BenNat

Asi nejlepší Columbovský příběh z "nové éry", ve které ve mě dlouho hlodal pocit, že něco není ono až do tohoto dílu. Jako vždy zde vrah provede zdánlivě dokonalou vraždu, jenže kde je vinný bez těla? Naprosto fantastický závěr , u kterého jsem mlčky sledovala obrazovku ještě při závěrečných znělkách. Jen teď tak trochu smutním nad tím, kdo bude po smrti poručíka chytat všechny ty vrahy z vysoké společnosti L.A.

Vzhledem k nedávnému umrtí Petera Falka, představitele poručíka Columba, jsem citíla nutnost opět si ho připomenout v tom nejlepším. Poslední pocta Komodorovi k tomu rozhodně patří, i když z All stars týmu bych nejspíš nevyloučila ani jedno Columbovo vyšetřování. Komodor je ale v lecčems trochu jiný příběh, než na který jsme u poručíka zvyklí. Kdybych netrpěla odporem k Jessice Fletcherové, asi bych tento příběh přirovnala právě stylu, který známe z To je vražda, napsala. Až na to, že jsme časem stále více přesvědčováni o vrahovi, ve kterém se nakonec spleteme. Tak jako vždy během příběhu dochází k řadě odhalení, které umí vycítit pouze Columbo, ale kromě klasiky Falk září i v řadě běžných lidských situacích - při zacvičování snaživého mladého policisty, při prazvláštní meditaci s podezřelou. Prostě špička mezi detektivními příběhy, kterou máloco může kdy překonat.

Téměř stejně dobré jako Den nezávislosti před ním a 2012 po něm. Emmerich je jednoduše mistr katastrofických konců světa, nebo jejich nových začátků, jak si to kdo vezme. A i když jsme často ujišťováni, že globální oteplování opravdu, ale opravdu neexistuje, změny klimatu nás všechny (včetně filmových tvůrců) nutí k zamyšlení. V tomto případě máme navíc i dobrou radu, co má člověk dělat, pokud se klima dramaticky změní a celá severní polokoule zamrzne. Rozhodně tedy nevystrkujte nos.

Vedla jsem dlouhou diskuzi sama se sebou ohledně hodnocení, nakonec jsem však nepodlehla zdejšímu všeobecnému pohoršování a hodnotila za sebe, i když to bylo vážně náročné. Ano, přiznávám, film je jednoduchý. Ano, také je dost předvídatelný. Na druhou stranu mi ale přišel celkem zábavný (pasáž, kdy si obě nevěsty navzájem kazily svatbu, měla něco do sebe), také konečně nešlo o nějakou tragikomickou romanci, ale o obyčejné lidské přátelství, které se pěstuje stejně jako jiné vztahy, jen na něj občas zapomínáme. Asi taky nejsem myslí žena, protože mi šílení okolo svatby vůbec nic neříká - a místo něj si spořím spíš na auto, jsem holt praktický typ, ale takových po vdavkách toužících slečnách je celá řada, takže se to zas až tak moc nevymykalo reálu. A přiznejme si, že na Anne i Kate je jednoduše hezký pohled, který mi neomrzel ani po shlédnutí filmu.

Začnu tím, co se mi líbilo, abych pak vše mohla náležitě zkritizovat. Tak předně: líbila se mi Kristen Bell. Je to až s podivem, ale to její prapodivné diblíkovské hraní se mi začíná líbit a dost možná se sama profiluje do rolí, které jí sedí. Tahle tedy rozhodně byla jednou z těch lepších. Prvních několik minut jsem zažívala salvy smíchu jak při silvestrovském televarieté, zejména mě doháněly až k slzám narážky na typický americký workoholismus. A sotva jsem popadala dech při rozbíjení svatební vázy, to bylo vážně podařené. Zlatý Řím, jen škoda přesunu děje do New Yorku, tady pak úroveň klesá, což dávám za vinu zejména té bandě idiotů, kteří po Beth prahnou (až příliš velká snaha mervomocí je odlišit od toho pravého Nicka). No a konec je sice lákavý (za předpokladu, že již od desáté minuty filmu nevíte, komu ten žeton patří), nicméně nijak ztrhující.

Ještě teď mi při vzpomínce na tento velmi vydařený snímek běhá mráz po zádech. Zvláštní forma psychopatie, kterou trpí hlavní hrdinka, je vykreslena do jemných detailů celé její intenzivní a hluboké představivosti. Pohled ze dvou stran, jak vše vidí Angelica a jak vše vysvětluje Loïc. Navíc to plně potvrzuje mou teorii, že ty nejlepší příběhy píše život sám. Při odhalení Loïca vytvořeného celého z medikamentů mi bylo až na omdlení. Pohnutky lidské mysli jsou nevyzpytatelné.

Dobře, tak se možná jedná o obyčejný příběh pár puberťáků (a následně odrostlých puberťáků, a pak už dospěláků s děckama na krku) a o jejich starosti a radosti, ale ta hudba, která podkresluje díl za dílem, ta je prostě úžasná. A taky mě pár dílů uvedlo do šoku, protože OTH si s vámi občas pohrává a pak tne do živého v momentě, kdy to nejméně čekáte. A překvapivě považuji následné řady za lepší, takže kvalita seriálu úměrně neklesá, i když se vlastně už ocitáme jinde, všechno je jinak, basket už nehraje žádnou roli a bratři jsou zase kámoši, vůbec mi to ale nevadí. Zbývá tedy ještě poslední série, která světlo světa zahlédne příští rok. I když, kdo ví, Tree hill je přece nevyzpytatelné.

Jsem spokojená s uchopením scénáře, který je v podstatě pevně dán historickými událostmi a který jde pouze sem tam, letmo poupravit pro lepší efekt kamery a větší dynamičnost postav a herců je hrající. Obava, že se Lidice zvrhnou ve velkofilm plný účelových nepravd a umělého hrdinství se díkybohu nenaplnila. Ba právě naopak, příběh je plný malých lidských vítězství a hlavně proher, které měly bohužel pro Lidice fatální konec. Obrazy se střídají rychle, takže se dějová linie pomalu rozvětvuje a činí tak příběh dramatičtější. Chápu nutnost tvůrců některé z Lidických příběhů úplně vyškrtnout, protože by bylo prostě nemožné analyzovat osobní příběh každého lidického občana zvlášt. Ale i tak zde dostává poměrně velký prostor řada důležitých lidí ( farář, spoluvězni), jejichž příběh je zde sice velmi osekán, ale úplně nechybí a přidává na celistvosti. Jako nedostatek považuji atentát na Reinharda Heydricha, který se na plátně zničehonic objeví jako blesk z čistého nebe a navíc je poněkud odfláknutý. Spíš bych danou dějovou situaci řešila pouze hlášením z rádia, což by působilo přirozeněji. Děj graduje vypálením Lidic a pobytím valné většiny jejich občanů, které spoléhá na historický podklad a díky tomu se v plné hrůze prezentuje krutost činu. Šímův příběh po Lidicíh a konec války, který ho zastihne ve staré opuštěné nádražní budově je prozaický a spojuje film opět v jednu dějovou linii. Osobně, narozdíl od některých svých kolegů komentátorů, tento film vřele doporučuji širokému českému i světovému publiku, i kdyby jen z toho důvodu, aby se na zvěrstva války nezapomínalo. Nicméně film má ale i řadu jiných předností, které z něj tvoří důstojného vypravěče důležité a těžké doby české národa.

Těžko definovat očekávání, které si na sebe pokračování kultovního seriálu ušilo. V podstatě, aniž bychom viděli nějaký díl, bylo nám jasné, že jen stěží může udržet kvalitu, se kterou končil na přelomu století. Ale chtěl to tak vůbec? Hned první díl nedává nic moc tušit a spíš se přiklání k alternativě, že se návrat na palubu těžařské lodi zas až tolik nepovedl. Jenže kdo nepoleví, zadostiučinění nalezne ve druhém a třetím díle, kdy se příběh opět zaplete typicky na styl starého dobrého trpaslíka a zároveň tak nějak jinak, nově. Staré tváře jsou opravdu staré, ale ve vší podstatě to spíše dodává na autentičnosti. No a i když jsem se v pokračování spíše dojímala než smála, domnívám se, že se jim povedlo přeci jenom něco unikátního. Vždyť kdo jiný umí z našeho, pro Červený trpaslík paralelního vesmíru a lidí v něm žijících udělat pitomce, kteří nevědí, že jejich oblíbený seriál je vlastně alternativní realita? Ano, asi i po letech budu vždy raději vzpomínat na prvních osm sérií a vždy jim budu více nakloněna, ale tohle, to je více než jen důstojné pokračování fantastického sitcomu.

Srdcovka, kterou nelze přijimat neutrálně, buď jste prostě fandové nebo nejste. Buď zbožňujete Kocourův vytříbený šatník, Listerovy vzdechy po Kochanské, Rimmerovu úchylnou povýšenost a Krytonovo: To je skvělý nápad pane... a všechny jejich alternativní já (velký potlesk pro Eso Rimmera) nebo ne. Buď se rádi na začátku každého dílu ocitáte v neuvěřitelné situaci, aby vás z ní posádka Červeného trpaslíka za pětadvacet minut vysekala (Rimmerosvět úplně děsí) nebo nikoliv. Buď rádi vzpomínate na staré zlaté časy s Trpaslíkem, kdy jste každý pátek na ČTčku vyčkávali téměř do půlnoci, abyste opět uslyšeli tá tadadá tadadá, tadadadadá a uviděli Hollyho, který vás velmi věcně uvede do děje (toto je volání o pomoc těžařské lodi Červený trpaslík, 3 miliony let v kosmu...), anebo prostě ne. Ano nebo ne. Trpaslíka nelze mít jen rád. To si nezaslouží. To je pro něj málo. Musíte ho milovat, anebo nenávidět. Nic mezi tím.