Tft

Zombie žánr má pořád co nabídnout. Film se sice nevyhne všem klišé, které jsou v rámci žánru zajeté, ale bere si z nich to nejlepší a ze stanovených hranic šikovně vybočuje. Nejsilnější a nejpůsobivější je úvodní část filmu, která je dle mého ještě lepší o to víc pokud jdete do filmu na slepo. Následovně už snímek přechází do zajetých kolejí zombie filmů a druhá polovina odehrávající se v postapokalyptickém Londýně trochu zaostává za očekáváními, které nastolí úvod. Přesto bych to nazval nadprůměrnou žánrovkou se spoustou skvělých nápadů, která ke konci trochu ztrácí dech a finále vůči serioznímu tónu filmu působí trošku rušivě a do celkové koncepce filmu moc nezapadá. Jak už jsem zmiňoval úvod filmu, který se nese v tajemném tónu výskumné armádní základny až po odhalení, že se jedná o film se zombíky funguje výborně. Temná atmosféra, trošku šílená vědkyně, jejíž motivace se ale dá pochopit, malá polozombice, která stojí na obou stranách barikády, vojáci kteří mají mozek a učitelka, která se snaží minizombíky vzdělat a pochopit. Dobrá skupinka, která po celou dobu filmu funguje skvěle až na samotné finále, kde všichni přestanou myslet. Inspirace je cítit z 28 Days Later, Hannibala, ale i z herní serie The Last of Us. Rozhodně povedená žánrovka, která by mohla odpoutat Colma McCartyho od televizní tvorby. 74%

Wolverin zreznul a vrací se na plátno v nejdepresivnějším komiksovém filmu jaký kdy vznikl. To v čem Rkový rating pomohl Deadpoolovi je tady obráceno o 180 stupňů a pomáhá o to víc. Hugh Jackman si nechal to nejlepší nakonec, nahodil utrápenou tvář, kopl do sebe flašku whiskey a předvedl především fyzicky perfektní výkon. Na Loganovi je vidět, že ho každý pohyb bolí, jeho tělo je v rozkladu a vzdal se všech nadějí na život. To s čím si zahrávaly všechny předešlé filmy o Wolverinovi je tady vyšponováno na maximum. Od prvních rozkrájených nepřátel je jasné, že tohle je film o vzteku. Akční a bojové části filmu jsou tomu uzpůsobeny, tak jako v Johnu Wickovi působí skoro jako akční balet a jsou uhlazené, tady je z nich cítit frustrace a vztek Logana nad jeho osudem a on prostě krájí hlava nehlava až se ten vztek přenese na vás a vy máte pocit, jako že byste prorazili pěstí zeď. V několika místech dostává film až horrorový feeling, především pak ve vyvražďovací části na farmě, ta je jako vytržená ze sedmdesátkového slasheru. Obraz budoucnosti X-Menů, která je temná jako černá díra a balancuje někde mezi dystopií Mad Maxe a westernovou verzí Children of Men, kdy mutanti jsou skoro vyhynutým druhem, jejich otec a guru Charles Xavier je starý, senilní a bez prášku se jeho mozek stává zbraní hromadného ničení dává filmu takovou atmosféru a tvář, která sedla jako zadek na hrnec a zvedá film do naprostých výšin komiksového žánru. Logan se nebojí ukázat naše oblíbené komiksové hrdiny v tom nejhorším světle a přesto je ukazuje tak, že po skončení filmu je budete mít ještě radši. Dafne Keen, která hraje X-23 podává nejvzteklejší dětský výkon od dob Mad Maxe 2 a toho dítěte s bumerangem. Její vztah s Loganem je jako temnější a nasranější verze vztahu mezi Joelem a Ellie z The Last of Us. Není to postapokalyptický film pro lidi, ale rozhodně je to postapokalyptciký film pro mutanty. Ještě musím vypíchnout hudbu, která byla skvělá, parádně dokreslila atmosféru a měla koule být jiná než klišoidní komiksový podkres. Logan je prostě špinává, drsňácky-smutná nálož emocí, která se s ničím a nikým nesere. X 89%

Tolik promrhaného hereckého potenciálu, kvůli nepovedené napodobenině Ex-machiny. Morgan se snaží vypadat jako chytré sci-fi, ale je spíš naivně hloupým pokusem, který sice hezky vypadá, ale k čemu hezké auto, když v něm není motor. Hned ze začátku je nám odhalena zápletka celého filmu a poté následuje dlouhé představování postav, kterých je zaprvé zbytečně moc a za druhé se nikdo z nich nechová jako rozumný člověk natož vědec. Což se u některých postav dá pochopit, protože lidmi nejsou, ale u zbytku je to do očí bijící ukázka plochosti postav, kdy každá z nich je ve filmu pouze z jednoho daného účelu a to je vše. Žádné hlubší budování charakteru postav nečekejte. Tři čtvrtě filmu je tak o vědeckých kecech o ničem a strašení s Morgan, která tím, že jí nasadí kapucu a přetřou bílým primalexem opravdu strach, který má nevyvolává. Proč se jen Anna-Taylor Joy nechala uvrtat do tak hloupé role? Finalé filmu je pak něco extra, ale v tom špatném slova smyslu. Akční scény vypadají jako by si všichni při natáčení trošku přihnuli, protože s uhlazeným obrazem filmu, který nám byl do té doby představován naprosto nekoresponduje. Konečný zvrat a odhalení je nejlacinější pokus o wow efekt jaký jsem za delší dobu viděl. Působí to až jako by celý film sloužil pouze jako most k tomuhle finále, ale ten most je rozvyklaný a když už ho skoro přejdete tak se utrhne a ze shora na vás mává režisér Luke Scott se zdviženým prostředníčkem. Btw co se sakra stalo v Helsinkách? 40%

Zlato není moc zlaté, není ani stříbrné, je stěží bronzové. Tvůrci zvolili tu nejhorší a nejnudnější cestu jak tenhle příběh odvyprávět a to tak, že se rozhodli nás umořit nudnými dialogy, přidali hloupé smyšlené postavy, které nemají se skutečným příběhem nic společného a strukturu děje vystavěli tak, aby diváka obalamutili skrytou zápletkou, kterou sami ani ne v půlce filmu odhalí. Tohle dle mého naprosto nepochopitelné odhalení, že hlavní postava příběh nevypráví nám divákům, ale někomu kdo ho vyslýchá má za následek, že celé finále ztrácí pointu, stává se naprosto zbytečným a je tak velkou třešní na tomhle zkaženém dortu. Nechápu to hlavně v ohledu k celé dějové lince a záměru tvůrců diváka překvapit, když si sami podrážejí nohy a stojí tak sami proti sobě. Film je mdlý, v místech kde by mohl zazářit potlačuje veškeré tyto naděje stranou a vydává se radši místo směrem chlast,zlato a rock'n'roll směrem chlast, nuda a zase nuda. Matthew McConaughey se snaží co to de, po většinu času mu to jde, ale scénář mu hází klacky pod nohy, někdy tak musí až přehrávat a je to místy sakra vidět. Édgar Ramírez ve vedlejší roli naprosto mimo. Snad jen Bryce Dallas Howard stojí za zmínku, ale ta zase pro změnu dostává extrémně málo prostoru. Jediné co je na filmu dobré je soundtrack, ale samostatně, protože v kontextu s filmem je naprosto mimo mísu. Je to jako když smícháte Vlka z Wall Street s The Big Short a odeberete všechno dobré a zábavné. 43%

Povedená prvotina Macona Blaira. Nabité zkušenosti ze spolupráce s Jeremy Saulnierem na Blue Ruin a Green Room tady využívá naplno a přidává k nim svojí ingredienci v podobě černého humoru. To že Blair a Saulnier jsou velcí přátelé je známá věc a tak se není čemu divit, že je ten Saulnier z toho trochu cítit i přesto, že s filmem nemá nic moc společného. Otázkou je jestli z těch kolejí dokázal Blair dostatečně odbočit a udělat z toho "svůj" film. Odpověď je tak napůl ano, napůl ne. Kvalita se tomu ovšem zapřít nedá a Blair dokazuje, že když z herectví přesedlá k režii vůbec nikomu to vadit nebude. Melanie Lynskey, která v roli ustrašené mstitelky překvapivě funguje se vydává spolu se side-kickerem v podání Elijaha Wooda na odplatnou jízdu za zloději, kteří ji vykradli dům. Vcelku jednoduchá zápletka ve skvělém satirickém hávu, reflektuje dnešní společnost a pokud nemáte rádi lidi tenhle film si opravdu užijete. Snímek je svižný a příjemně plyne, navíc ho provází povedená detektivní zápletka, která v průběhu filmu nepřestává překvapovat a finále je přímo vynikající a naprosto nepředvídatelné. Všechny postavy jsou zvláštní podivíni, všechny situace do kterých se dostanou jsou podivné a to je na filmu asi to nejlepší, jeho umění neustále překvapovat. Macon Blair jde určitě do hledáčku a jsem zvědav s čím se vytasí příště. 78%

První John Wick byl jako blesk z čistého nebe, který rozvířil vody akčích filmů. Díky setkání bývalého kaskadéra Chada Stahelskiho a scénaristy Dereka Kolstada tak vzikla filmová serie, která právem sklízí úspěch, který nikdo nečekal. Jádro toho úspěchu tkví především v těžce stylové režii a ve světe hitmanů, který působí až videoherně/komiksově a je naprosto boží. Je jasný, že tenhle svět je plný nelogičností jako je měna v podobě zlatých mincí za jednu z nichž si koupíte dva drinky na baru nebo neprůstřelný oblek, každý druhý člověk v New Yorku je nájemný vrah včetně bezdomovců, každý z nich má svoje telefony zapnuté na hlasité vyzvánění a každý člověk na světě zná Johna Wicka a ví o koho jde. Všechny tyhle věci působí trochu úsměvně, ale na druhou stranu je tenhle svět zabijáků cool, má koule a především má osobitý styl. Chapter 2 se tak po jedničce, která nám do tohohle světa dala jen z lehka nahlédnou ponořuje hlouběji a odhalí nám spoustu nových věcí, stále ale zůstáva několik nezodpovězených otázek a třetí pokračování je naprosto nevyhnutelné a nebránil bych se ani origin story. Od první automobilové honičky na začátku bylo jasné, že akční porno, které bylo v jedničce se posune o další level. John Wick 2 navazuje přesně tam, kde jednička skončila a nedává Keanu Reevesovi stejně jako divákům vydechnout. Film je narvaný akcí a gentlemanský testosteron z plátna stříká na plný koule. Akce je bohužel místy trochu repetetivní a našli se i místa ve filmu kde jí bylo prostě až moc, ale hned vzápětí přijde další scéna, která vás chytne za nohy, násilím vtáhne zpátky do děje a na nějaké to zaškobrtnutí hned zapomenete. Chad Stahelski povznáší umění akčních scén na další úroveň a naprosto s klidem ukazuje, že to jde i bez těch roztřepaných záběrů, v poklidu a uhlazeně. Rychlé akční střihy používá účelně a se smyslem, je tak vidět, že nad každou scénou bylo stráveno několik set hodin tréninku, nacvičování a přemýšlení nad tím jak vše bude vypadat. Tohle všechno spojuje s obrazovým vizuálem, za který by se nemusel stydět ani Nicolas Winding Refn. Vynikají především scény v italském podzemí ve tmě a prachu nebo závěrečná část mezi zrcadli, ty jsou přehledné a Stahelski je nám podává na stříbrném podnose. Prostě se nedá dělat nic jiného než si je užít. Nepatrné problémy filmu jsou tak zastíněny jeho přednostmi a pokud se další díly ponesou ve stejné kvalitě a drajvu mohla by vzniknout jedna z nejlepších akčních serií všech dob. 83%

Don't Hang Up je krůček od toho aby bylo vážně super. Je na tom hodně vidět, že je to první větší režijní počin Damiena Macé a Alexise Wajsbrota. V každém aspektu filmu je vidět snaha, ale snaha ne vždy zaručuje úspěch. Například kamera, která místy až moc okatě napodobuje Fincherův styl, který se zdá být v horrorech čím dál víc oblíbený viz. Don't Breath, kde ale tenhle styl fungoval výborně.Tady však působí vychtěně a do celkové koncepce filmu to moc nezapadá. Podobně jsou na tom herecké výkony. Na všech je vidět velká snaha, ale není tady nikdo kdo by film postavil na nohy, hlavně pak hlavní protagonista, jeho výkon místy působí až komicky. Děj a námět filmu jsou taky kapitola sama o sobě. Vcelku dobrý a moderní nápad na film je srážen na kolena jeho vychtěností a vykonstruovaností. Věřím, že postavy pranksterů se dají napsat i trochu inteligentně a ne jen tak aby jsme je na začátku nesnášeli a pak jim vlastně jejich osud přáli, snaha o to aby s nimi pak člověk začal soucítit v průběhu filmu vyjde na prázdno. Na druhou stranu je z toho cítit, že režisérské duo horror nepoužívá jen jako start jejich kariery jak se tomu často stává, ale že to myslí vážně. Když si srovnají v hlavě co vlastně chtějí, jakým filmovým směrem se chtějí vydat a dostanou lepší scenář mohlo by se jim příště zadařit. 60%

Tak se nám Martin Scorsese konečně dočkal a natočil si svůj vysněný projekt. Jde z toho hodně poznat, že Scorsese je katolík a tenhle film použil tak trochu i jako svou zpověď. Pořád ale zůstává stát pevně nohama na zemi a především na neutrální půdě. Na plátně se tak odehrává hned několik konfliktů. Člověk vs víra, náboženství vs náboženství a především morální konflikt kněze proti zemi, která očividně o jeho víru nestojí, ale on přesto nevzdává svou naději a snaží se šířit to co je dle něho správné. Je to hodně složitá podívaná ale libí se mi jak si Scorsese prostě řekl fuck it, udělám si to jak chci já a jak dlouhý chci. V dnešní uspěchané době to působí možná extrémně, ale ta délka a to pomalé budování děje má svůj účel. Posledních 20 minut filmu je tak naprosto zdrcujících a to říkám z pohledu atheisty. Obrazová stránka filmu je naprosto nádherná a u několika záběrů jsem si říkal jak je to možný dosáhnout takové dokonalosti. Nejsilnější stránkou filmu je ale to ticho. To že Scorsese umí geniálně pracovat s tichem a budováním napětí díky němu víme už dávno. Tady to ale povznáší na úplně nový level. Film totiž nedoprovází žádná hudba, pouze skličující a zdrcující ticho. Vyslédek je tak intimní, osobitá a tichá zpověď kněze na jeho osudové výpravě do Japonska. 81%

První Trainspotting je pro mě srdcová záležitost a je to jeden z důvodů proč miluju filmy. Moje hodnocení tak nebude asi uplně objektivní ale co? I choose to love Danny Boyle. Nikdy jsem trainspotting nebral jako film o feťácích, je to jako říct, že Deer Hunter je film o válce ve vietnamu. Trainspotting totiž dokonale klame tělem a jeho pravé kouzlo se skrývá až pod slupkou toho všeho pozlátka na vrchu, v tomhle případě spíš heroinu. Danny Boyle je nejen genius, ale i chameleon. Nedokážu si totiž jinak vysvětlit jeho přízpůsobivost prostředí filmu. Stačí se podívat na Jobse a na T2. Diametrálně odlišné filmy, přesto oba mistrovsky zrežírované. Boyle se vydává zpět ke kořenům a ty spojuje s jeho nynější vyspělostí, T2 je tak naprosto stejné jako jednička a přesto nemůže být víc odlišné. Renton se vrací na místo činu po 20 letech a hned od začátku filmu je jasné, že to bude smutná melancholická jízda. A taky že je, ale zůstává tady i ta černo-komediální stránka a ten zvláštní feel good vibe, který všem charakterům filmu dává naději, že jejich život není úplný propadák. T2 Trainspotting totiž není tak úplně pokračování a sám Danny Boyle to přiznal a je to vidět i v názvu filmu. Je to spíš ohlédnutí na těch dvacet let, které jsme neviděli. Je to nadstavba původního Trainspottingu, která zůstává věrná kultu a s věrností svou vlastní si dělá srandu i z nás diváků a sama ze sebe. Je to prostě geniální obraz života jedné Edinburské party a i přesto že jsou všechny postavy nesympatické a grázlové nejde je nemilovat. Už asi chápu proč ženský vždycky milujou záporáky. Jestli je totiž vidí jako já T2 tak se není čemu divit. 92%

To že animátoři Walta Disneyho umí dělat ty nejvymakanější animáky víme už dávno. Co se ale musí ocenit je jejich snaha posouvat se dál a do žánru přinášet pořád něco nového. Moana (Vaiana?) je originálním příběhem z Polynésie o mladé dívce a budoucí náčelnici kmene domordců, která se nechce spokojit se svým osudem usedlé vládkyně a tak se na popud několika událostí vydává za dobrodružstvím a záchranou svého lidu. Disney se nebojí sáhnout do mytologií neznámých většině lidí a brát si z nich inspiraci pro své filmy. Díky tomu můžeme vidět jeden z mála opravdu originálních příběhu co se žánru animáků týče. Jak už je zvykem film má velice vydařenou hlavní protagonistkou, kterou doprovází hloupá ale o to víc vtipná slepičí side-kickerka a později přibývá do trojice i arogantní polobůh v podání Dwayna Johnsona. Trojice, která bohatě stačí na celý film. Jejich vztah je vtipný, má smysl a je hlavním motorem filmu. Nechybí skvělá hudba, precizní voice acting a o vizuální stránce není ani třeba mluvit, protože to prostě vypadá nádherně. Kéž by všechna studia víc myslela na kvalitu a originalitu, pak bychom nemuseli dostávat takové braky jako jsou Angry Birds apod. tl;dr: Jestli chcete mít v hlavě na týden uvíznuté minimálně tři písňe Moana je jasná volba. 80%