Antek

Sen každého malého kluka přetavený do celuloidu, který nestárne. Naopak -- je zaručeným lístkem zpátky do dětství, kdy jsme každý snili. Neopakovatelná vánoční atmosféra ... Vánoční klasika, která strčí do kapsy všechny ty pyšné princezny, popelky a Lady.

1. řada: 5, 2. řada: 4, 3. řada: 2-3. Původně pět. A teď za čtyři (celkově). A to jenom kvůli starým časům, protože to, co se teď děje ve třetí sérii je naprostá scenáristická zvůle, která by nevystačila ani na film z céčkové kategorie. Už to ukončete a zachraňte ty poslední zbytky cti, co tomuhle seriálu zůstala.

Z*urvení britové.

To snad ani není odpad, to je prostě debilní fim.

Přiznám se, že jsem se na druhý díl těšil a očekával minimálně stejnou kvalitu jako u dílu předešlého (kvalita se v tomto případě rovná pořádně depresivní atmosféře). Jenomže po velkých očekáváních následoval kopanec. Schéma (pasti, pasti, pastičky + překvapivý zvrat) bylo zpracováno natolik podobně, že do očí bijící cíl „pouze vytřískat prachy z nečekaného úspěchu“ je ještě palčivější. Tam, kde bylo dříve mistrně budované napětí zbyla teď pouze samoúčelná brutalita a na sebe se kupící logické nesmysly (a už ani ty dějové zvraty nejsou tak překvapující a nepředvídatelné, když divák VÍ, že mají nějaké přijít). Kdyby to byl samostatný film, hodnotil bych nejspíš dost jinak, ale bohužel to samostatným filmem není, nýbrž jenom průměrným pokračováním výborného thrilleru.

Současně rozhodně to nejlepší, co v rámci seriálové produkce běží ve světě. I když Prison Break a Heroes jsou určitě dobré seriály (u toho prvního jmenovaného začínám vážně pochybovat), jedno jim chybí ... zájem o osud postav. Jsou to jenom čisté žánrové kousky, které pobaví, ale vypaří se z hlavy po shlédnutí epizody. U seriálového komiksu je to pochopitelné (u všech těch X-Menů, Batmanů, Hulků atd. to vždycky byla spíš jakási pseudopsychologie), u Útěku z vězení je to způsobeno cílovým publikem. Lost MÁ POSTAVY se kterými se smějete, prožíváte dobrodružství, ale na druhou stránku se také bojíte a prožíváte ztráty. Přesně ten druh seriálu, který vám nabídne alternativu k vašemu životu (netvrdím, že ten druhý život vyměníte za ten první). J.J. Abrams je seriálová živá voda a po výtečném Aliasu přivedl na obrazovky další (i když ne tak úplně ze své hlavy) pecku. Proto navštivte ostrov, který se na počátku stane hlavním postavám vězením, ale nakonec z nich udělá hrdiny ... 1. série: 5/5 2. série: 4/5 3. série: 5/5 4. série: 5/5 5. série: 5/5

Film o osudovosti nenaplněných lásek a o tom, že jenom jednou dostaneme možnost milovat naplno a celou duší. Lovestory, z níž mrazí a jež ve vás rozehraje struny, o kterých jste neměli ani tušení.

Z áčkových vod se Blade přesunul do vod béčkových, kde se všichni snaží být cool, ale vinou scénáristy a režiséra v jedné osobě to dopadá tak katastrofálně, že cool není ani samotný Wesley Snipes. Sladká panenka Jessica Biel mě opravdu nepřesvědčí, že dokáže zabít upíra; Hannibal Ryana Reynoldse je ten nejnevtipnější blbeček pod sluncem a styl, kterým hraje Dominic Purcell Drákulu, mi připomíná pornoherce. Poslední Blade (naštěstí; kam by to směřovalo?) nakonec může fungovat pouze jako skrytá reklama na Sprite a to v momentě, kdy Drákula na konci svých sil pronese, že „žízeň vždycky vyhraje“.

To, co Hřebejk se svým typově podobným filmem (Horem pádem) nedokázal (tzn. poukázat na nesmyslnou xenofobii ve společnosti; místo toho se film změnil v nudnou křeč), zvládl Paul Haggis s bravurou a elegancí. Jeho spletenec mikropříběhů ve mně v některých opravdu silných okamžicích vyvolal emocionální katarzi a to bez pocitu, že by se mnou někdo manipuloval. Čím to? Především výbornými herci, skvělými dialogy a hlavně režií, kterou Haggis (ač především scénárista) ovládá mnohem lépe než výše zmiňovaný český umělec.

Ještě pořád jsem v šoku. Nějakou dobu to budu rozdýchávat. Skvělý soundtrack, skvělí herci, skvělá režie ... zkrátka a jednoduše: jeden z nejlepších filmů mého života.