Peytl

01011100101 a kurva!!!

Omluvou pro takovou diletantskou blamáž nemůže být dle oficiálního obsahu ani to, že vše údajně pochází z péra. Konkrétně z péra Jardy Uhlíře, toho času s koulemi ve Svěráku a ve svěrací kazajce. Přesto si dovoluji tvrdit, že i podprůměrný penis kdejakého impotentního debila z ústavu, by byl schopen sesmolit duchaplnější texty a lecjaká hluchá pizda by na porouchaný xylofon vyloudila mnohem libozvučnější melodie. U takových disharmonických výtoků, přitom paradoxně o třech tónech, se může přiblble usmívat maximálně jen Vojtík Dick. Ale dosti averze, objektivita, to je oč zde běží. Přitom jsem mohl být ušetřen, zlí jazykové tvrdili, že se jedná o stupiditu nejvyššího levelu, jenže já blb jim nevěřil.Protože jsou přece zlí. Nevěřil jsem ani svému instinktu. Možná se vám zdá, že reaguji přehnaně a že jsem hysterický a melodramatický pošuk. Jenže… jenže třeba ta holubí píseň mi z hlavy jen tak nezmizí. To je zralé pro Štrasburg. O veselých multikulti odkazech, ve kterých se vlk nažere a mladá červená koza zůstane celá pro zeleného lesnického adjunkta Ahmeda, raději ani nepřemýšlet. Pokud by platilo jak na Nový rok, po celý rok, žádám eutanázii.

Pan Jiří řečený Verbitch, mně sebral jak Meresjeva se všemi useknutými údy včetně prdele, Dikaprovo zlepšení se od Titanicu, tedy alespoň co se týče hypotermie a vůbec všechna draze vypocená moudra, kterými jsem vás chtěl oblažit. Má pak cenu vůbec žít? Jenže jak se zabít, když je ve filmu jasně znázorněno, že je to vlastně nemožné... no, tak si aspoň zakrákorejme... Leonardo netuší, jak jim kožich nesluší. Ať sněží či leje, ví, že hezky hřeje když mráz kouše do uší. Brum, brum, brum, o čem se zdá medvědům? Hlavu, zadek, nohu schovej do brlohu... Ale jinak se mi to opravdu mocinky líbilo.

No, do tý parodie na kočkovanou o dvanácti kolech to bylo jen mírně trapný, pak se to klasicky a tradičně zvrhlo. Ale, kurva, nejsou už vosumdesátky, viděl z vás někdy někdo box?

Je to jasné, až na přelomu roku jsem dospěl k jisté znepokojující myšlence. Geografický výskyt nás dvounožců má poměrně zásadní význam na takzvané lidské předposranosti. Důkazem jsou mé oblíbené tlamy (například pítrnášpán, pchedon...) žijící v Horních Polomech, ale i miláčci z Dolních Polomů (tmavýrobert, forsíťa...). I přes určité rozdíly mezi těmito vybranými vzorky, hlavně co se týče výše zmíněného výskytu, jsou prakticky oba kmeny stejně posrané už u zaslechnutí písmena B ve slově BAF. Takže zatímco si děti v Horních Polomech myjí posrané negližé, tak v Polomech Dolních je už nasráno ve dveřích. Jak říkám, rozdíly jsou minimální. Pokud chcete tedy znát erudovaný a fundovaný názor někoho, kdo si nelebedí v rozmazané stolici po vlastních zádech, pak jste zde správně. Ano, my tvrďáci z Kyselé Prdele jsme se totiž u Švankmajerových Otesánků tlemili tak, až jsme se zechcali jak sněhuláci. Zdálo by se, že pokud jsme se všichni sešli u valchy, pak je finále téměř stejné. To je ovšem krutý omyl. Nebo je snad běžné si plést tak snadno tělesné otvory? No, potěšpeytla. Ovšem abych nebyl za umrdánka, opravdu jsem byl zhruba šest minut naplý a taky se mi moc líbí svítící kosa.

Obě rozdivočelé pizdy pouze za závěrečný song k titulkům a zbytek? No, jasně, teror. Taky se mi líbilo, že byli členovci politicky korektní a hlavně, že nepíčovali něco o pedofilovi, jehož zástupci nás v budoucnu obohatí. Zlatý prciny... tak pravil svatý.

Nepochopitelná metamorfóza solidního novináře v Laďu Hrušku, stáří je opravdu nepěkná věc. Mohl bych vyprávět, ale bez figuranta, který mně včera někde zemřel to dost dobře nejde. Kdybych si alespoň vzpomněl, kde vydávají nové...

Tak, hmmm... jakoby, jakoby, prostě, eééé, prostě, jako prostě, jakoby, jakoby. Želpeytla to prostě jakoby nebylo, bylo to opravdu a tím myslím vopravdu. Vedle žánru dokumentární by mělo býti dopsáno sci-fi, velice špatné sájfáj. Prostě jsem jakoby rád, že prostě při zvracení si jako, ééé, jakože nepobleju jakoby vlasy. A to jsem o ně prostě nepřišel jakoby v solárku. Á dost! Ale kecám, šeredná za tejden tlustá vysolárkovaná píča, co vypadá v deseti na pade, rákoska s jitrnicí na palici, kterou vidět staří rákosníci, zavřou večerky a zabijou se bambusovým výhonkem, a neidentifikovatelný odporný buzerant s nijakými idioty za prdelí... no, to je sonda.

Dobrý den, já jsem tady kvůli mrdu... krásná replika. No, i když... Karel, budějcký bard (toho času zámecký pán a věčně mrtvý Rus v holýmúdu) to nepodal tak, jak bych si od Saudka představoval. Ano, toho Saudka, kterému bych chtěl být trojčetem. Jasně, dvojčetem ne. Kromě jím vyhledávaným předimenzovaným prdelím bych chtěl vlastnit aspoň metr čtvereční jeho stěny a tři až čtyři buňky vostrýho voka s dobrým světlem a ždibec krabičky od mejdla, kurva, s tím se dá fotit? Kde jsi má invence? Film o kontroverzním umělci, bláznovi a geniovi, který se snadno miluje a nenávidí, proč ne, mně i bráchovi je to u tlusté prdele, pokud ho někdo ignoruje, pak je pro mě ale čirou záhadou. Co se týče snímku...ehm...hmmm. Zkrátka, vše se bude odvíjet od vidění Jana Saudka tím, nebo kterým pičusem. Já, jakožto právě ten neobjektivní pičus, kterého tvorba pana Jendy bytostně zasáhla, jsem v podání výše zmíněného Kadla mírně znepokojen, neboť jeho pozérství a dalších pár psychických průserů jsem mu zkrátka nevěřil. Jistá nonšalance a frajerství skrznaskrz krví a generacemi... nééé. Každý genius je trošku a někdy víc sobec, miluje jen sebe, kapito? A je to magor. Vždyť to je vlastně bezva. S kolika musíte den co den být osobně. Ale pořád odbíhám, film je jen několikrát vylouhovaná kráva, nebojaksetomenuje... průměrné zklamání. Inu, každý bobra milujeme jinak a umělcům rozumíme stejně tak. Já, jakožto umělý neumělec dopiji všechny své alpy a ředidla, nasadím brýle, pokřivím motýla na červeném triku a zařvu… kurva, bez takových lidí bysme hebli, haleluja. O pijavicích záměrně nemluvím. Napsáno pod vlivem, ostatně jako vždy, skočím na stativ a pak se uvidí. Jo, ještě k muzice, no, jasně, Chlumecký.... bezva, ale jako bych to už několikrát slyšel. Přesto můj šálek čaje... ne kávy.

Eš mě vyhnal smradlavou dvoutaktní motorovkou a brokovnicí z podzimního spánku, přeblábolil půl stránky z Malého Bobše a mně nezbývalo nic jiného, než se střídavě ve vrtuli zesírat strachy a smíchy. No, hovno jako hovno, čéče, zdálo by se, ale to je pouhý klam. Ale proč se dál rýpat v jakémkoliv exkrementu. Převeďme si raději původní evokaci k jemnějšímu připodobnění, a když jsme začali s hromádkami, co třeba k takovým krtinám, takovým těm roztomilým kopečkům, které tvoří třívlasý cikán v lacláčích s rukama jak po měsíční masturbaci. Tedy pokud jich není nasráno na metru čtverečním sedmdesát tisíc, nejsou vytvořeny pomocí RPG, majitelem pozemku není rapl bez hnáty s humorem černým jak Dežovo prdel a krtkem není genetické nukleární a krvežíznivé hovado. Bože, to je úlet. Eši, vyměň řetěz a dolej olej... ještě nás pár dílů čeká a já říkám juchů. Edit: Po posledním dílu první série jsem neskonale nasrán, jen nevím přesně, zda kvůli inkriminovanému dílu (finále ničmoč), nebo proto, že budu jak kretén čekat s vyplazeným penízem na další Ešovo taškařice. Kdo ví?