DuanBerry

Brílantní a atmosférický horor s perfektně vystavěnou zápletkou a děsuplnými okamžiky! Z těch mi tuhla krev v žilách! Byla dokonce tak tuhá, až jsem měl pocit, že na film koukám skrz rampouch. Prostě děs běs. Někdy se mi dokonce zdálo, že se mi ježí chlupy na zádech tak, že probodávají sedačku a zeď za mnou. Taky jsem měl problém s nepříjemným pocitem pochcanosti v některých scénách. O stolici nemluvě. Hrůza hrůz. Příště bych prosil, aby u podobných filmů bylo doporučení blízkosti defibrilátoru! Filmu musím ale poděkovat ještě za jednu zajímavost, která se mě hodně citlivě dotkla. Okamžik, kdy Lilly odejde navždy za maminkou, dává příležitost jakoby přes závoj nahlédnout do tajemství nicoty a sjednocení a dává také na zlomek okamžiku pocítit, jak je to nekonečně dokonalé - Ein Sof.

Koupili jsme si tuhle DVD ve stánku s levnými filmy v papírovém obalu za 10 Korun českých a mé očekávání bylo přímo úměrné oněm deseti korunám. V pravdě tedy nepříliš vysoké. Bylo však dalece překonáno. Pohádce jsem od prvních minut podlehl a zůstal jsem na ni civět s hubou dokořán. Následující den jsme si ji ve stejné sestavě pustili znovu a dnes s odstupem cca 4 dnů jsem ji shlédl znovu, tentokrát sám. Fantastický svět, který v tak nepřeberně bohaté paletě dovedou stvořit nejspíš skutečně jenom Japonci, mě vrhl zpět do dob, kdy jsem se sám nechal konejšivě unášet svým vlastním světem. Během let jsem se ukotvil a získal si trošku nadhledu, ale Cesta do fantazie mi ukázala, že ještě nejsem ztracen a když se budu hodně snažit, můžu se odrazit a znovu se vznést.

Carrie je film pro diváky, kteří opravdu nevědí co s časem a ještě mají mělko do kapsy. Trailer napovídal, že půjde minimálně o zajímavý snímek, výsledek stál za prd. Příčina Carriiných telekinetických schopností je jen lehce nastíněna a ve skutečnosti nemá pro děj žádný význam. Nudně se vlekoucí lineární děj vyvrcholil monstrosní krvavou megašou a já po celou dobu přemýšlel, jak tohle skončí. Jednou z možností, která mě napadla, se to skutečně završilo. A bylo to špatné a hodně hodně zbytečné.

Film se, narozdíl od pojednávaných šizuňků, nesnaží prvoplánově vydělat na divácích (aspoň se tak tváří), přináší však tolik potřebnou osvětu a vzhledem ke stylu distribuce by se snad měl setkat i s kladnou odezvou.

Smrt nás nemine nikoho. Můžeme se dušovat, že bude milosrdná, že zaklapnou víčka a rozprostře se kolem nás nekonečno, nikdo však netuší, jaký konec nás čeká a málokdo o něm vůbec přemýšlí. To není špatná strategie. Člověk může trpět, a nebo může být pod vlivem silných analgetik, na konci svého života ale nesmí být sám. Samota bolí, samota je zlá. Účast, vědomí souznění a lásky, vědomí toho, že z tohoto světa odcházíme neodstrčeni, nezapomenuti, že v srdcích blízkých přetrvá bolestná, ale milá vzpomínka, to je to, co nás učí smíření s vlastní konečností. Tak se podívejme na hvězdnou oblohu, zda-li to k nám neprosvítá světlo dírkami v podlaze ráje, pak se vraťme a žijme tak, aby účelem našeho života byl život sám. Nežijme však život sobecký, podělme se o něj se svými nejbližšími, protože ti jsou nám darem, krerý plně doceníme, až nám bude nejhůře.

Jít na film jen na základě traileru se nevyplatí, to si budu pamatovat. Očista trpí nešvary jako vystřiženými z béčkových filmů a mezi béčkové filmy se patrně záhy odporoučí. Velmi originální námět autoři nedokázali ani v nejmenším zužitkovat, a že se pro to nabízel skutečně velkolepý prostor... Mohli rozehrát psychologické drama par excellence, které by sice neaspirovalo na senzační mainstreamový thriller, ale nabízelo by třeba aspoň vhled do psychiky člověka, který se urve z řetězu společného mravu i individuání morálky a jako zvíře se hrne za svými pudovými cíly. Tomu se snímek nepřiblížil ani na hon a je to škoda, hlavní záporák potenciál ve svém ksichtu měl a Ethan Hawke nebyl taky marný. Ve snímku je spousta scén lacině předvídatelných. Když už čekáte, že se nějaká postava objeví, zalknete se zklamáním, protože se skutečně objeví a nestane se to jednou. K poměrně vysokému hodnocení jses se odvážil jen proto, že jsem jednou dvakrát měl radost, že někdo dostává na držku a také mě zaujal nikterak vyčnívající ale slušný hudební doprovod.

Příšerky s.r.o. jsou jedním z mých nejoblíbenějších animáků vůbec. Do kina na Universitu pro příšerky jsem se dostal celkem mimochodem, aniž bych věděl, na co jdu, takže když jsem si záhy uvědomil, že v tomhle biáku děj pojednává o údobí před Příšerkami s.r.o., zbystřily se mi nadmíru smysly a já si to opravdu užil. Moc mě to potěšilo. Motiv školního života, pomalu ala Harry Potter, je sice notně obehraná písnička, nicméně v novém originálním podání nikdy nezklame. Skutečně ve filmu nehledejte žádné filosofické traktáty a revoluční myšlenky, je totiž určen zejména dětem, ono to ve vás ale to dítě tak krásně probudí...

Pěkná autobiografie o nerovných životních cestách, které z naší pozemské pouti dokáží učinit hotový zázrak. Bohužel se držím hodně při zemi a víc než poetika tohoto snímku mě zaujala lehčí vulgarita a sice, že se Frida Kahlo vyspala s Lvem Trockým.

O rybářství se zajímám asi jako o počítání zrnek maku na loupáku, ale tady jsou některá dobrodružství krásně vyprávěna a dokumentaristické mezihry přinášejí řadu zajímavých informací o vodním životě, takže si seriál určitě zasluhuje pozornost.

V několika rovinách podané poselství, že má vždy a za jakýchkoli podmínek smysl se postavit, byť jako jednotlivec, mase a převažující ideologii. I kdyby nakrásně tento náš zápas připomínal souboj s větrnými mlýny, můžeme jej konat s vědomím dalekosáhlého dopadu v budoucnu.Pokud film nese hlubší významy, pak jsem je nepostřehl, omluvou mi budiž i to, že jsem nečetl předlohu a ani ji číst nebudu.