BenNat

Film nikoliv o letu, ale o pilotovi. Film o hrdinovi, který se vzápětí stal zločincem. Film o alkoholikovi a feťákovi, který řídil dopravní letadlo. Ale hlavně - příběh o momentu v životě člověka, kdy už toho všeho začne být trochu moc. Pokud se v této myšlence nenajdete, mohu vám alespoň doporučit skvělý Denzelův výkon či velmi netradiční způsob nouzového přistání s letadlem.

Ocěnuji herecké obsazení, při jehož výběru nebyl marněn čas a raději byli povoláni ti nejpovolanější, kteří byli k dispozici. Děj mi ale přijde poněkud statický a ikdyž je podpořen skvělým hudebním soundem, nemohu se zbavit pocitu, že v přiíběhu něco chybí. V podstatě právě konec to všechno uvádí do rovnováhy, a to naprosto skvělým a neotřelým způsobem.

Nejsem fanouškem Sandlerovin, protože mi povětšinou přijdou přízemní a v podstatě bez nápadu. V tomto případe mi ale poprvé napadlo, že právě v prostosti Sandlerova podání tkví jádro pudla. Že se možná jedná o absolutní producentský záměr. I přesto jsem ale polovinu filmu uvažovala pouze nad tím, jak je možné, že takhle vypadá čtyřicítka (v případě Aniston) a v čem všem jsem viděla hrát Nicole Kidman. Takže pokud chcete strávit dvě hodiny pobavením nad nevyvedenými kousky z oblasti plastické chirurgie v kontrastu s těmi vyvedenými, tedy hlavními aktéry filmu, mohu jen doporučit.

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů v dětství. Dodnes u něj občasně potlačím slzu nostalgie, když se na mě pětka na plátně usměje (nevím, jak to dělá), zároveň se ale vždy pobavím nad výkřikem technologie z osmdesátého šestého.

Ben Afleck projevil svůj režisérský um naplno. Absolutně bravurně zvládnuté téma exfiltrace, kterou jsou právě Američani ve světě tak pověstní. Trochu moc drama, zejména v posledních minutách filmu, kdy byly faktické události záměrně natěsnané tak, aby si divák v kině okousal nehty do krve. Ale zbytek, ten si zaslouží potlesk.

Jeden z nejkrásnějších filmů, které jsem měla prozatím šanci vidět. Osobně ho řadím do stejné kolonky, do které patří třeba Forrest Gump, o čemž nejspíš svědčí také absolutní hodnocení, které dávám jen zřídka. Nemůžu si pomoct, ale tohle je přesně ten film, u kterého, když si čtete obsah, dýchá na vás neurčitá dávka patosu, a když ho vidíte, první polovinu se smějete a zbytek propláčete. A můžete být klidně chlap z kamene. Asi neznám lepší způsob filmového vyjadření vztahu mezi otcem a synem. Naprosto zasloužené ohodnocení filmu soškou nejhodnotnější, Oskarem. A k tomu jedinečný soundtrak, který okamžitě chytá za srdce, znovu a znovu, když ho slyšíte.

Naprosto neodolatelné po celou dobu s vyjímkou vrcholné scény, která byla na můj vkus až příliš zdlouhavá. Javier Bardem je snad nejsympatičtější záporák a Daniel Craig zaručeně ten nejopravdovější Bond (ať se na mě nezlobí příznivci Pierce Brosmanna či jiných). Navíc má slabost pro něj nabyla na významu v rámcii sketche pro zahájení Olympijských her v Londýně, ve kterém si s ním zahrála Královna a který byl vážně jedinečný a dokládal vybroušenost britského humoru. Omlouvám se za vsuvku, to se samotného filmu samozřejmě netýká, jen pro mě to má zcela podstatnou souvislost. Navíc se mi libí, jak zeměpisně aktivní film to je. Občas si člověk není ani úplně jistý, kde na zeměkouli se právě nachází - třeba to vylidněné město? - jinak ale opravdu kvalitní podivaná. Pokud máte slabost pro poněkud drsnějšího Bonda, co škrtí zadním chvatem a pořád je lehce od krve (někdy více), nemůžete být po shlédnutí zklamáni.

Rubin Carter je bojovník. A to nejen mezi šestnácti provazi a nejen v šestnáctém kole, jak praví jeho autobiografie, on je bojovníkem po celý život. Nikdy se nezastavil, vždy za sebe bojoval a to je neuvěřitelně úctyhodná vlastnost. Jsem fascinována tímto životním příběhem a film ho velmi věrně vystihuje v nejjemnějších nuancích Hurikánova života. Protože jsem se dříve o Rubina ani v nejmenším nezajímala, měla jsem poněkud obavy, že film bude něco mezi Rockym a Prison Breakem. Dál od pravdy jsem snad ani být nemohla. Protože mnohem víc než o boxu a o životě v cele je to o vytrvalosti, kterou mu závidím a rasové nesnášenlivosti, kvůli které je mi ho líto. O to víc pak na diváka dolehne boj, kterým s ním v jeho rohu vedou slavní boxeři a zpěváci za jeho propuštění, přičemž všechny skončí marně, až se objeví skupina zapálených Kanaďanů bez moci a vlivu, ale s notnou mírou entuziazmu ho z vězení vyseká. Nicméně mám ale jednu drobnou výčitku. Přeskoky v jednotlivých životních etapách Rubina Hurikána Cartera mi nevadí, naopak dodávají výslednému dojmu šmrnc, ale často chybí označení roku a místa, případně když už tam je, tak pouze ve stylu o sedm let později, protože ale nevíme, z jakého roku byla předchozí scéna, tento údaj je nám dost na nic. Chtělo to základy matematiky a pak sjednocení s wikipedií, abych si v příběhu udělala časový pořádek.

V podstatě všechny hvězdy patří počáteční scéně s veverkou, která mě donutila k hrdelnímu smíchu a pak k replice: "Ty říkáš děkuji, jako bys tím myslela chcípni." Jak veskrze pravdivé.

Když se spojí sourozenci (bratři?) Wachovští, Tom Tykwer od Loly a David Mitchell se svým bestsellerem, slibuje to zajímavou podívanou. V této premise vyřčené před shlednutím filmu jsem se nemýlila, stejně jako jsem při pohledu na obal knihy před třemi lety konstatovala, že to může být dobrá kniha. Oboje je dnes již skutečností. Začátek filmu je neskutečně rychlý a trochu brání jakékoliv orientaci v ději. Nicméně, tu získáte až tak po hodině a půl, poněvadž snímek má neuvěřitelnou tříhodinovou stopáž. Nudit se ale nebudete, dokonce bych se i vsadila, že ani jednou nepohlédnete na hodinky. Atlas mraků totiž upoutá veškerou vaši pozornost propojeností jednotlivých příběhů odehrávajících se v různých dobách. Osobně mám tendenci trochu favorizovat budoucnost a Sonmi, tedy co se týče vykreslenosti postav a příběhu, nikoliv poměrů, které v takové společnosti vládnou. A konec? Je takový, jaký ho autor v předloze mínil, ano, asi v kině nedojdete k nějakému přehnanému ohromení, ale takové není třeba. Stačí ukotvit v myšlence, že lidé netvoří dějiny, ale jejich činy ano a že nezáleží, v jaké době se narodíme, ale vždy budeme tím, kým jsme. Trochu filosofických úvah a lehký závan patosu holt nikomu ještě neublížil. Vyzdvihuji několika-roli Jima Sturgesse, který na mě udělal dojem, ostatní několika-role také báječně, jen to občas působilo lehce rušivým dojmem a odvádělo od příběhu. Jinak ale bravurní a vřele doporučuji.