Dampfer

Až překvapivě špatné. Film s psychopatem, kterého hraje můj oblíbenec Bale a slibuje něco jako "niterní sondáž"... nakonec tak nudný, nenapínavý, bez jiskry? Navíc, kdyby aspoň hrál na struny černého humoru, ale ono to nic. Máme tady postavu citově prázdného člověka z top class a vyždímáme z toho tohle? Lepší pocity, až už špatné nebo dobré, prostě "nějaké", mám i z reklamy na šampón. Všechno plytké, od motivace vraha, snahu zhnusit prostředí makléřů přes samotnou "syrovost-nesyrovost" vražd, i samotný spád událostí je tak "umělý". Z námětu jako tenhle mohl vzniknout klenot psycho-krimi, bohužel je to opravdu špatný film, až místy působilo trapně, že si to o sobě myslí, že oním prvně jmenovaným. Kéž by se to ujmul někdo jiný, lepší jedna hvězda za "vizitky" a návštěvu Jean u Patricka.

Podoba očekávání a momentální nálada při první projekci dokáže zřejmě u výsledného dojmu, použiji teď "databázovou" berličku, přihodit i ubrat klidně tři hvězdy. Protože já jsem opatrně nečekal nic a v kinosále byli v pohotovosti hlavně uši a oči, mohu být výsostně spokojen. Nemůžu si odpustit rýpnutí, že co do zápletky a vyprávění příběhu si mohli tvůrci pár odpracovaných hodin přidat, ale audiovizuální stránka je libová. Ona (a teď použiji šílené slovo) monumentálně-depresivně-elektro hudba udělala s přelety nad věčně se mračícím nebo dumajícím světem budoucnosti tak silný zážitek, že pak příběhovou jednoduchost moc nevnímáte. Navíc...i síla detailu. Recepce ve Wallacově sídlu, hranatý Johnnie Walker, neutěšenost "chajdy" na začátku a brýličky Dave Bautisty, sladce naivní kukuč Ane de Armas, Goslingův "věčně někde zraněný" obličej,a tím nemyslím jen fyzické šrámy... prostě je to skvělý film. Když se naladíte na jeho notu, užijete si každou sekundu. Něco jako Ferrari 250 GTO, s kterým ale můžete pouze túrovat na místě. Jo, neojedete s ním, řekněte si auto na dvě věci, pokud ovšem propadnete kouzlu obrazu a zvuku, začnete si pomalu vychutnávat jeho detaily a tak nějak iracionálně se zamilujete, může jít ztracený účel k čertu.

V momentě dočtení masivní předlohy jsem se nemohl ubránit myšlence, jak moc lze zk...ehm zkazit filmové zpracování. Ale i tak jsem se musel na adaptaci dostavit. A právě moje posedlost předlohou tady dosti paradoxně stojí za mnohem lepším zážitkem z tohohle skvělého snímku. Tvůrci zvládli perfektně umění zkratky, množství scén dokázali úspěšně vypustit a přidali dost vlastní iniciativy, která v některých případech je děsuplnější a lepší než (jakýsi) ekvivalent v knize. Navíc se jim povedla velmi těžká věc, perfektní herecké obsazení mladých herců. Všech sedm statečných plní svou roli víceméně bezchybně a postavy Eddiho a Richiho se tak trefili do mé knižní představy o nich, že mě vskutku bavili. Celkově je tedy ta "dětská" půlka příběhu zpracovaná bravurně, ale TOmu ubírá na dokonalosti jako celku jedna podstatná věc... vyložená mrazení v zádech se dostavilo opravdu jen jednou (scéna s listováním novinovými články v knihovně). Ne že by Pennywise nebyl ztvárněn děsivě a jeho variace (až přímo knižní či s filmařským přispěním) rovněž strašidelné, ale byl to spíš spokojený úsměv nad dobrým provedením, než vyložená hrůza. A to je špatně. TO je skvělý film, ale mělo to být hlavně díky popadání vlastního dechu, které tady zas tak hlavní roli nehraje. Nakonec tedy slabší čtyři, především za ztvárnění hlavní mladé grupy, a dobrý odraz vůči knize, plus očekávání dvojky, v lekání doufám snad povedenější.

Ono mě i mrzí, že Genisys dávám stejné hodnocení jako Salvationu, i když se mi líbilo více. Jenže... vlastně jinak, začnu tím dobrým, ne li skvělým na tomto Terminátorovi. Arnold je těžký frajer a jeho podání "dědečkovského" terminátora je vtipné, místy i nápadité a fajn, Emillia i Jai mi k sobě překvapivě sedí, ta část s likvidací "zlého" Arnolda a tekutého "asiata" se shlédne s opravdovým potěšením a podoba i schopnosti nového ničitele jsou místy i hrůzyplné. Jenže to jsou střípky. Film vůbec, ale vůbec nefunguje jako celek. Postavy se chovají místy "zvláštně", v časových liniích je zmatek (a tvůrcům je to asi všechno jedno), akce se v polovině filmu stane strašně vyčpělou a i přesto, že "záporák" vypadá krutě, tak jeho logika, postupy, chování... nedávají smysl ani zdaleka. Popravdě nevím, jestli mám odpouštět nedostatky (hrubé) kvůli pozitivům (pěkných, ale v malém počtu), či naopak být zklamaný, protože i těch pár plusů je zahlceno kopou mínusů. Ještě štěstí, že nejsem ortodoxním fanouškem prvních Terminátorů, jelikož by mě ta snaha o kopírování jejich "ikonických" momentů zřejmě dosti štvala a hodnocení by kleslo. Dávám tedy dvě hvězdičky, hlavně za Arnolda, ale tím, jak se film spatlal do nelogické časové břečky... je to možná i moc.

Silný zážitek a krásný smutný film. Komorně, citlivě, bez zbytečného natahování a jemně podaný film o dvojici, kdy on chce plout jinam a ona ani neví kam. Ale otázkou je, zda li za to stojí opustit známý přístav. Snímek nádherně pracuje s hudbou, záběry na postavy střídané pohledy na déšť či stromy utvářejí melancholickou atmosféru a Guy s Felicity jsou úžasní, uvěřitelní a výběr herců zde prostě sedl dokonale. Ale krom vzbuzování emocí film vyvolává i nepříjemnou otázku, jestli pak stojí za to podlehnout letmému, avšak silnému popudu vášně, nebo setrvat na jistotě, která se bohužel ale stala již vyčpělou. A neodpovídá. Konec ani veselý, ani tragický nechává i po titulcích viset ve vzduchu dilema..."Pokud nám k úplnému štěstí chybí kousíček, máme se jeho nedokonalé podoby zdát kvůli příslibu oné chybějící části?" Kéž bych nikdy nemusel být v pozici Keitha nebo řešit pohnutky Sophie. A samotný název je tak nenápadným podtržením teskného tónu celého filmu. Nádech...

Zatraceně, že někdy napálím plnou dávku takový rodinný agitce, obzvláště potom, co mi to víc a víc vadí na pozemské straně Marvel universa... ale proč ne? Strážci k onomu "poselství dobra" poslední řádky filmů hlavní linie Marvelovek přistupují tak neotřele, vtipně, s nadsázkou a stylem, že jsem se enormně bavil! Hláška stíhá hlášku a jedna pecka z osmdesátek hnedka další a další (nenapadlo mě, že někdo oživí Fleetwoody právě v komiksovém filmu!). Navíc se nejedná o humor a stylovost, která po čase vyčpí, tady se vše drží od první do poslední chvíle. A humor zde má množství podob, od toho až dětinského od Groota, přes cynický Rocketa po "zvláštně přímost" Draxe. Tohle vše pak způsobí, že hlavní téma filmu "Rodina a dobré vztahy" především je podáváno ne snesitelně, ale rovnou takovým způsobem, který vede k naprosté spokojenosti i díky stokrát omývanému tématu. Vlastně, díky Strážcům si troufám říct "téma vděčné". Líbí se mi i noví záporáci, vesměs všechny nové postavy i barevnost téhle části Universa. Tvůrci si navíc i poradili s tím, jak pomocí krutých scén navodit atmosféru toho, že všichni protagonisté zase tak v pohodě nejsou. Komornější, ale svým způsobem ujetější Dvojka strážců určitě nesedne každému, avšak já jsem plně spokojen z toho, jak i tisíckrát viděné lze podat zcela jinak.

První dvě třetiny filmu jsou pro zúčastněné mutanty staré gardy hodně nepříjemným epilogem, což je skvělé! Profesor i Logan umírají, nic na to nezmění ani pár posledních přání ohledně klidného dožití. Ještě víc než u kašlajícího Wolverina je to patrné u Xaviera, který v místech vůbec nepřipomíná moudrého a rozvážného ředitele mutantí školy, spíše senilního důchodce. Atmosféra vyklízení jeviště... nepřekonatelná. Postava Laury pak jako symbol možné trpké naděje je se svou kombinací brutality a "dětského objevování světa" ozdobou téměř celé stopáže, její konfrontace s Loganem plné fungujícího cynismu (stejně jako oné dvě třetiny filmu) a krátkodobé pouto s Xavierem snad i dojemné. Rvačka na farmě pak ještě navnadí na očekávaný depresivní závěr... který se ale nekoná. Všudypřítomný pocit nejvyššího hodnocení mi kazí konec. Protože jak celý film hutnil pocit konečného zúčtování mutantů, výsledná bitva v lese dodá vyznění klasické střídačky jedné bandy za druhou. Nu, syrové, brutální, cynické (Deadpoole, k tomuhle ses ani nepřiblížil), ale v závěru na tak deprimující, jak by se mohlo zdát. Ono kaboom, ke kterému tam dojde, je upozaděno snahou, staří odcházejí, noví (mi až na Lauru) nesympatičtí přicházejí! Takže kvůli vyšumění atmosféry zrovna tam, kde měla vygradovat, slabší čtyři. A to byl takový skvělý rozjezd!

Velmi silné tři hvězdy, celkově mě pak i mrzí, že film nedokázal přihodit ten malinkatý kousíček "čehokoliv", aby dosáhl na čtvrtou hvězdu. Červený drak má dobře zahraného klaďase v podání mého oblíbence Edwarda Nortona, Hopkins jako Lecter odvádí svou práci znamenitě a vývoj vyšetřování dává smysl a i udrží pozornost. Nekonají se zázračné "něco ex machiny" a člověk si i řekne "Páni!". To pak zamrzí, že kromě prvních pěti minut při tom vše nemá film něco vyloženě mrazivého nebo "kulervoucího". Ještě, když připočtu k skvěle hrajícího Fiennese, u jehož postavy to ale v jistých místech skřípe v tom, že jeho úchylka působí překombinovaně (nebo je problém spíše v tom, že jeho motivace a cíle nedostanou více prostoru). Celkově je tedy Drak povedenou krimi, jenže tu je tolik věcí, které mohly být lepší a člověk to tak chtěl a nedostal, že se k vyloženým kultům žánru (po bok Jehňátek nebo LA) se rozhodně nezařadí, přestože k tomu měl velmi dobře našlápnuto.

Přeslazený a místy až moc na pilu tlačící romantický příběh, který o díle Stephena Hawkinga toho nic moc neřekne. Jenže když už víte, že je to film hlavně o Jane a její neuvěřitelné oddanosti Stephenovi a o všem tom vnitřním boji, který musela vést ještě navíc v Anglii, tak pochopíte, že celý ten růžový nádech tam být musí. Ano, máme tady výjimečný a neuvěřitelný příběh, ale o Jane, ženě které manželova nemoc vstoupila do života zřejmě razantněji než mu samotnému. On se totiž jako vášnivý a brilantní fyzik dokázal ještě opřít o svou práci a ona měla "jen" svou lásku k němu a dětem... a i její cesta nakonec vedla trochu jiným směrem než Stephenova. A to je dalším plusem celého filmu, dovyprávění příběhu až do konce, ukazujícího příběh skutečný a ne z červené knihovny. I když u mě asi napořád povede v kategorii filmů a nemocných géniích a oddaných manželkách Čistá duše, Teorie všeho si s ní může se skloněnou hlavou podat ruku. Při odpuštění toho občasného balancování na hraně růžového kýče si užijete krásný film o dvou lidech, kteří se i přes všechny životní strasti a boj sami se sebou vytvořily nádherný vztah, končící asi nejlepší variantou pro všechny zúčastněné. Herecký a hudební výběr vše podtrhuje... a bokem ve snímku máte i vývoj jednoho z největších světových géniů.

Na velmi dlouhou dobu zůstane Pain and Gain nejrozporuplnějším filmem, který jsem kdy viděl. Popravdě, možná i napořád. Po většinu svého času film působí tím (pro něj) lepším způsobem. Je ujetou komedií o partě činkobláznů, kteří svým chováním parodují americký sen, demonstrují snad nekončící řadou tupých přehmatů svou neuvěřitelnou debilitou a já si to užíval, smál jsem se a užíval si černý humor, snad ten nejlepší ze všech. Postava Rocka je dětskou naivitou více než úžasná a dle mě si Johnson musel celé natáčení užívat. JENŽE... Bay už od začátku, navíc i připomínkami během snímku a kompletně komentováním Eda Harrise na konci zdůrazňuje jediné, podle skutečné události. Ne, že by natočil černou komedii a někde se zmínil "že se inspiroval", on to naservíruje velmi viditelně. Takže zatímco jedno má půlka se bavila, ta druhá si uvědomila, že se dívá na kabaretní představení o imbecilních sadistech, kteří si zasloužili oprávněně trest smrti, ale tohle varieté z nich dělá cool borce, kteří jsou navíc díky své tuposti i... ospravedlňováni? No, tohle jsem nemohl překousnout ani u Vlka z Wallstreet, ten film na způsob "barevná a vtipná reklama na špatnost". Černý humor je skvělý, některé jeho formy mi ale vadí a mezi ně patří i ta, kde se do všeho mísí snaha rozesmát davy a pak vše nechat být. Výsledné hodnocení jsem pak udělal jednoduše. Ta první osoba dává čtyři za zábavnou černou a akční komedii, ta druhá odpad! za přímý výsměch obětem skutečného zločinu, kdy film vyloženě "sere" na to to maskovat. Ve výsledku za dva.