papadropolis

„Nemůžu se jen tak sbalit a od všeho utéct. Na to mám páteř.“ „Ne, na to abys žil tak jak chceš, je třeba mít páteř.“ Žít podle sebe, uvědomit si, co vám v životě schází a udělat razantní krok k tomu, abyste to změnili. Na to je třeba mít koule. O to těžší je to na americkém předměstí v 50.letech, kdy je adorován model ženy v domácnosti, starající se o děti a pracujícího manžela. Ona tu odvahu má, dokáže se z konvencí vymanit, dokáže přemýšlet. Vidí dál než k poštovní schránce a bílému laťkovému plotu. On také, alespoň zpočátku. Ale nakonec se bohužel rozhodne setrvat ve svém pohodlném životě, který okolí schvaluje jako ten jediný správný. Nádherný citlivý film o silné a odvážné ženě, která vybočuje svými názory i chováním a bohužel vinou doby a společnosti se jí to stane osudným. Zároveň je i tím nejsmutnějším, který jsem viděla. Když vám někdo zničí sen, a to, v co nejvíc věříte zašlape do země, jste bezradní. Nemůžete ani odejít, ani zůstat. To je pro mě to nejtragičtější a nejsmutnější. Jinak než tragicky proto příběh skončit nemůže. ///// Přímo zpracovává tematiku "problému beze jména" který popsala Betty Friedan ve své knize The Feminine Mystique. Více, či méně implicitně je toto téma zpracováno například ve filmu White bird in a blizzard, Hodiny, nebo Úsměv Mony Lisy./////