Koryntos

Tak tohle byla opravdu láska na první pohled.Další film, který se mi dokázal dostat pod kůži. Milí pánové a dámy, z tohohle filmu, jsem vypleskaná jak 13tka z kluka z plakátu. Jak se usmívá, jak si prstem kroutí vlasy, když je nervózní, jak je inteligentní, jak je sexy s tím strništěm. Vážení, já ho miluju, ale pssst nikomu to neříkejte.

Čekala jsem, že to bude větší blbůstka, ale nakonec to šlo, ale já prostě tyhle moderní animáky nemusím, navíc jsem to neviděla v 3D. Je to můj první film v kině po asi 5 letech k tomu viděno v němčině. Nenadchne, ani neurazí. Tak nějak zjišťuji, že tady můžu jít do kina tak maximálně na 2 žánry pohádky a porno, v obojím se nevedou složité konverzace na pochopení a děj si odvodí i blbec. No, holt na složitější filmy mi chybí slovní zásoba a hlavně to, že si to nemůžu stopnout a přehrát znova, když náhodou nerozumím.Ale první pomoc a nahazování srdce pomocí medvědů mě hodně rozesmálo.

Podle mě existují pouze 2 typy hororů: za prvé nějaký Franta neznámo odkud, crosí zcela náhodně všechny v dosahu 20km, kteří mají pokaždé ten přihlouplý nápad jít se v noci podívat, co to slyší zvenčí za podivný zvuk a kečup při tom stříká na všechny strany. Na které se ze zásady snažím nekoukat vůbec. Druhý typ hororů, který je promyšlenější a má i nějakou zápletku související s minulostí. Frantovi z Horní dolní se v 15. století stalo něco hrozného a pak z nějakého důvodu crosí lidi v současnosti. Přestně takový inteligentnější horor jsem čekala od Candymana. Ze začátku měl film dobře našlápnuto a prvních 20min jsem si říkala, jo to je ono. Pak se to nějak zvrhlo a na konci jsem si už říkala, tak to teda ne. Dost dobře jsem nechápala, proč by vraždil černochy a nechtěl se pomstít bílejm, proč jde po Helen a nesnaží se jí zachránit, když to předtím byla velká láska a když jsem se nedočkala vysvětlení ani jednoho, tak jsem pevně doufala, že to tvůrci zahrají do autu, s tím, že Candyman neexistuje a všechno měl na svědomí záletný manžílek a ono chyba lávky, taky jsem nějak nepobrala, proč by chtěl vraždit děti, tak nějak jsem doufala, že v tom domě třeba žijí potomci lidí, kteří ho měli na svědomí a on se jim mstí a ono nic. Film měl perfektní záběry, které nás nechávali v napětí a skvělý hudební podklad. Holt pro mě to byla docela ztráta času, kéž by se točilo víc hororů jako Drákula, nebo Interwiew s upírem a né takovém plytké sicě akčně nabité, ale tak nějak dílka scénáristicky postrádající hlavu i patu.

Někdy si u Lynschových filmů říkám, že určitě natočil 2 filmy se stejnými herci, aby všechny zmátl, první film jde jen do poloviny a další film od poloviny, abychom z toho měli větší gulášsupe. Pokaždé když si začnu říkat, že jeho film chápu, tak přesně ve stejnou chvilku se začne dít úplně něco jiného a až do konce filmu nemám nejmenší anung o co tam jde. Někdy si dokonce říkám, že určitě ani herci ani samotný režisér nemohli mít ponětí o co tam šlo. Nicméně Mulholland drive je další jeho film, který je naprosto dokonalý ve všech směrech a naprosto nepochopitelný. Když si k tomu teď někde nevygooluju možné teorie, tak se sama těžko dopátrám toho, co tím chtěl Lynsch říci. Nicméně jsem zcela vtažena do děje, až do té doby, kdy se tam od půlky filmu začne dít něco úplně jiného, nejen že se ztratím v ději, ale už jím nejsem tak pohlcena a ke konci mě to už popravdě nikdy moc nebaví.

Je to určitě zajímavý filmek s originálním nápadem, jenže bohužel jsem na tom podobně jako syn hlavního hrdiny. I já vlastním tatíka, který hravě strčí do kapsy i barona Prášila- ten by chudák jen mlčky seděl a nevěřil, jak vlastním očiskám, tak i ušiskám. Náš tatík všude v Čechách byl, když už nebyl přímo tam, tak aspoň 5km od toho místa se vyskytoval na 100%, také byl skvělým vojákem u parašutistů a zná všechno a všechny úžasné lidi a byl úžasný na všech polích lidského bádání i na jiných polích. Ono, když ty samé historky posloucháte 23 let, (milosrdně si další pro mě mé první skoro 3 léta života nepamatuju), tak Vám to opravdu začne lézt na nervy. Zvláště, když nežijete v místě, odkud všechny historky pochází a nemůže to nikdo ani potvrdit, ani vyvrátit. Navíc si také myslím, že je to takový ochranný mechanizmus, kdy dalších 23 let bylo tak nudných, že ty léta předtím byla tak naplněna zážitky, že se o nich dá mluvit dalších minimálně 100 let v kuse. Co je nejhorší na mém vypravěči historek je, že bohužel nikoho jiného nepustí ke slovo a vede pokaždé sáhodlouhý monolog ve kterém už mi léty zkušení posluchači do rytmu kýveme hlavami, jako porcelánoví budhové, až se někdy bojím, že na konci nějakého dalšího vyprávění dostaneme vyplnit 100 stránkový testík a byli by jsme v loji, úplně všichni, protože ho vydržíme poslouchat jen pár minut. Horší je to pro naše nečekané návštěvy, neznalé našich poměrů, které se v tom případě u nás zaseknou na půl dne s tím, že ony nešťastníky slyším poslední 3 hodiny jejich utrpení, každých 20 minut říkat, ale já už opravdu musím jít, což na mého tatíka neplatí, nejen, že není schopný myšlenku udržet, ale také není schopný myšlenku opustit, ba dokonce zcela náhodně nahrazuje zákeřně libovolné myšlenky zbrusu novými. Pro nás ostatní nešťastníky jeho historky bohužel neobsahují obry, čarodějnice, ba dokonce ani dvojčata. Hodně dlouho mě mrzelo, že se tento náš vypravěč historek, nezajímá o naše životy a naše historky, pak jsme pochopila, že je to lepší řešení, občas se ke mně dostane nějaká historka o mě, kterou si tatík, čiště vycucal,až z palčáku u nohy a to se pak opravdu nestačím divit, jak zajímavý a divoký to vedu život, jen už to za ta léta umím brát s rezervou. Takže mě prosím chápejte a omluvte mě. Byl to krásný filmek, ale bohužel ho nemůžu , tak dobře docenit, protože mi to místy silně cuchalo nervy.

,,Nedávno ho vykachlíkovali, takže teroristé pozor na úraz!"

Tak takhle si představuji dokonale promyšlený a staršidelný horor, jen to bylo ke konci trochu zdlouhavé. Škoda, že takových filmků nevzniká více.

Tak jsem si právě přečetla pár dostupných vysvětlení tohoto filmu a vždy to bylo vysvětleno schizofrenií Freda, ale mě napadlo úplně něco jiného, že manželka opravdu vedla dvojí život, ale v opačné posloupnosti, nejdříve byla s Petem se, kterým pak utekla od mafiánů, po čase začala nový život sama, měla novou identitu a seznámila se s Fredem za kterého se vdala, ale minulost ji dostihla, ale holt toto vysvětlení není tak originální jako rozdvojená, vlastně dokonce roztrojená osobnost. Soundtrack mám doma, už několik let a opravdu z něho přímo čiší depresivní atmosféra.

Tak tomuhle se říká totální úlet.

,, Ožral jsem se, spadnul do bažiny, praštil jsem se do hlavy, ztratil jsem paměť, adoptovala mě rodina bobrů, postavil jsem pár přehrad, vzpomněl jsem si, kdo jsem, sežral jsem bobry a vrátil jsem se. Co! Vám se to nikdy nestalo?" Fantastický seriál i po letech.