Matte27

Skvělá kooperace textu a obrazu. Parádní psychadelický kousek.

Nemohu říct, že jsem to nikdy nezahlédnul. Nemohu říct, že jsem se občas nezasmál. Ale nemohu říct, že jsem se na to někdy podíval cíleně.

Precizně natočeno a zahráno. Děj jsem hltal téměř jedním dechem a těšil se na další Andyho výstup. Vcelku mě vyděsilo, že je tento film natočen jakožto životopisná sonda do života skutečného člověka. Nemohu uvěřit, jak mohl tyto výstupy někdo provádět a nestát se obětí vraždy. Film mě nezaujal natolik, abych si ho jen tak pustil znovu. Kdybych žil v době Kaufmanovi slávy, jeho humor by zkrátka nebyl nic pro mě. I tak mě dokázal Forman upoutat na necelé dvě hodiny.

Jsou zpátky a ve formě. Devátá řada nás měla pouze vyděsit tím, že se tvůrci vyčerpali. Desítka je důstojným pokračováním a bez nadsázky ji přidávám ke svým nejoblíbenějším sériím (1., 2., 3.). Udělali to dobře .. když jste úspěšní a pak to poserete, tak o to větší překvápko je vaše "reinkarnace". XI. prosím :)

První polovina filmu mě nebavila, dokonce i nudila. V třetí čtvrtině začal film gradovat (nejlepší část od setkání se šamanem-zubařem až po následující ráno) a doufal jsem, že už ho nic nezastaví. Bohužel, zastavil. Přesně ten postup, co se mi hnusí u většiny amerických snímků. Hrdina padne na úplné dno z něhož nějakou radostnou náhodou eskaluje na pozici naprostého šťastlivce. Pak už jen následuje vystřízlivění/uvědomení a sladký happy end. Fuj. Kdyby se Sidney vyspal s Megan Fox, která mě v tomto filmu spíše odpuzovala, alespoň by pro mě byl ten film stravitelnější (čímž nechci tvrdit, že byla krásnější než Kirsten Dunst. Tato roztomile vyhlížející blondýnka už mě stihla zaujmout svou přirozenou krásou již ve více filmech). Takhle se zbytečně ze skvěle bezohledného, nadutého a především SVÉHO hrdiny stane "úžasnej chlapák a la princ na bílém koni" a kvality filmu jsou ty tam. Simona Pegga mám rád, ale zde mě jeho výkon nepřesvědčil. V porovnání s úžasnou Hot Fuzz, kde předvedl geniální výkon mi tato role přišla nevýrazná. Zkrátka by toho troubu zahrálo každý druhý "béčko". Dost mě také zklamal obsah filmu vzhledem k jeho názvu. Čekal jsem lhostejného, egoistického cynika, jež si svou povahou dokáže znepřátelit naprosto všechny. Tady z toho vyváznul ještě docela dobře.

Zpočátku jsem si nemohl zvyknout na Reynoldse coby hlavního hrdinu (nebyl mi příliš sympatický), ale po první scéně s Paulou se začne film rozjíždět a Ryan se mi začal zdát ve své roli čim dál více nenahraditelný. Film má poutavý příběh, okořeněný skvělými vtípky, ale i pár (napočítal bych maximálně tři) slabšími scénami, které nebyli vůbec na škodu už z toho důvodu, že jsem měl čas přemýšlet nad tím, jak bych se s Frankovou situací vypořádal já osobně. Na závěr se musím přiznat, že občas také používám jistý druh "losování kartiček" :-). Velice příjemný film. Doporučuji.

Po předchozím Perném Dni trochu zklamání. Od Help! jsem čekal něco jako jeho pokračování, prvotřídní zábavu s Beatles. Tohle bylo takové s nimi a bez nich. V prvním filmu bych si troufnul říct, že kluci hráli sami sebe v té nejpřirozenější podobě, tady už přehrávali. Děj byl utahaný a nudný. V některých částech jsem se přistihl, jak sleduju čas do skončení filmu. Ano, zasmál jsem se, ale ne jak jsem čekal. V komentářích jsem se dočetl cosi o srovnání s Monty Pythony. Musím se přiznat, že jsem si na ně taky vzpomněl a to v části s pěním Ódy na radost. Zkrátka to pro mne byl průměrný filmový zážitek. Dávám čtyři hvězdy, ale cítím to na 3 - to mi však láska k The Beatles nedovolí.

Všimli jste si, že se na pozadí ozvala skladba z Městečka Twin Peaks? Myslím to saxofonové sólo. Tuším, že Dance Of The Dream Man.

Krásné, uvěřitelné, smutné. Po druhém shlédnutí jsem sice nebyl tak emocionálně vyždímán jako poprvé, zato se mi odhalila ta druhá rovina snímku. Až teprve teď jsem si uvědomil, že mazání vzpomínek není nic jiného, než příběhová berlička pro film o dvou lidech, kteří se snaží na sebe zapomenout. Osekáme-li všechny ty "sci-fi" prvky, zůstane nám film o vztahu. O vztahu, který byl krásný, ale teď se řítí do záhuby. Joel se nemůže zbavit hořké chuti po rozchodu a tak hledá způsob, jak na ni zapomenout. Avšak čím více se o to snaží, tím více na ni myslí a začínají se mu vracet ty krásné, nikoliv špatně vzpomínky. Ona hledá zapomění v náruči jiného muže. Sama však není schopna zvládnout nový vztah, jelikož jí nový partner až příliš připomíná Joela (nebo si to jen namlouvá?) Finále nastává, až si oba vše vyříkají. Upřímně a bez servítek. Ve filmu byla tato fáze komunikace vedena prostřednictvím kazet s nahrávkami. Nakonec, oba poučeni z vlastních chyb, to zkoušejí znovu. Bravo. Za mě nádherná práce s příběhem, který je sice úplně prosťounký, ale díky paralele s mazáním paměti získává na údernosti a kráse.

Hovadina, blbost a nudná slátanina. Pěnil jsem vzteky, jak je to debilní. Jak tenhle člověk mohl mít něco společného s excelentním The Butterfly Effect nechápu.