BeeEsh

O tom, že je Twilight jakýmsi způsobem film převratný, už dnes snad není pochyb (nutno brát s rezervou - převratný myšleno pouze u jedné generace...). Myslím, že se na něj koukají jen dvě skupiny lidí. Ti co ho milují a ti, co ho nenávidí. A já jsem zkrátka a dobře v té první skupině. Stmívání je srdcovka, která sice není filmově nijak na výši, je to nepřekvapivé, o klišé snad ani nemusím mluvit. Ono by se toho dalo vytknout hodně... Ale já nehodlám negativa hedat. Líbí se mi celý ten nazelenalý nádech filmu, líbí se mi všichni herci ve svých rolích, díky Stmívání jsem začla poslouchat i perfektní skupinu Muse či Paramore. Soundtracky jsou skvělé u všech filmů série. Jedna věc mě, ale bohužel na Twilightu štve tolik, že to musím napsat, přestože ho mám ráda: Melissa Rosenberg - co scénář, to katastrofa!

Víte, hrozně bych si přála umět popsat ten neuvěřitelný zážitek slovy. Ale ono to nějak nejde. Popsat totiž všechny pocity, které z Amadea vycházejí, trvalo by to déle, než film sám. Amadeus je výsledkem práce geniálního režiséra Miloše Formana. Je to snad jen úryvek z ještě geniálnějšího Mozarta. A hlavně děj ukazuje, jak daleko může dojít touha po dokonalosti, jak tenká je hranice mezi láskou a nenávistí. Zasloužený oscarový film, řekla bych, že můj největší filmový zážitek vůbec. Perfektní hudba, neuvěřitelný Tom Hulce a jeho smích, nádherné kostýmy, skvělý scénář. Myslím, že více superlativ už říct nejde. Samozřejmě, F. Murray Abraham, jeho Salieri - ať už v mladší či starší podobě, byl bravurní. Film je zprvu fascinující, doprovázen díly Mozarta, ale ke konci... Díky Requiem je až mrazivý. Chtěla bych dodat snad jen poslední věc. Poté, co jsem Amadea zhlédla poprvé jsem udělala to, co se mi mnohokrát nestalo: okamžitě jsem se dívala znovu!

Nádherné, jako samotná kniha - skoro úplně věrné předloze. Skvělé spojení herecké dvojice. Mia byla coby Jana Eyerová úžasná, přesně takhle jsem si ji představovala! Nemohu nezmínit i hezkou hudbu a kostýmy... Zkrátka přála jsem si konečně zpracování, které by mě chytlo tolik jako Větrná hůrka s Ralphem Fienessem a to se mi dostalo.

Já nevím, vážně... "Keith" mi připadá jako marná snaha nabít tuctový příběh klukem s nevyléčitelnou nemocí. Zřejmě jsem čekala víc, než se mi mohlo dostat. Mám, ale ještě pár připomínek: filmovému zážitku bez pochyby ubral na kráse hrozný soundtrack - tuhle hudbu vážně nemusím. Jesse McCartney nebyl vůbec špatný jako herec mi nevadil, ani jeho postava nebyla nejhorší. Zato Elisabeth Harnois a její postava Natalie byla nijaká... Vážně to připadá jako klišé jen mně? Zkrátka a dobře, abych shrnula své myšlenky: film by byl mnohem lepší, kdyby základní dějová linie nebyla tolik ohraná. Kdyby přišel o deset let dříve (nebo i víc - zkrátka před těmi teenagerovskými filmy poslední doby), určitě by se u mě setkal s mnohem větším zájmem (ale u většiny dnešních holek ne, protože by v tom nehráli cool herci :D ), ale protože už jsem unavená z podobného vyhrocení (špatný kluk + vzorná dívka = dobrodružství na devadesát minut i s titulky), hodnotím ho jako průměrný a nepomohlo tomu ani to onemocnění... 3*

V tomhle filmu je nádherně ukázáno, že i snímek popisující cestu s rakovinou nemusí být nutně ždímačka na slzy. A tak zkrátka pozorujeme příběh Adama, který nikdy neriskoval svůj život, kterak se srovnává s takřka nejhorším druhem rakoviny, poznáváme jeho bláznivého kamaráda, jeho nevěrnou přítelkyni, nemocného tátu a přehnaně starostlivou mámu... Nejvíce mne samozřejmě zaujal herecký výkon Josepha Gordon-Levitta, který byl naprosto bravurní - ku příkladu ta scéna v autě, kdy si až příliš jasně uvědomuje, co ho čeká - perfektní...Dále zmíním Annu Kendrick - ta mě hrozně moc potěšila - i když takovou terapeutku bych mít teda nechtěla. Nechybí mnoho vtipných hlášek. Vůbec by mi nevadilo takovýchto filmů víc - to poletování mezi komedií a dramatem mi úplně vyhovuje. 5*

Jediný seriál, který miluju pro jeho nekonečnost a dabing.

I´ll be there for you... Přátelé jsou naprostá klasika, sledovala jsem je od dětství, miluju je do dnes. Co díl to neuvěřitelné množství hlášek, každá postava je něčím zvláštní a všichni se mi vryli do srdce. Obzvlášť Rossík, je mi humorem nejblíže - inteligentní mluva postavená na spisovné řeči. Nikdy nezmeškám jejich vysílání...Cause you´re there for me too.

Jednoho večera se zřejmě sešlo pár zkrachovalých scénáristů a zapřemýšlelo, kde by se dalo nejvíc nahrabat. Podle vzoru mrs. Hardwicke drapsli po nikterak originálním (a až přehnaně primitivním) díle mrs. L. J. Smith... Ale co z toho stvořit? Je éra upírů! A tak vytvořili cosi mezi uslintaným Stmíváním a sexistickou Pravou krví - zlatá střední cesta. Toď jsou naše slavné Upíří deníky. Dějově nepřekvapující, ale neurazí. Do hlavních rolí se nasadí nějací krasavci ( hlavně silné lícní kosti - to teď letí) a samozřejmě outsiderismus, který se postupem času odsune do povzdálí! Bad guy se samozřejmě také změní v miliuse... a Ten kladný by mohl sát veverky nebo hraboše - lidi né! To není morální.. První série: 80-85% : Vampire Diaries se drží, díly jsou sice někdy až dojemně překvapivé, ale na druhou stranu ten Somerhalder : woáááá... Světlým bodem jsou flashbacky, seriál postavený pouze na nich by byl perfektní (ale to milé scénáristy nenapadlo, že?!) Druhá série: 65-70% : Nina Dobrev je už od prvního dílu ve stejné poloze - dokáže někdy zahrát i jinou grimasu? Ohledně seriálu však musím zmínit, že velkou posilou je Katherine, opět flashbacky a Dejmón...Ta jejich čarodějka Bonnie (W.I.T.C.H) je trapná jako sáňky v létě - huhlá si pod nosem abraka dabra a výslednkem jsou zapálení svíce - BRAVO... A proč si nikdo nepíše deník? Třetí série: 50-70 %: Díly tři čtvrtě série jsou velice nudné - ve stylu baf-lek, nejlepší je pouze vyvrcholení série... A kde se podělo psaní deníků, upíří? K celému seriálu lze říct snad ještě to, že nesedne každému...Ve většině případech je určitě koukatelný.. no a... je vhodný i jako zvuková kulisa.

Nefungující, odstrašující. Na to se skutečně nedalo koukat. Film je nejen nudný a postrádá, alespoň náznak čehosi (herectví? děje? akce?), ale zároveň mi na dlouhou dobu zhnusil Juraje Kukuru a utvrdil v nesympatičnosti Matěje Stropnického. Tak nádherné dílo jako je Máj si už s ohledem k jeho autorovi a historii nezaslouží takové zpracování. Jediným světlým bodem byla jakž takž hudba a samotná báseň - ty rýmy to zachránily.

Já jsem se už dlouho takhle nezasmála, přestože jsem fanouškem ságy od samého začátku. Ta bitka teamů mě rozsekala :D