M1911

“We can’t stop here, this is bat country!”

Aneb jak by vypadala bible, kdyby ji napsali v Americe 60. let. Moje oblíbenkyně Lana Del Rey si řekla, že natočí film, ve kterém bude vystupovat John Wayne, Elvis Presley, Marilyn Monroe a Ježíš... a mně se to kupodivu líbilo! I přes težce artové prvky a trošku divný (a líný) konec. Ale určitě na tom má velkou zásluhu to, že se na plátně po většinu stopáže pohupovala Lana, jinak bych spojení americké romantiky, patriotismu a bible asi těžce rozdýchával. Co ale nemůžu pochopit je, proč do role Adama museli vybrat takovýho mongoloida, když lepší volba by byl... kdokoliv. Chápu, že i přes to, že je bílej, tak je vlastně černej, tudíž kvóty tolerance a kulturního obohacení jsou naplněny, ale mně bohatě stačil Jamal DeShawn Kennedy v National Anthem.

Inu, jak zde píší mnozí uživatelé, oběti se zde povětšinou opravdu nechovají stupidně, nelogicky a retardovaně. To tentokrát vrazi jsou horkými adepty do reprezentace na speciální olympiádu. Ona by to byla velice slušná vyvražďovačka, ale když jsou Ovečka, Vlk a Leopard v druhé půlce filmu asi stejně inteligentní a nebezpeční jako Harry a Marv ze Sám Doma, tak se člověk zkrátka nemůže nenudit. Je to velká škoda, že přes ten dvouletý hype, porodní bolesti, super trailer a parádně atmosferické masky je to jen průměrný snímek.

"I see dead people" 101, neuvěřitelná parodie na zombie filmy, proti které je Shaun of the Dead psychologické drama, indonézská reklama na české pivo a invaze mimozemské rasy natolik vyspělé, že nedokáže pochytat ani partu fakanů na anální sondáž. Ale ze všeho nejvíce zklamal Gareth Evans, který by se měl vrátit k čištění činžáků od cikánů , jelikož horory mu očividně nejdou.

DAAAAAAAAAAAAMMMMMMMMN!

Takové americké PG-13 Battle Royale bez střelných zbraní, originálního nápadu, krve nebo akce, ale zato s otravnými herci (neboj Woody, tebe nemyslím), otřesnou lafstory, stupidním scénářem a naprosto bezpohlavním koncem. Holt další kvalitní filmová verze literatury pro mládež!

Státní regulace? K ničemu. Omezení osobních odměn. Nene. M4A1? Bingo! Uwe Boll přichází se vskutku genálním řešením, jak těm vrahům z Wall Streetu přistríhnout křídla. Až se docela divím, že v zemi, kde v průměru 89 lidí ze sta vlastní zbraň, to ještě nikdo nezkusil. Pořád jen ty školy... Každopádně můj druhý film od všemi oblíbeného režiséra je stejně jako Rampage kvalitní (!) podívanou (holt se na ty kokotiny už podle názvu nedívám a dívat nebudu) a střílení kravaťáků jsem si užil, jediné co bych snad mohl vytknout je opět závěrečná "finta", zkrátka se to k syrovosti snímku nehodí.

...akorát jedna věc mě zaráží, to scénáristé opravdu doufali, že uvěříme, že by světové velmoce odpálili všechny svoje jaderné střely najednou? Ne že by zbytek filmu dával nějak zvlášť smysl, ale tohle hraničí s retardovaností.

Po děsivém zjištění, že dost možná nejlepší hudební videoklip všech dob ještě nemá profil na CSFD (přitom taková Lady GaGa nebo Rihanna ano!!!), jsem okamžitě poslal návrh, abych mu mohl s klidným srdcem fláknout plný počet a rozplývat se nad jeho dokonalostí... 5* a nazdar.

První film, co jsem viděl na 48. MFFKV a hned nejhorší. Ale ne z festivalu, nejhorší film co jsem kdy viděl. Opravdu. Mám sto chutí jít okamžitě zvednout všem ostatním filmům hodnocení o stupeň, ale to by bylo moc práce. A přitom jsem se k němu nachomýtl jen náhodou. Proběhlo to asi takhle: V pátek odpoledne příjíždíme do Varů, jdeme koupit pass a rovnou vyzvednout nějaké ty lupeny. "Bohužel, na zítra máme jen Fatu Morgánu", zní z úst slečny pokladní (jelikož pro vstupenky na dobré filmy je třeba jít se spacákem před Thermal tak na půl pátou ráno), tak my to teda berem, ať máme alespoň jeden film. V sobotu popoledni jdeme do kina Drahomíra, což je trochu z ruky a společně se silně alternativním popisem na oficiálních stránkách začínáme tušit, že kráčíme do jámy lvové. No a poté, co jsme se usadili do celkem pohodlných sedadel, TO začalo. Malá reportáž. 1. minuta - 3 postavy jsou někde uprostřed pouště, jedna z nich vykládá filozofická moudra. To by ještě šlo. Jakž takž. 3. minuta - silně artový a ezoterický záběr na zapadající slunce, pln rozjímání. 4. minuta - stále ten samý záběr, kinosál se chichotá a mumlá. 5. minuta (?, těžko říct) - Slunce zapadlo, sál se smějě a nadšeně tleská, záběr ovšem dál pokračuje. 10. minuta (orientačně) - střídají se záběry které nudí a záběry, kde nemáte tušení, co se na plátně děje. Umění, vole. Diváci ve velkém odcházají. 15. minuta (odhadem, pojem o čase zcela ztracen) - únava nade mnou vítezí (ne že bych se bránil), usínám. Sedačky jsou v Drahomíře opravdu moc příjemné, doporučuje 9 z 10 narkoleptiků. Občas mě probudí hlas silně nesympatické filozofky-amatérky a její úvahy nad hmyzí imortalitou, tak kontroluji jestli se tam nestalo něco zajímavého. Nestalo. Sál je poloprázdný. Pokračuji ve spaní. ???. minuta - nakonec mě probouzí rozhovor ze sedačky po mé levici. "Tyvole tak asi už pudem ne?" "Nemůžem, ty 3 u kraje spí". V tu chvíli si uvědomuji, že jsme nezdvořáci a tak filmu dávám poslední šanci. Jaká bláhovost. Říkám kamarádovi, ať probudí toho nakraji a všichni 3 společně s pocitem úlevy odcházíme. Při odchodu se ještě podívám z první řady do hlediště a soudě podle výrazu těch, co ještě film sledují, a bezvládných těl těch, co už ne, jsme omylem vešli do jiných dveřích a místo kina jsme se ocitli v opiovém doupěti. Když jsme konečně na čerstvém vzduchu, oddýcháváme si a společně si po cestě zanadáváme, jaká to byla píčovina. Zkrátka iděální film pro "filmové fajnšmekry" a rádobyintelektuály, kteří si potřebují řádně pohonit triko; já si radši pustím normální film, kde se něco děje, protože tento majstrštyk nedokážu pochopit a řádně ocenit.