Peytl

Čuměl jsem na to zleva, hleděl zdola, sledoval zprava, ba i přes stylovou lupu jsem mžoural, vyzkoušel mnoho úhlů a poloh jak v době, kdy mě ještě bavilo souložit, vyzkoušel jsem všechny možné formáty, zkoušel jsem to ožralej, střízlivej, nic! Prostě nic. Vzdávám to a některá tajemství mi budou zřejmě navždy zapovězena. Nepatřím mezi konzervované konzervy, takže nemám problém s klasikou převedenou do současnosti, ale to, co jsem měl možnost vidět, byly úplně běžné, standardní, kriminální epizodky, jak z dalších asi sto padesáti podobných seriálů, oscilující mezi zdejšími třemi až čtyřmi pizdami. Připočtu-li navíc nevzhledný Watsonův hobití xicht, respektive tuto karikaturu na lidský obličej s ušima až na lopatky, příšerku Holmese (i když na něj se dá časem zvyknout), pak je jasné, že čistě z estetického hlediska jsem měl veliký problém každý díl sledovat až do konce. Nebudu se snažit pochopit nepochopitelné, neboť musí být chyba ve mně, přece jinak by nemohlo tolik známých zdejších interleguánů hystericky a téměř v transu modelovat svými penisy a pysky novou modlu. Vysvětlení je snad jediné, nějaká plošně přidávaná psychofarmaka do vodních nádrží určených pro městskou rozvodnou síť, o mně je známo, že vodou pohrdám… tak snad tak. Vzhledem k tak přepálenému hodnocení, plácám tři.

Film je kupodivu o žralokovi, který má zuby jak nože a z těch zubů čiší strach...a la pardona, nechal jsem se unést, já starý blouznivec. Pokud by filmový šerif, který pro změnu vlastnil rypák o velikosti dobře rostlého baklažánu, měl schopnějšího dentistu, pak bych si ho s parybou snadno spletl a tý krvelačný bestii snad ukázal i řidičák, no mazec.

Proč se mi tahle meksviňárna nelíbila a proč si dlouho nezapěji společně s obombřenými hochy song o černém mlži? No, odpověděl bych, pro hovno, ale tím bych se dotkl vašich jemných, sněhobílých citů. Takže proč? No, třeba proto, viď, Zimmere, ty hlavo skopová a můj oblíbený komerčňáku, opravdu musíš pořád sám sebe vykrádat, že to slyším už i já, tvůj ortodoxní fanoušek? Vlep si jednu! Fassbendere, ty frajere, zahrát zrzavého, psychotického pošuka prý je nadmíru těžká záležitost, v některých případech u toho dokonce herci umírají, já si myslím opak, afektovaně dokáže slintat každý, takže taky jednu, ju? I když, spíš zbitchuj své neobjektivní milovníky a nesoudné obdivovatele. Kdo si ale zaslouží dokonce dvě, tak to je strejda McQueen a jeho prvoplánové záběry, navíc k uzoufání ddddllloooouuuuuhhhhéééé, za scénář bych si dovolil nabídnout rovnou kopanec do bílé prdele, pokud možno špičatou obuví, bereš, Ridley? Proboha, proč si kdejakej blb myslí, že budu mít černý (smí se to napsat? ) svědomí, když mi bude donekonečna ukazovat irské Hitlery, kteří tak nelidsky ubližují vzdělaným, altruistickým Afroameričanům?? Říkám to správně? Hmm, ani hovno, citové vydírání sice zaregistruji i já, cynik nad cyniky, ale jako co? Amíci se nemůžou vyrovnat se svou minulostí, takže to dělají po svém, dle mého soudu, ne zcela dobře. Chachá, takže je díky tomu vidět Inčučůna vožralej jak sněhulák v komančském kasínu a Bronx s Harlemem plné gospelových miláčků s kvérem v pracce. Tyhle nápravy křivd jdou nohu v ruce s neskutečným průserem, ale dál se do těchto sraček nořit nehodlám, kdo má oči a zdravý rozum, pak to vidí po celé zeměšišce. Film mě zkrátka nepokrytě nudil, Pitt a jeho pět vět to zachránit nedokázali, prostě mě to naprosto minulo a víte co? Jsem za to nesmírně, ale nesmírně rád. Zůstanu i nadále bílým, utlačovatelským zmrdem!

Ha, moji oblíbenci znovu na scéně a já pláču radostí, sic byl jeden bez hlavy, což mnohé vysvětluje. Že jsem opět nepochopil pointu bude zřejmě tím, že jsem úplný debil...ale úplný, to je směroplatné a do prdele bijící realita a můj smutný osud, který mi tedy zároveň odpírá tu duševní nirvánu, kterou musí u snímku zažívat každý přemýšlivý pičus. Pro mě, tedy pro debila, by bylo mnohom hodnotnější, pokud by v balíčku za dveřmi bylo zabalené hovno a klasicky a předvídatelně hořelo, ale tvůrci se chtěli vyvarovat klišé a to se cení. Točit nějaké banality, pche, to je o hovně...masky dokonalé, jen to hošíci nepřehánějte s tím pudrem na prdel, neboť má určité, velmi veselé, vedlejší účinky. Kubo, Michale, klucí moji, také doporučuji vyměnit ženský ansábl, ten vám prokazuje službu medvědí, tedy velice diplomaticky řečeno a za to, že jsem se dvakrát lekl, ale fakt...i když já jsem posera od přirození, dávám vám tedy dvě, slovy dvě, pizdy. Ale nesmutněte, nějaký zdejší Kačer chce další, Kubo, ty musíš být neskutečný mrdák. Tak zatím...

Obávám se, že vybleji určité informace, které by mohly značně (což už by bylo přímo katastrofální) minimalizovat zážitek z filmu u osob Escapem nepolíbených, tedy vše na vlastní nebezpečí. Asi nejvíc fascinující je suverénní jistota tvůrců, že pokud se ve snímku objeví nekompromisní, akční ikony let devadesátých, pak může být vše ostatní naprosto dementní a následné chujoviny dorovná předimenzovaná muskulatura obou protagonistů a jejich tříslovné repliky... no, jéje, nic už není jako dřív a to je třeba brát v potaz. Samozřejmě nejde jen o to, že někdy je lepší vidět tyto sympatické geronty oblečené, ale ač je lidská civilizace zdegenerovaná, až se kolikrát zdá, že nemůže být hůř, přesto chce paradoxně něco víc i od akčního snímku. Nicméně opět sáhli tvořivci do záhadných, a v poslední době tolik moderních, vod odkazů na odkazy z filmů předešlých a tedy, ne vždy právem, kultovních. Tahle sudoku, které si doma musí člověk doluštit, aby pochopil geniální myšlenky scenáristů a další točení poct pro pocty, kultů pro kulty, jsou takovým trapným a prošlým polotovarem. Děkuji ti Quentine! K filmu mám jen pár hlodů, tedy, v zemi, kde musí být na každé roličce hajzlpapíru přilepená buzola s dokonale popsaným a piktogramy doplněným návodem, kterak a jakým směrem si inkriminovanou prdel vytřít, jinak by hrozila hromadná žaloba všech posraných přistěhovalců, tak tam naprosto věrohodně a realisticky působí agentura, která zkoumá zajištěnost grázlů v ostře střežených věznicích za pomocí vybuchujících automobilů, ničení federálního majetku a brutálně prdelních rvaček… že se Sly nepochopeytelně zbaví svého útěkářského převleku hasiče, aby pak v muklovském mundůru provokoval benga v telefonní boudě, kteří na něj míří ostrýma, to už jen svědčí o jeho naprosté jistotě … no, já nevím v co, hovadina. Co se týče toho megagigaultra kosmicky hlídaného lágru, ze kterého nesmí uniknout ani šváb, neboť tam bručí ti nejhorší z nejhorších…a ještě horší, fujfuj, hnusní hajzlové, tak to byla teprve ta pravá prdel. Muklíci si zvesela chodí k felčarovi, zatímco ostré stráže stojí někde v hajzlu, a ani je, zvrhlíky, nenapadne mastičkáře oběsit na stetoskopu, mě to napadlo hned několikrát, demontáž ocelových nýtů z podlahy za pomocí... ničeho, hodně mazaný, povinně slizký a krutý ředitel, který dřepí u konverzačního stolku s těmi gaunery a jeho slepičí krček přímo vyzývá k zakroucení, nikagdá…a že jsme na LODI!!! Terminátor je tedy skvělej, o tom žádná a Sly je jeho bradkou vždy okamžitě smázlej přesně v obráceném poměru, ve kterém, ve smyslu stopáže, jasně Sly vede. Arnie měl dostat více prostoru, i když si nejsem jistý, že by celkově tahle slepenina všech dostupných vězeňských klišé a tisíckrát viděných akčních náhod nějak zásadně zvedla rating Eskejpu. Nedokázal jsem ani ocenit skvělého a lásku rozdávajícího teroristu, alláh Bulhar, který nemohl přežít tuto vězeňskou anabázi, protože to by bylo na Amíky už moc rozpolcenosti a následné hromadné návštěvy psychoanalytiků by nebraly konce, neboť na TANKER!!! se jistě nemohl dostat za fackování čivavy…byl tedy zlý? Ach…to je těžká otázka. Popletka klasicky nablblá, ale vrátím li se k začátku mého elaborátu, pak se může stát, že na takové filmy budou jednou ovce chodit ve smokingu a bude se tomu říkat umění…klasické, muhehehe… zajisté jste zaregistrovali můj skrytý odkaz na kult a poctu všem poctivým kulturistům, óóó, mé ženiální přesmyčky a taje.

Přestože mne horkost polévala při představách, co se stane, až v naší kokotlině zavládne deregulace nájemného a nastoupí tak nekompromisní, snědá ruka trhu, pak musím říct, že jsem se bavil téměř dokonale. Samopaly, gulomety...urrrrááá, a tak zme tych policajtou bili, čo to táram, najemnikou zme bili...Hmmmm, chvílemi museli mít mokrý rozkrok všichni drsňáci napříč teplým fotbalovým spektrem, kteří na svých hýždích hrdě nosí henou namalovaný nápis ACAB a squoteři si zase strachy nesli z kina recyklovatelný peytlík plný hoven. I když nic nebylo tak jednoznačný. Někdy měli navrch obyvatelé vily Milada, pak zase dostali přes hébl od cajtů, že jim z rypáku lítali pavouci na lyžích. Co sralo svatého je ovšem jasné, některé tanečně bojové scény, jak vypadlé z péra Jackie Chana, dokud nebyla v permanenci mačeta, kudla, nebo aspoň chiropraktický kandelábr, či štuk na držce, stálo to za Labutí jezero. O nekonečných zásobnících snad není ani třeba hovořit. I pointu příběhu jsem nezaregistroval, ale mohlo to být jen špatným překladem, neboť jsem musel využít nějakou obskurní organizaci, kde vládnou prazvláštní tvorové, kterým teče krev z vagíny, protože jsem nestačil oprášit základy ufonštiny. Jste zmatení, moji drazí? To já taky, pokud je to ovšem má vina, můžete mi odměnou políbit prdel. Filmový nářez za nutné neúčasti šedé můry kostkové.

Můj nemalý obdiv patří zejména tomu bohorovnému klidu, se kterým Robert, Mořský ďas, zvládal veškeré radosti připravené Macechou Přírodou, Poseidonem a hovnem v podrážce. Kupříkladu takový já, a to jsem svatý, bych zásoby sprostých slov, včetně svahilštiny, vyčerpal v podobných sračkách po třech hodinách, i kdybych měl hubu sešitou kancelářskými sponami, a pak bych se jen opakoval, či klel ve zkratkách. Tedy klóbrc dolů. Zkrátka jsme společně s Přemkem prkenným Podlahou měli prdele přibitý a ani jsme nepípli, když vzal do ruky nějakej hejbák na vohybák, či utahovák, to jsme si vzájemně napětím drtili varlata, mělce dýchali a receptář se dostane brzy do naprosto nových rozměrů, výšin a možná i vod mezinárodních. Radost se mi rozlézala po penisu i díky tomu, že bylo prokázáno, nechovej se jak dobytek a nevyhozený kus igelitu ti třeba nakonec zachrání kejhák. Trošku mě naopak zklamala ta všude proklamovaná dobrota a solidarita vodáků, zde bylo jasně vidět, že pokud se pinožíte po oceánu v zahradním bazénu, tak se na vás každý z výšky vysere, ohňostroj nehovňostroj, inu, život je boj a žraloci jsou taky jenom lidi. Tak mě napadá, že Na obzoru samej mrak, samá loď, no samej zmrd, nuda to je pruda, to už fakt je lepší smrt…Jóóó, byla tam taky nějaká muzika, čéče, jo, a kupodivu o kus lepší než má předchozí produkce. Konec, lodní zvonec, survival vysoko nad průměrem.

No sakra, pokud to bude stejně pekelný, jak první dílec, pak s mou hvězdou můžou počítat. Mimochodem i za futuristické účesy většiny protagonistů... za všechny alespoň jmenujme model prášil, žalud, kokrhel a další pecky. Po třetím dílu musím ve vší střízlivosti, ač ožrat jak pes, pronést. Hmmm, takže tak trochu natruc všem kovaným přemýšlivcům, kteří si plácají s Larsem a šukají s Woodym, přitom zatvrzele pýšou babyčce, aby s nima jela taki k mořy, vykuřte mi, je to bezva. Ok, taky nechápu pohnutky některých pralidí, kteří sázejí plnou nálož Partičkám a jiným zhůvěřilostem, taky jim to nevymluvím. Takže si o nás myslete jen to nejlepší, třeba že jsme hovada, já to tak praktikuji léta a sázím čtyři.

V prvních třiceti dvou minutách se událo toto, měl jsem tři telefonáty a sledoval jsem xichty, které se americko/pateticky tvářily a přehrávaly, jak v Mládkovo Čundr country show a já měl neskutečnou chuť si společně s tou obrýlenou krávou zapět, tramtadadá, mám to za sebou, nicméně mě v té chvíli ještě hodina čekala. První telefon jsem měl od Velké tlamy, toho jsem poslal razantně a nekompromisně do prdele hned, jak se mi na displeji objevil jeho fokumééé obličej a velmi ostře ho zjebal za hodnocení, no mladej pitomec. Zalehl jsem, protrpěl sedm minut a verbitch na drátě, stěžoval si u něj krajan, že byl poslán do anusu, ostravští bonzáci, k němu jsem již tak vyhraněný nebyl, slíbil mu sex s novými ministranty a tahání za měchy u varhan v Pardubickém kostele a návštěvu známého očaře, ušaře a kožaře, aby příště nečuměl na film indisponován a zabalen v igelitu. Přátelsky jsme si vyměnili několik dosud neznámých vulgarismů a já se opět ponořil do napínavého snímku (zrovna se v Úle vyptává retardovaný kokot s dementně vypoulenými sklivci na něco japného a já řvu smíchy)...cože, kurva, tak to už je přes čáru, wacosráč a jeho neomezený tarif. Kupodivu mně právě on byl duší nejblíže a po velice klidném a konstruktivním dialogu, jsme se domluvili na hodnocení o výši tří pizd a o eliminaci předchozích dvou telefonistů. Vypl jsem mobil a tímto se omlouvám Mačetovi, že jsem ho nechal stát u sluchátka s melodií "Už mi nech volej". Zkrátka, Halle mě nikdy moc neBerry a pominu-li její neortodoxní vlasovou stylistiku a bulimickou figuru, pak si dovolím napsat, že jako hérečka stojí...no, nestojí za nic. Nešť, o tom potom. Emerika jak malovaná, každou vteřinu třináct vražd smrt zabití, opět, opět, vše za bžiliony a opět k hovnu. Člověk jim popíše hledané auto včetně tovární značky (toyota camry), aby vzápětí z vysílaček znělo, hledá se vínový sedan značky neznámé, no, mám dost. A dalších milion podobných sraček. Neuvěřitelné. Novodobý Sam Hawkins v tomto světle není už tak nesympatický a navíc pracuje vlastně logicky a racionálně, tedy až na to, že měl raději vzít nějaké bobří kožíšky a paruku si koupit v K-martu, nemusel být tolik bit. Přemýšlím, co napsat, abych nevyzvracel pointu a zároveň varoval před přehnaně dobrým hodnocením. Únos, traumatizovaná operátorka, traumatizovaná unesená adolescentka, traumatizovaný vrahoun a kadeřník, traumatizovaný svatý...věřte mi, víc jak tři ani omylem.

Tak ona se ta satira taky nedá dělat dokonale s takovým materiálem, který je tady dvacet let k dispozici, neboť čeho je moc, toho je příliš, pak tedy nastává smutný paradox, protože i kdyby se herci snažili sebevíc, originál je jen jeden a tudíž by byli k popukání jen samotní aktéři těchto kauz.. Nicméně, vzhledem k tomu, že jsem se pochcal jak sněhulák do svátečního přehozu při závěrečné promenádě v plavkách, dávám tři pizdy. Finále beru jako inspiraci pro nějaký hodně veselý mejdan, nohy na to mám, a když se nebudu hrbit, třeba dostanu v krabici nějakej ten krabicák.