francis

Obzvláště vypečený jsou dialogy. Svýho času jsem to poslouchal v rádiu, na kterým se dala naladit nova. Nezapomenutelnej zážitek...

Titulní melodii "vykradli" System of a Down na třetí desce.

Průběh filmu je tu více, tu méně kontroverzní a chvílemi dokonce nutí člověka uvažovat nad tím, jestli to, na co se dívá, není náhodou překombinovanej nesmysl. Závěr má ale ohromnou sílu a všechny rozporuplný momenty filmu na sto procent ospravedlňuje. Převelice působivé.

Tenhle film je na první pohled skromnej, úspornej. Je ale promyšlenej od začátku až do konce a jeho styl spočívá v opakování situací, dialogů a lehounké hyperbolizaci venkovských klišé, což nakonec moc dobře funguje a o životě na vesnici to vypovídá stejně jako mnohem "výpravnější", na postavy a různý charaktery bohatší a zdaleka ne tak úspornej film na podobný téma Divoké včely. Dialogy jsou odposlouchaný, odpozorovaný a často i zahraný dokonale (je podle mě jasný, že to má Saša odžitý, jinak by to takhle nenapsal a nenatočil), nade všemi vyniká naprosto přesná babička. Mně můžete věřit, jsem totiž z vesnice a moje babička by mohla v tomhle filmu z fleku hrát taky.

Pět nedávám jen proto, že vlastně není na co koukat. Co se týče hudby, je to velká věc. Cd by ode mě plnej počet dostalo.

Spolu s Čáryfukem moji největší dětský hrdinové...

Výborně vybraná hudba, která je ve filmu všudypřítomná. Pokud není jiná příležitost k tomu, aby něco na plátně hrálo, pustí si hlavní hrdinové aspoň walkmana. I jinak je Exil pozoruhodnej a svébytnej příběh o "cestě domů", když už si žádné "doma" vlastně ani nepamatujeme. Některý scény jsou hodně působivý a (nejen) pro Evropana vlastně poučný. A Tony Gatlif pocitům svých hrdinů očividně rozumí. On sám se při natáčení filmu vrátil do rodného Alžírska po dlouhých letech, a z filmu je cítit, že ví, co chce říct (a protože vyslovit něco takovýho je téměř nemožný, říká to tak, jak to umí nejlíp - obrazem a hudbou).

Toto se samozřejmě musí vidět v kině (alespoň domácím) s pořádnou reprosoustavou... Hudba je sice výrazně lepší než film, ale dohromady to funguje výborně.

Vrcholná ukázka dokonalýho prolnutí stylový hudby a stylovýho filmu. Nevím o tom, že by se někomu po tomhle filmu nebo před ním podařilo převést rockový album na plátno tak přesvědčivým způsobem. Ten film by obstál i sám o sobě, i když od hudby ho samozřejmě oddělit nejde.

Z Montyho filmů mám tenhle nejradši, možná proto, že je nejsyrovější a nejspíš díky tomu taky nejšílenější. Všechny triky jsou šíleně low-endový a to dodává Grálu atmosféru, jakou Život Briana nebo Smysl života už neměly (i když jsou samozřejmě taky bezchybný, nemám pravdu?). Peklo hlášek je zvířecky pekelný (od vlaštovky přes krávu až po králíka), songy nezapomenutelný (I didn´t!) a kdo se nesměje, ten nestíhá číst titulky, nebo už smíchy umřel.