Johny303

O organizovaném zločinu a sériových vrazích jsem toho četl a viděl už skutečně mnoho. Jenže jakmile se mi dostala do rukou kniha s názvem Ledař, pochopil jsem, že stále existují případy, které mě dokážou zaujmout a šokovat zároveň. Proto jsem také hned navázal prvním dokumentem, přičemž dojmy z něj jsou ještě o něco silnější než z knihy. Je to způsobeno tím, že tady už lze vrahovi pohlédnout do tváře, ze které lze vyčíst snad ještě více, než z Kuklinského slov. Skutečně mrazivé. Až se z toho vzpamatuji, vrhnu se na poslední neviděnou část z roku 2003.

Zhruba nějak takhle jsem si ten život mladých přemachrovaných čutálistů představoval. Musím říct, že Štáfkovi ta role sedí jako prdel na hrnec a Prachař s Pavelkou mu dokonale sekundují. Využívaný humor je prostý a béčkový, přesto funguje fantasticky a díky krátké stopáži každého dílu si může divák přesně dávkovat, kolik ho v danou chvíli snese, než se mu přejí. Shrnu to tak, že mě seriál velmi příjemně překvapil, přestože fotbal sleduji už jen okrajově...

Přestože většina kin dávala tento film trestuhodně málo a výhradně pozdě večer, šel jsem na něj a rozhodně nelituji. Seveřané ty thrillery zkrátka umí. Tísňové volání je dokonalou one man show, která nadchne, vyděsí i překvapí bez potřeby rozsáhlých scenérií a milionu postav. Jak by také ne, když se hlavní hrdina v podání Jakoba Cedergrena vrývá divákovi s každou další minutou více a více pod kůži a z unuděného, nesympatického flegmatika s kostlivcem ve skříni se postupně mění v empatickou lidskou bytost, která neváhá obětovat kus sebe sama jen aby dostála policejní přísaze a pomohla člověku v nesnázích. Hvězda dolů jen za jisté díry v logice, když v jednu chvíli mobil vystopovat lze a pak zničehonic ne. Tak jako tak snímek předčil má už tak dost vysoká očekávání.

Je to stopro nahrané, ale jako nahlédnutí do zákoutí různých profesí zábavnou formou to bohatě stačí.

Pusťte si raději seriál.

Dobrý seriál. Škoda jen, že to v posledních třech epizodách (u kterých bych čekal pořádné vyústění) stagnovalo až na samou hranici nudy. Co se týče obsazení, tak mě protichůdná dvojice Řezníček-Čermák neskutečně bavila.

Tradiční sračka. Změny pouze v porotě - co nahnali na kráse Knechtové, to ztratili na umu rádoby zpěváka Cristovaa.

Skončilo to ve chvíli, kdy to mohlo být nejzajímavější. Škoda.

Je to krásná pohádka, to jako jo. Ale lepší než jednička? Tak to ani omylem.

Vždycky se najde hromada těch, co porovnají novou pohádku s Třemi oříšky pro Popelku, řeknou, že Libuška je lepší a pak automaticky vpálí novince do profilu odpad. Řachanda se zdá být přesně tím případem. Na rozdávání Ocarů to asi není, ale rozhodně se nejedná o špatnou pohádku - děj neurazí, obsazení je dobré, masky nezvykle vydařené... to člověk přimhouří obě oči i nad nějakými těmi hluššími místy. U mě dobrý.