zapůsobil. Právě to mihotání mezi světem senilních představ stařenky a plamených projevů významné političky mi přišlo strhující. Její život byl jednoduše třeskutý. Agitku z filmu necítím. Spíše snahu o dotvoření obrazu o ženě, kterou většinou odsuzujeme a o které málo co víme.