Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Komedie
  • Drama
  • Krimi
  • Dokumentární

Recenze (137)

plakát

50x a stále poprvé (2004) 

První komedie se Sandlerem, kterou bych označil jako velice zdařilou. Žádné trapné, infantilní vtípky nečekejte. Jedná se o perfektní romantickou komedii, která teží sice z velmi závažného onemocnění, ale o to je nápaditější a vtipnější. Méně scének s Henryho asistentkou a více s "potetovaným" a Robem Schneiderem by rozhodně neuškodila, ba právě naopak. Příjemný film, na který se rád znovu podívam. Dávám 80%.

plakát

Malý Nicky - Satan Junior (2000) 

Na téhle komedii jsem ujížděl jako malý kluk. S kámošema jsme se na film dokolečka dívali a neustále opakovali hlášky. Teď s odstupem pár let film hodnotím jako průměrnou Sandlerovku. Dal bych 2 hvězdy, ale musím přidat jednu navrch za Ozzyho! :)

plakát

Scott Pilgrim proti zbytku světa (2010) 

V okamžiku, kdy jsem tento film zapnul jsem absolutně nepočítal s tím, co za podívanou mě čeká. Z počátku jsem nechápal, poté jsem nevěřil a nakonec jsem v extázi propadnul tomuto bravurně zpracovanému snímku. Směs hlášek, absurdních situací, šílených soubojů (XXXXXXX), komiksových nápisů a barvitých scének se mi zaryla hluboko pod kůži a já nemohu odolat a alespoň jednou do měsíce se na tento film nepodívat. Scott je skvěle přiblblej, Ramona neskutečně sexy a jestli by si někdo zasloužil vyzvednout, pak je to gay Wallace, který dokáže každý moment filmu vyšperkovat fantastickými vtípky a hláškami. Nenudil jsem se, pouze jsem se z počátku ztrácel (slovům :“co to má sakra bejt“ jsem se zkrátka neubránil). Dávám 95%.

plakát

Vzhůru do oblak (2009) 

Nádherná, barevná podívaná pro děti i dospělé. Budete se smát i usmívat a některým pováhám možná i slza ukápne (zejména kvůli tragickému začátku). Jestli Příběh Hraček 3 není nejlepší animák posledních patnácti let, tak je jím právě tento snímek. Krásně popisuje vztah mezi zatrpklým, zklamaným důchodcem a mlaďoučkým, naivním a zkoumavým klučinou. Inteligentní humor, který pochopí i děti se na vás sype za každým slovem a když se navíc k partě přidá Dog s Kevinou, tak se člověk nemůže přestat smát. V druhé třetině filmu jsem pociťoval lehký úpadek humoru kvůli táhnoucímu se příběhu, ale po pár minutách se vše originální a vtipné vrátilo zpět. Pokud si chcete udělat příjemný večer s krásným rodinným animákem, tak Vzhůru do oblak je ideální volba. Dávám : 95%.

plakát

Návrat do Silent Hill 3D (2012) 

Jakožto fanoušek PC verze jsem se na pokračování tohoto snímku těšil. O to víc, když jsem po shlédnutí traileru zjistil, že toto pokračování je inspirováno mým nejoblíbenějším dílem série. Pomineme-li jakýsi nový trend natáčení ve 3D, byl jsem natěšen na parádní podívanou. Již začátek mě velmi oslovil. Dokonce i 3D padající popel jsem si užíval. Zábavní park na jedničku, hlavní hrdinka téměř věrna předloze. Bohužel mé nadšení počalo opadávat. Z jinak nadějného filmu se začal stávat typický hororový slaďák. Románek mezi Heather a Vincentem mi lezl krkem a i trapná scéna představování před třídou mohla být v klidu vystřižena. 3D efekty dále spíš jen na obtíž a závěrečný souboj příšer spíše k smíchu. Kladně hodnotím věrnost některých pasáží a monster, avšak příběh mě nepřesvědčil. Dávám spíše slabší průměr 45%.

plakát

Insidious (2010) 

Tento film řadím mezi své nejoblíbenější hororové snímky. James Wan zde vsází na to, čeho je v poslední době na hororové scéně poskrovnu. Nejedná se o přihlouplý splatter jakých je všude kolem spousty, ale hlavní slovo zde dostává pekelně napínavá atmosféra a vydařené lekačky (přiznejme si, kolikrát jste sebou trhli zděšením za bílého dne ve scéně poklidného rozhovoru u stolu). A část, v které se otec vypraví do astrálního světa hledat ztraceného syna považuji za vůbec nejlepší a nejatmosferičtější scénu tohoto druhu vůbec. Dávám 90% a to jen, proto, že mi scéna s „ďáblem“ brousícím si nehty připadala lehce groteskně.

plakát

Pink Floyd: The Wall (1982) 

Jako skalní fanoušek Pink Floyd mám tento film zařazen na seznamu pravidelně přehrávaných filmů (dá-li se tento počin takto nazvat). Bohužel pro člověka, který po snímku sáhne, aniž by byl hudby PF znalý, bude film dost možná nudný, nepochopitelný či naprosto zbytečný a mozek vymývající. Není tomu tak. U „Zdi“ zkrátka pouze nefunguje obraz bez zvuku. Psychadelické výjevy spojené s hudbou PF fungují jako švýcarky, animované sekvence Geralda Scarfea jsou dechberoucí stejně jako herecký výkon Boba Geldofa a o hudební stránce nemluvě. Nejsou zde místa, kde by dominoval obraz nad zvukem a opačně. Vše je v naprosté rovině a my můžeme s údivem pozorovat Pinkovu cestu životem až k jeho bláznovství. Hodnocení je v tomto případě jasné … 100%.