tchempi

Je to... divné. Ve stokrát obehraném příběhu o „poslední akci“ se moc kecá a ještě více brouká.

Každý čekal druhý Pátý element. Proč? Cameron taky netočí jen Terminátory nebo Troška Babovřesky. Vlastně jo, ten jo. Valerian je taková roztomilá blbina. Hezky se na ni kouká (nerdi u počítačů čarovali) a je v něm nápadů na padesát filmů (Besson musí brát nějaké skvělé houbičky). Akorát tomu chybí akce, napětí, šmrnc, kouzlo. Prostě něco, proč na to kouknout znovu. Je to jen hezký spořič obrazovky.

Jako dvacetiminutová epizoda „Věřte nevěřte“ by to bylo dobrý. Jako celovečerák nikoli.

Přisprostlá komediální jednohubka s hororovými prvky (nevěstin bobr mě bude děsit ve spaní). Jen nechápu obsazení šeredného, nesympatického neherce DeVinea do role Efronova bratra. To už DeVito, coby Arnoldovo dvojče ze spermatického odpadu, vypadá mnohem civilizovaněji.

Možná si chtěli tvůrci s nadsázkou udělat kozy z katolické církve, možná z Evropské unie, bohužel si předtím vzali nějaké syntetické drogy, a tak z toho vznikla artová nekoukatelná srágora.

Tak touto cestou ne, přátelé. Po osvěžující a vtipné jedničce dorazila užvaněná, patetická a srdceryvná dvojka. Minimum akce, minimum humoru, zato potoky rádoby dojemného plkání. 40 %

Tuctové krimi béčko, které se řídí pravidly pátera Knoxe - oním „ďáblem“, ve filmu tolikrát zmiňovaném, musí být postava, která ve filmu vystupuje (není to žádný fantom, to by byl jiný žánr). A i průměrnějšímu divákovi nejpozději v půlce filmu dojde, která z postav to je.

Měl to být přílepek k hlavní sáze a přitom je mnohem lepší než EP VII.

Každý film stojí na třech pilířích - scénárista, režisér, herci. Ale když pisálek píše bakalářku „Proč se neživím rukama“, rejža klátí v karavanu skriptku s klapkou a herci jedou na půl plynu, tak to fungovat nebude. Když počátkem 90. let díky trikařům blbnul T800, T-Rex a Michael Jackson, tak mi spadla brada. Ale dnes mi z vizuálních kejklů nespadne ani chlup z ohanbí.

Upoutávky lžou, Masaryk je ryze konverzační film, z toho 90 % v angličtině s titulky. Prostě taková lekce dějepisu. Ale tak nezáživná, že by bylo větší vzrůšo přečíst si o letech 1937-39 nějaká suchá skripta. Roden si Českého lva zaslouží, ale za co ho dostal Kaiser, když je na plátně všeho všudy pět minut, to fakt netuším.