BenNat

Relativně důstojné pokračování, které se sice s jedničkou poprat o celkové prvenství nemůže, zdatně ji ale sekunduje. Chodby času jsou holt nevyzpytatelné. Speciální dík pak patří krabičce s trubadúry a řízení povozu. A nechybí ani četnictvo, ona stálice francouzského humoru.

Rowan se nálepky Mr. Bean už nikdy nezbaví, nicméně i v jiných filmech mile překvapuje. Jeho obličej vypráví samostatný příběh a právem si zasluhuje být vynášen na piedestal jednoho z nejlepších bristkých komiků. A nijak tomu nepřidává, ale ani neubližuje tahle rozverná a prapodivná komedie zesměšňující všechny zásady až sterilní britskosti, kterou jsou britové tak proslulí.

Jsem holt vytrvalý fanda, který zcela neobjektivně propadá radosti z velkého finále. Tak dobře, pokusím se od toho poněkud odprostit a nahlížet na věc zcela nezaujatě. Tak především, jsem dodnes přesvědčená, že se závěrečný díl série neměl dělit. Samozřejmě si uvědomuji veškeré nepopiratelné finanční výhody, které tato možnost hned několika stranám nabídla, ale snaha rozkrájet zlaté prase v tomto případě filmovému zpracování jedné z největších ság všech dob citelně uškodila. Osobně bych si raději odseděla tříhodinové epochální drama najednou a oželela pár scén - zejména v první části. Dokonce i já, znalá všech knih i filmů hodně dopředu před shlédnutím posledního dílu, měla jsem co dělat s vybavováním skutečností, které měly své rozuzlení v posledním filmu. Také mi osobně neseděl úplný závěr filmu, který, napsaný v knize, vyzněl mile, ale na plátně byl pro smích. Zvláště pětatřicetiletá Ginny se absolutně nepovedla. Tím ale kritika končí. Boj o Bradavice byl přesně takový, jaký jsem si představovala a znovuobjevení Severuse Snapea mě upřímně (znovu) dostalo. Z těchto dvou důvodů téměř absolutní hodnocení. Nezbývá než doufat, že v následujících letech nechají všichni tvůrci tuto látku být a dopřejí jí důstojný odpočinek, takový, jaký si právem zaslouží.

Předepsaná dějová linka od první do poslední minuty filmu nikoho nenechává na pochybách, že v tomto filmu opravdu, ale opravdu nic nového neuvidí. No ale co, občas člověk pro klid v duši potřebuje i takovéhle tuctové cajdáky, zvlášť když v nich hraje působivá Amanda Bynes a když jsou doplněny pár extrašpeky, které vás i při takové pitomině donutí se smát. Statistický génius Terrence pouze jeden z příkladů. Takže vlastně proč ne.

Nemůžu si pomoct, ale tenhle film jednoduše má něco do sebe. Možná je to tím, že se jedná o vůbec první film, ve kterém se mi líbí Vanessa i Aly. Nebo možná proto, že je mám obě spojené s takovými pitomostmi, že první jejich normální film kvituju s nadšením. Každopádně pocta skvělé hudbě a pochvala Lise Kudrow, která sice znatelně zestárla, ale jako mamina pubertálního synka je výborná. A jasně, je to slaďák až na půdu, ale jsou filmy, u kterých mi to jednoduše nevadí. A Bandslam mezi ně patří. A tak...Do we wanna rock?

Chytrá komedie konce zlatého francouzského období, která ubíhá v tak rychlém tempu, že mnoho velmi dobrých scén divák sotva zastihne. Tempo je jedinná má závažná výtka filmu, jinak se ale jedná o klasickou porci zábavy, na kterou jsme od svých francouzských kolegů za léta jejich výborných filmů zvyklý. A kvalitu v tomto případě nezaručuje pouze mistr Reno, Clavier mu skvěle sekunduje. Z této středověké dvojice by se zbláznil leckterý zubař.

Tak praštěně zábavné, že vám nakonec celá ta parodie musí přijít milá... Hvězdá pěchota umně balancuje na hranici, kde se střetává ještě uznatelná míra narážek a zesměšnění s bídnou potupou. Prostě všechno je v pěchotě tak nějak akorát. Chcete vědět víc? Tak se jednoduše podívejte. Jen díky bohu za cenzuru zkoumání broučího mozku, to bych asi fakt nevydržela. A bonus navíc - od té doby já taaak nesnáším brouky.

Když mi bylo jedenáct, zardívala jsem se při fakticky jedné jedinné milostné scéně na filmu v kině. Když mi bylo čtrnáct, na konci filmu jsem si málem vyplakala oči. Když mi bylo osmnáct, žasla jsem nad dokonalostí vedlejších efektů, které svou dobu neuvěřitelně předčily. A teď v dospělosti se ve mně mísí tak nějak všechno dohromady a k tomu navíc um Jamese Camerona v nejjemnějších zákrutech děje, dobová přesnost lidského jednání a sociálních vztahů, dokonalost repliky potopené lodi, hudba, která podkresluje každou nuanci příběhu, vše. Nejsem tak úplně titanikovský fanda, přesto se ale při jakémkoliv dalším shlédnutí, které bývá neplánové a většinou v poměrně dlouhých intervalech, neubráním těmto pocitům. Protože Titanic je jednoduše dobrý příběh a Cameron je mistr svého řemesla. Po shlédnutí ve 3D verzi jásám ještě o poznání více. A navíc už jsem titanikovský fanda se vším všudy, stejně jako pan režisér počítám okénka na lodi.

Ano, můžeme se pozastavovat nad neuvěřitelností příběhu, který napsal život sám. Ano, můžeme hanit prostu lidskou ochotu (nebo bláznivost) pomoct člověku v době jeho krajní nouze. Ano, můžeme závidět poměry lidí, kteří díky životu nad poměry z bůhví jakých důvodů pomáhají těm, kteří žijí bídně. Můžeme. Nebo můžeme přemýšlet nad filmem jako nad odrazem reality, která pojednává o jednom šťastném příběhu, ve kterém štěstí nenašel pouze velký Mike. Nad příběhem, který mezi statistikami černošské minority-majority jen stěží najdete. Nad životopisem, o kterém bychom možná mohli slýchat častěji. Já se raději obracím na tu druhou stranu.

Zoufalá snaha nebýt klasickou romantickou komedií film celou dobu potápí, vyjímku tvoří jen několik vtipných scén, které ale oscilují nad bohapustým příběhem narýsovaným od první minuty. Navíc jsem z hlavní dvojice cítila nesoulad jako nikde jinde, Katherine s Gerardem si jednoduše nesedí a je to až příliš znát. A český dabing filmu také nijak zvlášt nepomohl.