Dampfer

Díky nadsázce a vlastnění balíku autorských práv se Legu a Warnerům podařilo vypustit další barevnou kostičkovou šílenost, která ale nyní funguje mnohem více zaměřeně na fanoušky DC. Popravdě, asi bych film nedoporučil někomu, kdo zatím o DC, vlastně i jiné komiksové univerzum, sotva zavadil. Jenže když máte Batmany nakoukané, tak si to množství narážek během celého filmu opravdu užíváte a ještě se bavíte při zpodobnění těch "reálných" scén do Lego podoby. Navíc, díky mému zklamání se Suicide squadu jsem si souhlasně pobruknul při každé narážce na něj (dobře, přímé tam byly jen dvě). Celkové zběsilé tempo pro mě nebylo na škodu a výsledná melanž superpadouchá byla skvělá... kde jinde než v Lego filmu by proti sobě stál Robin a Sauron? Potenciál stavebnic a trademarků plně využit. Navíc, vnitřní vývoj Batmana se mi tady i se všemi těmi "hodnotami o rodině" zdál mnohem uvěřitelnější a lepší, než ve vážně myšlených verzích od Snydera. :D

První půle je perfektním pokračováním jedničky, kdy mi ústřední duo znovu a znovu dokazuje, proč mi v 21 připravili téměř nepřerušovaný záchvat smíchu. Výměna střední za výšku funguje, hlášky baví a zápletka s kapitánem je sice na někoho moc "okatá", ale mi připadala fantastická, takový výbuch smíchu se nedostavil opravdu dlouho (což bude způsobeno i tím, že se na komedie tak často nedívám). Jenže jak se druhý díl snaží být ještě ujetější než jednička, to bohužel moc vtipné není. Aniž by se řádně využilo prostředí kolejí, kostrbatý děj (což by samo o sobě nevadilo) se přesouvá jinam a místo opravdu zábavných narážek a jednoduchých vtípků přichází množství doslovného a bohužel nevtipného humoru, závěr, který spoléhá jen na hodně barev a taneční hudbu s ústředním záporákem, jenž mi je dost nesympatický, na škodu tím špatným způsobem. Všechno, co je na druhé půlce nucené, zbytečně přeplácené a trapné, je utužováno v kontrastu se skvělou první půlí. Možná jsem na 22 moc přísný, ale tam kde mi 21 ke konci skvěle gradovala, 22 neví co dělat.

Naše "Jízda", akorát na Balkáně ve válečných časech, méně bezstarostná a s mrtvolou ve studni. No dobrá, jediná podobnost je v prvcích roadmovie. Perfect Day je nenápadný film, který ale stojí za těch 105 minut času a i mnohokrát víc. Skrz velké množství fungujícího černého humoru, skvělého výběru hudby, mixující Marilyn Mason a srbské (bosenské, chorvatské, co já vím) odrhovačky a jednoduchou zápletkou o "blbém" hledání lana se nám představuje jeden z nejméně nucených a agitačních filmů o humanitárních pracovnících. Jednoduše, byrokracie na válečném poli je o ničem a etnické konflikty jsou výsostné svinstvo (nejen ty na Balkáně), řečeno tady cynicky, bez patosu a i tak úderně. Jo a Benicia mám čím dál tím víc radši.

Tak to by bylo. Vážně jsem tak dlouho míjel něco takového, dále a dále se krmil narůstajícími porcemi stále méně a méně originálnější komiksové Marvel polívky a jen nadával, že tu není nic lepšího? A ono to boom najdu zrovna z dílny DC, která momentálně hledá svou tvář ještě víc než Marvel. Dobře, jiný námět, jiná doba, ale pro mě příjemná vzpruha. Ale proč vlastně. Watchmen jsou superhrdinové, kteří vůbec nejsou super. Slabosti, vztek (skutečný, ne takový ten pseudoněco, aby jsem působily zranitelně), agrese, zabíjení padouchů (a brutálně, přes celý záběr), neočekávaná rozhodnutí a smrtelnost... prostě je zábava je pozorovat. A prostředí! Alternativní studená válka, tuny politických narážek, déšť a osmdesátkový look. To tak lahodí, žádná hi-tech co vyřeší všechno, zloduch má plány na disketě. No a i ten je perfektní. Jeho vize, plán, provedení, to, jak celkově dopadne, naprosto překvapivé, neotřelé. Musel bych spoilerovat, abych vyjádřil to, jak mě konec zarazil do židle, ale na co, jeden malý komentář to stejně těžko nastíní. Když si ještě vezmu, jak funguje celý příběh, to, že filozofie zde zatraceně dobře šlape a všechny ty otázky "Co je pro lidi nejlepší a kolik jich můžeme obětovat?" atd. jsou zde zodpovězeny tak dobře "rozporuplně" a uvěřitelně, tak je to dílo, přesahující škatulku komiksového filmu. Ještě vyzdvihnou nezapomenutelnou titulkovou sekvenci, stylový výběr vypalovaček a charakter doktora Manhattana, nezničitelného flegmatika a... šlo by to dále a dále. V mém žebříčku komiksáren dostal Temný rytíř a První třída důstojného partnera. Nadšení a spokojenost. (a vůbec se mi, ani 186 minutová verze, nezdála dlouhá, vše dokonale zapadá)

Jsem už asi na Marvel zlý, ale hranice si přeci jen stanovuje sám. Civil War rozhodně překonává druhého kapitána vtipem i příběhem, snad ve všem válcuje hrozného Ultrona, ale stále mi nenabídl to, co možná až naivně očekávám od dalšího komiksového filmu. Buďto solidní pocit z vtipné a hravé komixárny, což snad přinesou opět Strážci galaxie, nebo epický WOW! výkřik, který naposledy u Marvelu na výbornou zvládla První třída. Jenže třetí kapitán je další "v řadě". Ne že bych se nebavil, jenže krátkou dobu předem jsem si dal příjemnou Antmanovskou jednohubku a očekával jsem nášup v podobě tohohle filmu. To byla chyba. Nový Spider Man a zapojení mravenčího superhrdiny skvělé, rozmanitost prostředí taky a Daniel Brühl sedl perfektně, ale co ta slibovaná gradace? Rozhádání týmu Avengers by se mělo založit na něčem lepším než vytahováním smetí z minulosti a i úloha Buckyho mě nechávala v klidu, i když jsem cítil, že toto tvůrci nechtěli. Holt, jsem přemlsaný komiksovými filmy, ovšem parta Stana Leeho nám své filmy dává v takovém tempu, že to nejde jinak. Jestli chtějí překvapit a vystoupit ze sobě samým naordinované lajny, ať se snaží víc.

Jedna z knih, které pro mě představují snad to nejlepší, co jsem zatím mohl na papíře prožít, je předloha tohohle filmu. Tím pádem jsem měl velký strach z toho si snímek někdy pustit, na druhou stranu jsem se snažil strach ze zklamání překonat a uvidět příběh Liesel a Maxe na plátně. Provedení je to skvělé. Geoffrey Rush a Emily Watson jsou brilantní a přesně vystihující postavy z knihy. Melancholická milost, která prostupovala každou stránku Zusakova příběhu je patrná i z každičké minuty filmu a celkový dojem před závěrečnými titulky se přibližuje tomu z poslední strany knihy tak moc, jek jen to film podle skvělé knihy může dokázat. Tenhle tam malý dojemný příběh o "hodných" Němcích a překrásné lásce ke slovům a knihám, bohužel napadanou jako mnoho jiných lidských ctností nacistickou zrůdností, je klenůtkem, který stojí za pozornost. Ta místy "cukrovatost" je víc než odpustitelná a kdo chce, nechá se dojmout. Jedinou výtku mám snad jen k mužskému hlasu Smrti, v knize to pro mě vždy byla žena. Bránit spokojenosti mi to však nebude.

To, proč k nám přijeli, bych s klidnou duší odmítl, však až uvidíte, pochopíte. Celkově mi ale celé téma nepřipadá tak monumentální, ona ohromnost, pro kterou hodnotím film vysoko, je v provedení. Jóhannssonova hudba je mrazivá, epická a ve spojení s nálety kamer na prazvláštní (sic jednoduché) lodě mimozemšťanů naprosto pohlcující a hypnotizující. Příběh pak se svými myšlenkami o vztahu jazyka a vnímání světa, plus s celkovým rozuzlením je originální i zajímavý, ale jak jsem již napsal, prim pro mě hraje něco jiného. Už se těším, co Villeneuve předvede v Blade Runnerovi.

Impérium v plné síle a rebelové, kteří si snad poprvé neví rady. Rogue One je přesně ten díl skládanky, který jsem potřeboval na doplnění té části příběhu, kde Temná strana jede. Co na tom, že za dvě hodiny a pár drobných nepředstaví do hloubky všechny nové postavy, ono o ně tak nejde a navíc během příběhu splňují své role skvěle i bez (často) zbytečných rychlých originů. Tahle epizoda 3,5 si dala za úkol představit rodící se naději povstání z doby, kdy to lord Vader s přehledem ovládl a to se povedlo bravurně. Úžasné kulisy nových světů, fighty s řádnou intenzitou a postavičky ze kterých mám radost, protože je tvůrci konečně řádně "zhasínají" a vy pochopíte, že ti stormtroopeři se uměli trefit. Lepší vyjádření moci Impéria prostě nešlo udělat a kdo chce vidět jejich zbraně v plné síle... ať spěchá do kin. Jestli tyhle ty Star Wars stories budou doplňovat universum epizod tímhle způsobem, jen do nich! Navíc, posledních cca deset minut, kdy se na scénu dostane i "ona" postava, je svou epičností na úrovni mnohých momentů epizody III i V. Brilantní a i lepší než epizoda VII.

Polytechnika funguje jako záblesk oslepujícího světla, ze kterého se těžko vzpamatováváte, ale když už se to povede, je těžké si jej znovu vybavit. Úderné, minimalisticky ale efektivně natočené, syrové a melancholické. Jenže... Denis umí těžká témata zpracovat lépe. Tento film totiž až "artovou" brutalitou vyděsí, ale nenabízí nic okolo. V porovnání se Sicariem, kterého jsem viděl dříve, zde chybí nadstavba příběhu, ztotožňování s postavami a hlavně konečná deprese z toho, jak taková hrůza ovlivňuje skutečnost. Polytechnika, jak už jsem napsal, děsí a je efektivně natočená, avšak úplné vcítění do děje se nedostavilo. Pokud se tedy Denis snažil filmem varovat či zjevit poselství, zvolil špatnou formu. Vidím a cítím tu hrůzu, ale mimo můj svět. V Sicariovi se to jakoby dělo v mé blízkosti a týkalo se to přímo mé osoby. Navíc, konec filmu, zde v podobě čtení dopisu, působil až kajícně, jak by se celé mužské pokolení mělo omlouvat za šílence, kteří si (zatraceně proč?) neváží žen a nemilují je. A to už zapotřebí nebylo...skončit film o deset minut dříve, možná by byla i ta hvězda navíc, i když by nebyla tak výrazná, jako u jiných Denisových filmů čtyřkou hodnocených.

Na American History X je nejpůsobivější, zároveň i nejděsivější, první část do jakéhosi "prozření" hlavního hrdiny. Ono totiž v polovině filmu máte tendenci si říkat, že všechna ta propaganda skinheadů se dává smysl a užuž běžíte k místnímu náborovému centru. S čímž film dokonale pracuje a druhou částí, která se valně odehrává retrospektivně, ukazuje divákovi jaký je naivka, že se před tím dopustil tak omezených myšlenek. Neříkám že snímek neměl vůbec tendenci sklouzávat k "lidskoprávnímu agitování", ale dokázal se mu tak účinně bránit, že působí velice uvěřitelně a reálně. Navíc žádná strana zde nepůsobí jako ta vyloženě "hodná", ono je vcelku hloupé zakládat film o rasismu pouze na tom z "bílé strany", ale bohužel se k tomu často inklinuje, tady naštěstí ne. K plné palbě se neuchýlím, přeci jenom by mi na to film musel vyloženě "vyrazit dech", avšak představení obou Edwardů patří k těm velmi povedeným filmů o tak omývaném rasismu.