francis

Je třeba uctívat Kubricka za dokonalý zfilmování knižní předlohy, která je minimálně tak silná jako 1984 (takže co se týče příběhu, stačilo "jen" nekazit). Ovšem stylizace, jakou režisér pro film zvolil, dělá z Mechanickýho pomeranče naprosto kultovní a záležitost, která nemá jediný slabý místo a kterou je naprosto NUTNÝ vidět, pokud se člověk jen trochu o film zajímá.

Můj kultovní film, když mi bylo snad šestnáct... Cyrila jsem miloval, protože když se koukáte na tenhle film, tohohle okouzlujícího loserskýho rošťáka prostě MUSÍTE milovat, na muzice jsem ujížděl, a příběh a děj mě rozebral na součástky. Naprosto opravdovej film, od začátku do konce. Zážitek, jak má bejt. Tohle nezapomenete, a to i přesto, že tematika AIDS už zdá se dneska není zdaleka tak přitažlivá, jako na začátku devadesátých let (což ovšem neznamená, že by byla míň aktuální). Noci šelem mají pořád co říct, přitom to v žádným případě není nějaká moralita, spíš naopak - je to zatraceně rebelskej film.

Blé blé, bylo mi deset, viděl jsem to na letní dovolený s rodičema na Lipně a celou tu dovolenou jsem ani jednou nevlez do vody. Ale to mi bylo deset. Jinak je to stejný jako cokoli jinýho... Ale stejně, blé blé (děti by se neměly koukat na vodní horory, nenaučej se pak plavat)

Tenhle film mě zasypal hromadou nápadů, z nichž mě velká část úplně odvařila a i ostatní mě bavily, proto nemůžu hodnotit jinak. Za kartonový město a kameru a televizi a vůbec všechno by měli autoři dostat asi tak padesát speciálních cen a taky pořádnej finanční bonus, aby v dalším filmu vymysleli a mohli vytvořit zase něco podobně dokonalýho a zábavnýho. Takovýhle filmy, který tolik hejbou fantazií a dokážou pohnout i srdcem, mám hodně rád. A kdyby tohle všechno nestačilo, jsou tu ještě pohotový, vtipný a hlavně neoposlouchaný a neotřelý dialogy. Pokud vás bavilo, když jste byli malí, a ještě se na to aspoň trochu pamatujete, musíte tenhle film vidět. A pokud je vám v hlavě pořád asi tak deset (aspoň občas), budete nadšený jako já a možná se dáte na studium disastrologie (mimochodem, ten kalendář musím mít).

Absence určitého místa a času si zpočátku zahrává s divákem (podobně jako ve Vaterlandu) a dodává filmu zvláštní napjatou atmosféru, kdy si neumíte představit, co by se mohlo v příští chvíli stát a kdo by se mohl objevit (nebo si toho spíš představujete až moc). Speciální hvězdičku si tvůrci zaslouží za typizovaný a téměř originální jazyk, který pro účely filmu vytvořili a který výborně funguje v symbolické rovině, a za odvahu jít proti filmařským klišé. Sympatický je i fakt, že se nic přehnaně nevysvětluje. Když to všecko sečtu, vychází mi to skoro na pět hvězdiček, což by ale bylo kapku matoucí. Každopádně je Marta dobrý a zajímavý film, v současném Česku dokonce originální a rozhodně vysoko nad průměrem.

Příběh to má výraznej, přímo archetypální - dospělej synáček jako maminčin mazánek, kterej se místo pro ženskou rozhodnul strávit život u maminky. Hm, asi to nikdy nezmění, když má takovou fantazii...

Tragikomické.

Pohádka natočená s obrovským nadhledem, kterej vynikne hlavně při srovnání v většinou novějších pohádek.

Hlavní předností filmu je jeho nepřehlédnutelná stylizace, která pro mě byla ve své době zjevením a které se od té doby nejen tvůrci tohoto snímku marně snaží znovu přiblížit. Film se na jedné straně s grácií dotýká žánru grotesky, aby ji vzápětí konfrontoval s prázdnotou životů mnohých z nás a skončil téměř existenciálním vyvrcholením, při kterém nám přesto nepřestanou cukat koutky. Možná jediný český film natočený v 21. století, který dá opravdu silně vzpomenout na novou vlnu šedesátých let.

Kromě napětí a několika bezprecedentních překvapujících momentů, které jsou šokující i po půl století, nabízí Hitchcock také spoustu humoru a lehoučce plynoucích vtipných dialogů v podání tří hlavních představitelů. Mnohé momenty znervózňují svou evidentní, na odiv stavěnou naivitou, přesto možná právě vědomí této naivity v kontrastu s vrcholnými scénami vás nenechá na pochybách, že jste viděli film, který ve vás zůstane.