movieband

S odřenýma ušima. Když jsem zjistil, že se má točit další Kingovka s Cusackem a Lee Jacksonem, tak mě to dost potěšilo. 1408 nebyla vůbec špatná a já od Cell očekával další zajímavý film. Bohužel se tak nestalo. Cell je osmadevadesáti minutovým promarněným potenciálem, který měl dle mě určitě na víc, než jen na obyčejné béčko. O to víc mě mrzí, že jsem konec musel vidět 2x, protože se mi u toho na poprvé podařilo usnout. Mimo solidní atmosféry, která se držela +\- celý film, působivého nápadu a sympatických herců, není o co stát. Pro mě zklamání.

Strašidelná pohádka o Hill House z téhož roku od DeBonta je o mnoho levelů výš. Dům hrůzy je zmatený, prapodivný, a místy, co se vysvětlení týče, dost abstraktní a nelogický. Nic sem nečekal a taky jsem velice nic nedostal (mimo fajn coveru Sweet Dreams a půvabné Famke Jenssen). Námět měl potenciál, a taky zůstal nevyužit. 28%

Hru jsem nehrál, knihy nikdy nečetl, jinými slovy jsem světem Warcraftu nepolíben. Počítám, že bych se na to do kina asi ani nehrnul nebýt Fimmela a pozoruhodného zpracování orců, které mě před premiérou filmu vcelku zaujalo. A jak teda u mě zabodoval filmový rozjezd Warcraftu? Nebylo to špatné a těším se na případné pokračování. Pravda bodlo by nějaké dovysvětlení pro lidi, co jsou na tom stejně jako já, ale na druhou stranu to děj nijak zvlášť nebrzdí. Děj mi sice místy přišel trochu zkratkovitý, a občas sem postrádal logickou návaznost scén, ale jinak jsem vcelku spokojen. Vizuál byl v kině perfektní a se solidním soundtrackem se při soubojích otřásalo kino v základech. Pravda zklamalo mě trochu nevyužitost postav (Lothar,..) a prapodivné zacházení s postavami (vypravěč,..). Že bych byl unesený, jako herní fanoušci se říct nedá, ale za vyhozené peníze a ztrátu času Warcraft určitě nepovažuju. Pokud bude pokračování, tak si na něj rád zajdu a první díl, si jako solidní výplach fantasy rád pustím. 2D - titulky 70%

Jednou stačilo, víckrát jen s posléze řízenou lobotomií. Když cítíte, že vám u filmu klesá IQ raketovou rychlostí, tak už se nejedná o komedii, ale tragédii. Pár kousků, co by stály za zmínku z filmu určitě stojí, ale jinak... Vtipnou komedii, aby v dnešní době člověk pohledal. 32%

Gibsonovi tyhle role jdou.

Původního RoboCopa jsem neviděl, ale ani to nemám zapotřebí. V téhle verzi, jde rukopis Padilhy relativně solidně poznat, a ten, kdo viděl Elitní jednotku, ji koutkem oka pochytí i zde. V Padilhově prvotině byla jeho myšlenka, jeho vize o elitní jednotce dotáhnuta do dokonalosti. U RoboCopa měl svázané ruce studiem, a bohužel jde to znát. Mohla z toho být mnohem lepší podívaná, ale díky poserům ze studia z toho vzešla popcornovka, ze které se sice Padilha snažil vytřískat, co mohl, ale i tak to bohužel nestačilo na dostatečnou kvalitu. Jednou fajn, napodruhé bych se asi trochu přemáhal. 75%

Nepříjemná, nekompromisní a brutální podívaná, která se divákovi pomalu, ale s naprostou jistotou během filmu zarývá pod kůži, aby v něm po skončení filmu zanechala prapodivný pocit. Očima speciální jednotky je divák vtažen do světa korupce, nespravedlnosti, špíny a násilí, kde se hrstku mužů snaží najít cestu k očistě a držení pořádku ve společnosti a nebojí se přitom ušpinit si ruce krví. Výborné herecké výkony, tíživá atmosféra a realistické zpracování (občas lehce monotónní) dělají z Tropa de Elite jedinečnou a neopakovatelnou podívanou, která po shlédnutí působí jak facka.

Pamatuju se, že před x lety, kdy jsem viděl Eragona poprvé (a myslel jsem si, že i naposled), tak už tehdá se mi film nijak zvlášť nelíbil. Knize jsem teď dal druhou šanci a během 4 dnů sem těch necelých 500 stránek přeletěl mrknutím oka. Neříkám, že se mi kniha nějak extra líbila, je to fajn počtení, které sice nedosahuje kvalit jiných fantasy knih (Hobit, Sapkowskiho Zaklínač,..), ale rozhodně neurazí a čtenáři nabídne působivý svět Alagaësie se zajímavou mytologií. Co se knižní předloze upřít nedá je pěkné vykreslení vztahu mezi Safirou a Eragonem. Budování jejich vztahu, stejně tak jako u Broma nebo Murtagha, mělo svůj význam v příběhu. Postupné zjišťování informací si sice v knize vybírá svou cenu (působí moc utahaně a popisem zbytečně roztáhle), ale v závěru se to všechno zúročí a z celé knihy vzejde relativně obsáhlá a zábavná četba, u které bych se asi před pěti lety tetelil blahem. Teď knihu vidím tak, že se jedná o solidní četbu, za kterou jsem rád, že jsem si ji přečetl. Kdybych totiž knihu odsoudil kvůli debilnímu filmu, byla by to škoda. Filmový Eragon a příběh z Alagaësie je totiž tou nejhorší filmovou adaptací, jakou jsem kdy viděl. Nejen, že tvůrci příběh okleštili na úplné maximum, ale přijde mi, jako by knihu nikdy nečetli. Celý příběh je prakticky překopaný, konec je úplně jiný, než v knize, postavy se chovají jak idioti, a celé to působí blbě a naivně. Arya, která je v knize vysoce inteligentní, vystupující s pevným charakterem zde působí uťáple, Brom, který je v knize trpělivý, tajnůstkářský a moudrý, tak ve filmu je energický, neopatrný a celkově se jeho charakter odklání od základu z knihy. O Eragonovi ani nemluvím, kterému v knize dělá problém násilí nebo přímo zabití člověka (část useknutí hlavy otrokářovi Murtaghem), a tady ve filmu Eragon kosí jednoho vojáka za druhým do krvavého zapomnění, bez mrknutí oka. Fangmeier se úplně vys*al na pravidla dané knihou, z předlohy si vzal pouze jména a trochu ze základů a jinak si celý film vystavěl na své přiblblé, naivní, béčkové a zběsilé vizi, která v mnoha bodech postrádá jakoukoliv logiku. Mimo solidního výběru herců (Durza výborný, Brom v podání Ironse sympatický, Arya v podání Sienny Guillory půvabná) a pěkných exteriérů na Slovensku je film odpadem. Eragon sice není, kdovíjak perfektní kniha, ale tohle si rozhodně nezasloužil. Doufám, že si Paoliniho sérii Odkazu dračích jezdců vybere nějaký zkušený filmař a napraví tak reputaci relativně solidní fantasy předloze. P.S. S čím mě Fangmeier vyloženě dožral bylo překopání setkání Murtagha s Bromem a Eragonem, pozměněním dějové linky s Aryou, podělaným závěrem (souboj Durza\Eragon - wtf?!), a úplné zabití trpasličí části, která mohla být ku*va epická! P.P.S. Knižní majestát Safiry Fangmeier pohřbil ve filmu úplně. 20%

„My všichni, v tomto vlaku života, musíme na svých místech zůstávat. A každý z nás musí zaujímat předem nařízené konkrétní pozice. Nosili byste botu na hlavě? Samozřejmě, že nenosili, bota na hlavu nepatří. Bota patří na nohu, na hlavu patří klobouk. Já jsem hlava a vy jste bota! Já patřím na hlavu, a vy patříte na nohu. Ano? Takhle to je.“ Krásně vystihuje celý film. Na Snowpiercera jsem si dělal zálusk už delší dobu. Téma rozložení sociálních sfér na vlakové vagóny je zajímavé, a když se do toho přidají solidní herci a Barrandovské studia, tak by to mohl být zážitek. A taky, že byl. Co se filmu upřít nedá je prapodivná atmosféra, která balancuje na dvou váhách. Na jedné straně atmosféra klasického sci-fi, kdy se utlačovaní vzbouzí proti aristokratům a na straně druhé nadčasová myšlenka faktu, že tahle situace, tu byla, je a bude vždycky, kdy se někdo bude snažit hrát na Boha a řídit osud lidstva. Těžko film hodnotit. Rozhodně je to brutání jízda, která diváka nešetří. Nijak extra zvraty jsem nečekal, ale ten pár, který přišel v závěru, mě vcelku dostal. A upřímně musím říct, že Evans patří rozhodně mezi herce, kteří nehrají jen (s prominutím) přiblblé komiksárny, ale dokáže zahrát i jiné role a věrohodně. Samotná myšlenka filmu není nijak překvapující, takže se v závěru nedostavilo mnou očekávané překvapení. Film je spíše sondou do člověka, zda je schopen opravdu přežít a zůstat přitom stále lidskou bytostí. Asi nedokážu říct, že jsem film docenil, pravděpodobně, to bude chtít vidět ještě jednou. Co můžu teď s jistotou říct, že se jedná o kvalitní filmařinu (výborná kamera!) a působivý film. Návrat je stoprocentní.

„Co je to? – To.. je kulovnice. - Spíš protiletadlový dělo. – No.. hlavně chci udělat dojem. – Nejspíš tlakovou vlnu, vole.“ Pulp Fiction dle Guye Ritchieho. RocknRolla byla fajn, ale Podfu(c)k, je v mnohém lepší a vtipnější. Pravda RocknRolla měla Butlera. Podfu(c)k má Vinnieho Jonese. Trefnější situace, lepší hlášky a černý humor, a dějově perfektně spletené v závěru. Jak se mi ze začátku nechtělo, tak mě tahle Ritchieovka oslovila téměř na plné čáře a počítám, že se k Podfu(c)ku zase někdy vrátím. 79%