jitrnic

Tomu filmu odpouštim všechny nedostatky - vykonstruované a nepravděpodobné dialogy, mizerné herce epizodních rolí i mírný odér pozérství. Herci rolí hlavních totiž hrají velmi dobře, muzika je, jako u všech Zelenkových filmů, skvělá, ael hlavně má ten film svojí zvláštní atmosféru, náladu, jako jedn z hodně mála českých filmů posledních let. A humor mi přijde jemnější a méně vymývací než u ostatních režisérových filmů. Petr Zelenka se svým filmem spokojen nebyl, já ano.

Mohl to být dobrý horror, bohužel ho sráží podprúměrní herci a slabá pointa. Kamera je skvělá stejně jako různé nepříjemné strašidelné zvuky.

Náměsíčná holčička křičí pořád dokola "Silent Hill", tak jí tam maminka poté, co holčička přijde k sobě, odveze, holčička jí tam zmizí z auta, maminka dvacet minut běhá a volá pořád dokola "Sharon? Honey! Sharon? Honey!" a noří se čím dál hlouběji do jakýchsi temných chode za účelem potkávání různých srandovních bubáků. Pak jsem ještě zahlédl opět se trápícího Seana Beana, jak jim jede na pomoc a pak jsem konečně usnul. Tak nevim, třeba to konec vylepšil, já už to ale zkoušet nebudu.

Tři a půl hvězdičky. Příjemná gilliamovská atmosféra, pár dobrých fórků a většinou skvělí herci, naproti tomu se příběh zvrhne v další otravnou hřejivou člověčinku a Robin Williams je pro mně v této své herecké poloze nesnesitelný.

Ten film je průšvih, byť zřejmě dobře míněný. Tohle v žádném přžípadě NENÍ Charles Bukowski (ani Henry Chinaski). Obsazení hezounka Matta Dillona do role ve skutečnosti hnusáckého zhýralého chlapa mě uráží, celkově bych uvítal daleko více syrovosti a špíny, vkládat Chinaskimu do úst jakési úvahy o Bohu je vyložená zhovadilost, ale HLAVNĚ co proboha ve filmu o zhruba čtyřicetiletém Bukowském (tedy v období kolem roku 1960) dělají počítače, auta ze souičasnosti a otázka "Budete platit kartou nebo hotově?"

Prvním problémem sledování tohoto filmu bylo, že mi tvůrci nenabídli na začátku žádnou uspokojivou teorii, jak by něco takového bylo možné, tudíž na mě silně nevěrohodně působil už fakt, že to hlavnímu hrdinovi začínají ostatní účastníci baštit (totéž se čeká u nás). Druhým je zřejmá snaha zalíbit se množstvím "objevných" úvah, zjm. o náboženství, což poodle mě uráží každého samostatně myslícího člověka, který nepotřebuje "otevírat oči", v podstatě tu nezazni ani jedna originální myšlenka. Třetím problémem jsou herci, kteří nejsou dostatečně zajímaví na to, aby utáhli celovečerní film odehrávající se prakticky celý v jedné místnosti.

Rozumím tomu, že pro leckoho může být tenhle film nestravitelný čurbes a tak trochu Lynchovo honění si trika, jak moc nepochopitelný umí být a kdo všechno hraje v jeho filmu (je pravda, že např. William H. Macy, který pronese dvě věty a zmizí, mi přišel už trochu moc). Taky se přiznám, že jsem se tu a tam kouknul na hodiny. Taky je to ale fascinující podívaná (ne celou dobu, film mě střídavě pohlcoval a vyplivoval, občas jsem se musel přenést přes nějakou tu hlušší pasáž), jejíž děj a význam dokážu stěží popsat, ale kterou mě Lynch dokázal opět (a opět trochu jinak) dostat. Máme tu opět nějaké to stěhování identit, bloudění různými realitami a polorealitami, ale tentokrát je klíč k rozlousknutí tohoto surrealistického oříšku skryt mimořádně hluboko (a možná taky vůbec žádný není) . Nevadí, že tuhle hádanku nerozluštím, zážitek to byl i tak silný. Kritika vizuální stránky je podle mě irelevantní, roztřesený, rozšuměný a "ošklivý" obraz je součástí hry s divákem. Ještě bych vyzdvihl skvělý králičí sitcom a trochu se pozastavil nad těmi tančícími prostitutkami nebo co to bylo - nějak se mi to tam nehodilo, už to bylo trochu příliš.

Sice řemeslně kvalitnější, ale pro mně daleko méně zábavné než El Mariachi, u Mariachiho byly vcelku roztomilé i herecké výkony-nevýkony sympatických představitelú, tady mě potěšili pouze Steve Buscemi a Quentin Tarantino. Problém je, že většinu času se na plátně objevuje pro mně nesnesitelná dvojka Banderas-Hayek, případně odvárkovitý zloduch Joaquim de Almeida.

Tak by měl podle mě vypadat výpravný historický velkofilm, je dokonalý po technické stránce, ale především prokreslením všech postav, jak vidno, není nutno převrtat historická fakta a ze skutečných postav vytvořit černobílé figurky(viz Statačné srdce, Gladiátor, ad.)

Sledoval jsem to pravidelně, nepamatuju si toho zhola nic... Jen to, že Johnny Depp přinesl nějaký buchtě na usmířenou kytici (bylo to možná i ve znělce).