BenNat

Absolutní pád do hlubin, který si žádný sport (a už vůbec krasobruslení) nezaslouží. Zach je naprosto nepřesvědčivý a většinu času působí hloupě. Mírná, ale opravdu mírná změna scénáře nic nezachrání. A ani poklona latinsko-americkým hokejistkám nepřináší žádný nový vítr. Ach jo, tvůrci jedničky nejspíš nevěřícně kroutí hlavou. Nebo je to možná parodie a já to nepochopila. To by byla ta druhá, lepší varianta.

Levná kopie prvního dílu, ve které je alespoň místy na co koukat, ale v podstatě od první minuty stoprocentně víte, co se bude dít a do konce vás už naprosto nic nepřekvapí. Oba herci jsou sice celkem sympatičtí, ale to dobrý film prostě neudělá. Navíc mi zcela zásadně vadily nějaké zoufalé krasobruslařské chyby: tak například, závod se vždy jezdí za rosvícené haly, nikdy ne za reflektorů, sportovní páry musí skákat trojité skoky, teda přinejmenším pokud chtějí (chtěly) vůbec pomýšlet na turínský olympijský vrchol. Možná se ve mě probouzí, pokud jde o krasobruslení, určitý perfekcionalismus, ale nemůžu jinak. Za jediný světlejší moment považuji trénink Alexe v dětstké krasobruslařské škole, to působilo mile. Jinak bych si ale přála důstojnější pokračování.

Když se nějaký film stane lightmotivem vašeho dětství, nezáleží na jeho kvalitě, na silném příběhu, na obsazení herci, nezáleží na ničem jiném, než že se vám jednoduše ten film líbí. Když je vám deset a film vám udělá příjemné letní děštivé odpoledne stejně jako vánoční prázdniny, vše ostatní je jedno. No a tak to mám já s Ledovým ostřím. Miluji krasobruslení, zbožňuju Douga a Kate. A mimochodem, když už mám přidat nějaký racionální důvod, jejich vzájemné pošťuchování mě baví už léta a asi nikdy nepřestane. Z mého pohledu absolutní klasika.

Svět smrsknutý do malé moravské vísky Nošovic a obří korejské automobilky Hyundai. Dva odlišné světy, které dělí jeden narychlo shrnutý val, střed národů a lidských snah. Spor o auta a o zelí v místě, kde starý Pepan stále ještě jezdí dvacet let starým favoritem, kde Stanislav staví Nošovického strašáka se zelnou hlavou, kde tiskový mluvčí Hyundaie pěstuje masožravky pro klid na pracovišti, kde se Korejci buď potutelně smějí nebo zakrývají kameru dlaní, kadopádně zarytě mlčí. Dle mého názoru se jedná o skvost českého dokumentárního filmu a snaha o návrat investigativní žurnalistiky tam, kam patří. Absolutní úžas mě zachvátil při poslechu hudebního podtextu. Vřele doporučuji každému, kdo o Nošovické automobilce slyšel stejně jako já pouze v rámci Událostí na ČT a více tomu nevěnoval svou pozornost. Občas se vyplatí hlubší sonda, zejména pokud jde o Nošovičany.

Příliš akční, příliš polarizované - ti špatní a ti dobří, žádní mezi nimi, pár nových tváří, které ale nedostanou příliš velkou šanci se předvést, nedořešené vztahy - zejména Rogue a Icemana, jako protipól až mnoho řečnění kolem Wolverina a Jean, i když od začátku je naprosto jasné, jak to mezi nimi (s ní) skončí. Pořád ale velmi X-menovské, pořád svojské, pořád zajímavé. Posunutí Golden Gate bridge velmi efektní, i když na mě zpětně působí jako až přílišná snaha zaujmout řadového diváka. Profesorský sbor se po řádění Jean rapidně zúžil a Mystique nám dost polidštěla. Víc postřehů z fimu jsem si bohužel neodnesla, což přikládám velkému očekávání, které jsem já (a asi v tom nejsem sama) do pokračování X-menů vkládala.

Klasická vztahovka viděná očima žen nešťastných, milovaných, naivních a těch, které neví, co chtějí. Hlubší sonda do života dnešních třicátnic, které stále hedají nebo už našly a přebírají. Pokud jste na tom podobně, možná se zde najdete, já ale život takhle neřeším. Možná proto mi tento snímek nepřirostl k srdci. Ale hvězdně obsazené role to vše zachraňují a členění jednotlivých kapitol filmu si přeci jen zaslouží hvězdičku navíc. A ta poslední je za rozuzlení celého spletitého příběhu, které je přesně takové, jaké má být.

Meryl Streep je praštěnější než kdy předtím a její kombinace s Piercem je prapodivná. Amanda Seyfried mi byla milionkrát sympatičtější v Milý Johne, Colin je milý, ale díky bohu za jeho ostatní filmy. Bohužel ve mě film vyvolává pocit, že příběh byl postaven na písních ABBy a ne naopak, což bych pokládala za vhodnější. Všichni jsou tam tak podivně trhlí a nechovají se ani trochu přirozeně. Za nejkomičtější považuji poslední scénu Waterloo, která běží již s titulkami a stylového Firtha v podpatkách. To jediné mi opravdu vyloudilo úsměv na rtech. No a Řecko je krásné, to nám tím pravděpodobně chtěli producenti říct, tak díky za informaci.

Zdlouhavá stopáž, která nás zavede na tři různá místa na světě trochu připomíná agitku míru v duši, který člověk nalezne pouze pokud na rok vypustí svůj život, odjede do ciziny a začne meditovat. Poprvé v životě jsem vděčná za to, že předlohu neznám, protože mi dalo námahu příběh shlédnout, natož si o něm číst. Vůbec poprvé jsem taky byla nucená film rozložit do dvou částí na dva dny, protože téměř dvě a půl hodiny byly evidentně nad mé síly. Trochu nechápu, co postavě na životě vadilo a asi nerozumím i dalším zvláštním dialogům, které vyzněly tak nějak naprázdno a dost nesmyslně, ale třeba je chyba ve mně. Julia Roberts mile stárne, což je pozitivní bod celého filmu, příběh malé Tutti mě přeci jen trochu sebral, film má opravdu kvalitní soundtrack, to se musí nechat, ale jinak - no prostě a traversiamo - raději to přejděme.

Druhý díl u jakéhokoliv filmu má v zásadě tři tendence: buď je o hodně horší než první díl, nebo naopak výrazně lepší (což je spíše vyjímečné) nebo si drží stejnou úroveň jako jednička, což je případ druhých X-menů. Příběh graduje, objevují se nám zde nové postavy a taky český dabing již poněkud zapomíná na ty krásné české překlady x-menovských jmen, takže zapomeňte na Rosomáka, teď tu máme Wolverina. Osobně bych byla raději, kdyby si tento problém v dabingu ujasnili předem a vydali se rovnou jednou, a ne dvěma cestami. Jinak ale není moc věcí, které se dají filmu vytknout. Opět nám trochu poodhalí z Wolverinovi minulosti, opět zapojí všechny kladné a záporné X-meny a pár fakt zlých lidí. Hvězdičku za nejlepší scénu si ode mě v tomto díle vysloužil Magnetův útěk z vězení.

Nejsem velkým komiksovým fandou a všichni ti batmanové, spidermanové a bůh ví jací další manové mi občas přijdou přehnaní, ale na druhou stranu si jen stěží dokážu představit, co by lidé dělali bez svých superhrdinů. Jsou pro ně určitou modlou, možná ztělesněním božstva, něčeho napřidzeného, co je ochrání před jakýmkoliv zlem. X - meni mi ale přirostli k srdci. Možná je to těmi legračními jmény jako Rosomák či Tulačka nebo proto, že bych občas taky ráda při sledování filmu vyndala pití z ledničky pouze pomocí mysli. Navíc jednička je nejspíš nejnadupanější. Zvláště pak oceňuji vedlejší efekty, které jsou na přelom tisíciletí více než uvěřitelné. A pak také ona nevraživost mezi hodnými a zlými mutanty je velmi příhodná, asi jako mezi normálními lidmi, což je ostatně niť, která je protknutá všemi díly. A speciální dík pak patří poslední scéně, ve které profesor X hraje s Magnetem šachy v jeho plastovém vězení - to je vyloženě lahůdka.