luka4615

Vytříbená dialogová podívaná, která si po většinu času precizně pohrává s velkým diváckým očekáváním. Snímek Anatomy of a Fall primárně stojí a padá na hereckém výkonu Sandry Hüller, na němž je fascinující jeho nenucená dualita – zkrátka si až do posledních chvíle nejste zcela jistí, zda to její postava skutečně provedla či je jen opravdu nevinná oběť vláčená zkostnatělým francouzským soudním systémem. V tomto bodě je tedy celý snímek dokonalým zosobněním precizního dialogového počinu, u něhož fanoušci tohoto specifického žánru budou spokojeně pokyvovat hlavou. Bohužel, tento nekompromisní superlativ ale nemohu použít u scénáře, který je na užitou olbřímí stopáž až moc "rozmělněný", což má za následek několik hluchých pasáží a občasné trestuhodné sklouznutí do ospalé letargie. Avšak i přesto se ve finále stále jedná o neuvěřitelně vtahující podívanou ze soudní síně, kterou Vám bez sebemenších výčitek mohu jen a jen doporučit. Skvělá práce! „Money doesn't make you happy, but it's still better to cry in a car than in a subway.“

Úžasný dokumentární počin, zachycující dosud neviděné záběry ze stěžejních misí programu Apollo – programu, který úspěšně dostal lidské plémě na jiné vesmírné těleso. Pokud jste tedy, stejně jako já, velkými fanoušky pilotovaných kosmických letů a kosmonautiky obecně, tento počin by Vám určitě neměl uniknout. Výborná práce! (Disney+)

Provokativní psychologické dílo, jehož středem je třídní boj a chronická touha zapadnout. Snímek Saltburn režisérky Emerald Fennel rovněž zaujme saturovanou kamerou, atraktivními exteriéry či interiéry a zvoleným soundtrackem, který působivě dotváří atmosféru "vyšší společnosti". Nesmím zde samozřejmě opomenout i precizní herecké výkony, z nichž ale markantně vyčnívá již tradičně spolehlivý Barry Keoghan. Je tedy vážně velká škoda, že se tvůrcům na tyto skvělé ingredience nepodařilo naroubovat odpovídající scénář, jelikož ten užitý v drtivé většině času pouze lacině klouže po povrchu, pročež působí trestuhodně vyprázdněným dojmem. Bohužel, právě díky tomuto negativnímu atributu snímek Saltburn namísto k hvězdným výšinám zamíří spíše do hlubokých vod filmového průměru, kde si na něj za pár měsíců vzpomene opravdu jen málokdo. (Prime Video) „I'm sorry my performance wasn't good enough.“

Atraktivně originální námět, který je okořeněný nezaměnitelným hereckým projevem Nicolase Cage. Přičtěte si k tomu i kousavě trefnou satiru dnešní společnosti a dostanete třaskavý filmový zážitek, kterému ale bohužel s přibývající stopáží poměrně značně dochází dech. Skoro by se až zdálo (hehe), že tvůrci nevěděli, jak to vlastně celé uspokojivě zakončit. Je to vážně veliká škoda, jelikož vyjma tohoto zjevného neduhu se jedná o velmi vydařené a především odvážné dílo, které vám mohu bez sebemenších skrupulí jen a jen doporučit. Skvělá práce! „One idea we had was to make Obama dream about you.“

Velmi realisticky zpracovaná podívaná, v níž nám tvůrci bez sebemenších skrupulí ukazují, co se v oněch osudných dnech odehrávalo. Režisér J.A. Bayona nedělá žádné zbytečné rušivé odbočky, již v začátku nám nabídne nervy drásající okamžiky ztroskotání letu 571, kde vynikne vtahující kamera a dobře známé tóny z pera Michaela Giacchina. Od tohoto momentu, od něhož sledujeme postupný rozklad naděje, následují další výrazné scény, u nichž se slabým povahám možná udělá lehce nevolno. Bohužel, i přes tyto atributy jsem se neubránil dojmu, že celému ději by více slušela kratší stopáž, jelikož v případě olbřímích 140 minut to celé občas působí trestuhodně rozvláčně. Avšak poté nás z děsuplné letargie vysvobodí dokonalé finále, které utahuje šrouby emocí až na samotné maximum. Co tedy dodat na závěr?  La sociedad de la nieve je i přes některé neduhy skvěle natočeným mementem Zázraku v Andách, který fascinuje i po desítkách let. Jsem vážně velmi rád, že se tohoto projektu chopil tak schopný tým, přičemž nám doručil realisticky děsivý zážitek, který doslova bere dech. Skvělá práce! (Netflix)

Delikátní laskomina nasáknutá motorovým olejem, k níž se ale obyčejný divák bude dostávat velmi trnitou a nelehkou cestou. Tak zhruba nějak takto lze v jedné krátké větě popsat snímek slovutného Michaela Manna honosící se ikonickým jménem Ferrari, v němž se dle mého názoru snoubí vše, co o tomto muži s ikonickým jménem a brýlemi potřebujete vědět. Hned v úvodní části nám režisér velmi organicky představuje všechny hlavní postavy s jejich motivacemi a duševními šrámy (výtečně děsivá Penélope Cruz), což Vás naprosto dokonale vtáhne přímo doprostřed dění. Tento atribut je ale nejvíce citelný především v Adamu Driverovi, jež se snad pro hlavní roli vážně narodil, přičemž právě na něm v drtivé většině času stojí celý tento režisérův srdcový projekt. V tomto bodě je rovněž záhodno zmínit i scénář, který až na pár zádrhelů šlape jako dokonale promazaný stroj, v němž nám režisér črtá všechny důležité výjevy ze života Enza Ferrari, zásadového a ambiciózního muže, jehož rodinný život stál mimo všechny dobové konvence. Právě tato linie působivě rámuje závodní inferno Mille Miglia, jehož průběh bude zejména pro neznalce děsivým střetem s drsnou a nevybírající si realitou. Zde je třeba vyzdvihnout i precizně vtahující kameru, která se doslova mazlí s každým závodním vozem, pročež se před Vámi na velkém plátně rozestře dechberoucí symbióza nadčasového designu a filmového média, jež navíc tvrdí lícující soundtrack vytáčených motorů a naléhavé energické hudby. Co tedy dodat na závěr? Je jasné, že to šlo celé určitě natočit mnohem lépe a s větší pompou. Ano, má to některé vážně šílené neduhy (figuríny při podivně nasnímaných karambolech) a občas podivný střih, nicméně pokud od těchto chyb odhlédnete a zaměříte se jen a pouze na jeden naplněný lidský život ve víru rychlosti a pachu benzinu, tak právě v ten moment Vás Ferrari vtáhne jako nic jiného. A já jsem vážně moc rád, že se k sortě spokojených filmových fanoušků po projekci hrdě řadím. Skvělá práce! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „In all life, when a thing works better, usually it is more beautiful to the eye.“

Na konec roku jsem do kina nemohl zajít snad na nic lepšího, jelikož právě Wonka se svým nezaměnitelným kouzlem a atmosférou na mě zapůsobil přesně tak jak měl. První věcí, která Vás na snímku režiséra Paula Kinga zaujme, je jeho dechberoucí výprava. Neměl jsem sebemenší problém ponořit se do magického zasněženého městečka mezi jeho roztodivné obyvatele, které objevujeme společně se záhadným panem Wonkou. Právě postava Timothée Chalameta je přesně tím precizním organickým pojivem, jaké tento sladký pohádkový muzikál potřebuje. V tomto bodě je záhodno ocenit fakt, že tvůrci pracují s touto legendární látkou z pera Roalda Dahla zcela novým způsobem (Čokoládový kartel!), takže i když budete velkými fanoušky předchozích počinů, tak zde najdete zcela nové dějové zákruty a možnosti jak s ním, potažmo i s celým tímto filmovým vesmírem pracovat. Výkladní skříní jsou zde pak krásné melodické písně, které působivě dotváří celkovou atmosféru této překvapivě chutné laskominy. Co tedy dodat na závěr? Pokud stále váháte, zda na Wonku zajít do kina, už vážně nemusíte. Je to totiž krásně návyková rytmická záležitost, jejíž největší předností je jakási dětská naivita a odlehčenost, díky níž Vám střídmá stopáž uteče až znepokojivě rychle. A pokud jsem Vás i přes toto všechno nepřesvědčil, vězte, že Hugh Grant jakožto uhlazený zelenovlasý Umpalumpa je jednoduše k sežrání! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „Ladies and gentlemen of the Galeries Gourmet, my name is Willy Wonka!“

Tou největší devízou jsou zde nádherné kolorované záběry, z nichž mnohé jsem já osobně viděl zcela poprvé. Celý projekt je rovněž proložen monology účastníků bojů z obou stran barikády, což lehce vyvažuje ten největší nedostatek, jenž tkví ve vynechávání některých důležitých momentů celého konfliktu. Je to vážně veliká škoda, jelikož pak by už o nekompromisním plném hodnocení nemohlo být žádných pochyb. (Netflix)

Vykořeněná Oscarová fabulace. Tak zhruba nějak takto lze v jedné krátké větě popsat snímek Bradleyho Coopera jménem Maestro, v němž bohužel drtivě vítězí forma nad obsahem. Z každého filmového políčka je Vám jasné, že tohle je Cooperův vysněný projekt. Zkrátka musíte obdivovat jeho neuvěřitelný zápal jak před kamerou tak i za ní, jelikož to, s jakou vervou se pouští do všech myslitelných režijních i hereckých zákrut je jednoduše ohromující. Je tedy vážně velká škoda, že celý snímek žalostně selhává v oblasti scénáře. Jistě, máme zde sice poměrně propracované budování charakterů, nicméně jsem se nemohl zbavit pocitu, že v oblasti důležitých životních milníků slavného dirigenta tvůrci trestuhodně krouží po povrchu, nechávajíc pouze dráždivé náznaky a nepochopitelně chvátajíc k závěrečným titulkům. I když tedy nejsem velký fanoušek klasické hudby, potažmo i samotné postavy Leonarda Bernsteina, měl jsem neodbytné tušení, že v některých momentech by si snímek zasluhoval hlubší ponoření do tohoto bezesporu fascinujícího životního příběhu. Za samostatnou zmínku zde pak samozřejmě stojí i neskutečný herecký výkon Carey Mulligan, která působivě drží krok se samotným Cooperem, pročež ho i v některých momentech snadno přehrává. Co tedy dodat na závěr? Už od první chvíle na Vás Maestro "hrne" své Oscarové ambice, přičemž si myslím, že minimálně herecké nominace určitě posbírá. Je tedy vážně bolestivé říci, že právě tento fakt tvůrcům zřejmě zatemnil zrak a úsudek, takže jsme v této biografii bohužel zůstali tak nějak napůl cesty. Škoda. (Netflix) „If you're not careful, you're going to die a lonely old queen.“

Pokud ještě stále někdo doufal, že se Zack Snyder vzpamatuje ze své podivné mánie a začne zase točit pořádné snímky, po zhlédnutí jeho nejnovějšího počinu s názvem Rebel Moon už mu musí být více než jasné, že tohle je už zřejmě permanentní stav. Tato více než dvě hodiny trvající "space opera" je totiž definicí toho nejhoršího, co lze na jednom projektu pokazit. Avšak pro začátek začneme nesporným pozitivem ve formě vizuální stránky. Právě ta je v mých očích jediným tahákem, proč si Rebel Moon vlastně pustit. Snyder zkrátka umí vytvořit pestrobarevný svět, u něhož máte pocit, že každý záběr by měl viset ve formě rozmáchlého obrazu někde na stěně. Problém ale nastává ve chvíli, kdy ten na první pohled úžasný vesmír musí zaplnit dýchajícími postavami a dát mu nějaký hlubší rozměr. V ten moment se veškerá chatrná iluze zcela rozpadne a před Vámi se rozestře chaotická a nudná podívaná, která trpí pod tíhou egoistického maniaka a nevkusného fanboye. Právě Snyder a jeho neschopnost napsat smysluplný scénář a přirozené dialogy je tím nejhorším, co na tomto projektu budete muset přetrpět, pokud se rozhodnete si ho nakonec přeci jen pustit. Nechybí zde samozřejmě ani přehršel rádoby epických slow-motion záběrů, nesedící soundtrack a celková rozklíženost celého snímku, díky čemuž budete na displej hodinek koukat hodně často. Co tedy dodat na závěr? Rebel Moon je zjevně velmi ambiciózním počinem, který by v jiných schopnějších rukách určitě dostal nějakou ucelenou formu a dalo by se na něj s čistým svědomím koukat. Bohužel, u kormidla je zde Zack Snyder, jež zjevně ztratil i poslední špetku jakékoliv soudnosti, takže podle toho vypadá i výsledný produkt. Tohle už vážně nikdy nechci vidět. (Netflix) „This isn’t just pursuit of revolution.“