bublajsa

Úžasnej Nicolas Cage(!), kterej tady opravdu ZAHRÁL. Osobitej příběh dvou ztracených (?) existencí, který k sobě najdou cestu i přes to, že společně nemají budoucnost. Nikoliv nereálnej příběh, protože ďábel alkohol a ďábel život jsou všude kolem nás. Krásnej, hluboce emotivní, depresivní, syrovej a hlubokej příběh. Srdcová záležitost.

Po skončení filmu mi bylo špatně od žaludku. Byla jsem v šoku. Viděla jsem už hodně podobných megadepresivních snímků (přímo je vyhledávám), ale tohle je pro mě jeden z nejtěžších kalibrů. Strach, respekt, emoce. A to, že si ho jednou za čas připomínám, není nic jiného než sebedestrukce.

Pro mě je to jeden z nejlepších českých filmů a klasika ve svém stylu. Nezapomenutelné hlášky, scénky, Jirka Macháček a zvláště Ivan Trojan(!).

Dvojka je pro mě zkrátka lepší, zábavnější, dramatičtější, nápaditější a hezčí než jednička. Vidět ji můžu kolikrát chci, ale smát se budu se stejnou radostí a slzama v očích. A je tady víc veverky, tak.

Tenhle film je pro mě srdcovou záležitostí, hlavně díky jedný z mých hudebních lásek - Čechomoru. Celkově je to ale krásnej příběh se spoustou pravdivých a čistých myšlenek, jak jinak než vynikající hudbou, uvolněnou atmosférou, dávkou mystiky a osobitostí všech zúčastněných, včetně osobitého Petra Zelenky.

Jedna z mála filmových adaptací, která se může hrdě postavit vedle knižní předlohy. Nejlepší horor, kterej jsem zatím viděla. Ani na chvíli jsem nemohla odtrhnout zrak od obrazovky, i když jsem měla několikrát tendenci si zakrýt oči. Naprosto šílená hudba můj pocit úzkosti ještě víc zvýrazňuje, až jsem měla párkrát nutkání vypnout zvuk. Dlouhý a nesnesitelný záběry. Úžasný výkony Nicholsona, Lloyda a Kubricka. TAKHLE se točí ryzí horor.

Film, kterej vám zůstane v hlavě. A je jedno, jestli vás dostal, nebo nudil. Originálnost mu nezle upřít. Nesmíte v tomhle příběhu hledat logiku, vysvětlení a řád - prostě si jen užívejte to, co vidíte. Pak se může i stát, že uvěříte.

V zásadě povrchní horor, ale účel splnil. Skvělá atmosféra a hudba filmu ještě dodávají větší jiskru. A ta slečna z televize mi pěkně zrychlila tep. Mírnej nadprůměr v hororový branži.

Hru jsem nikdy nehrála a ani nehodlám začínat. Mám ráda horory, ale inteligentní horory. Dříve jak od poloviny filmu jsem byla zklamána a příběh pro mě postrádal jakoukoliv inteligenci. Postupujícími minutami jsem byla akorát více zmatená a průběh příběhu mi ke konci přišel spíš k smíchu. Tohle byla ve videopůjčovně trefa mimo. Ano - mohl to být hodně dobrej horor, protože mě opravdu dostala scéna a zpracování. Děj mě ale zklamal. Bohužel.

Jedna hvězda za schopnost udržet mě u televizní obrazovky, ke který jsem se tenkrát nachomýtla zcela náhodou. Nevěřícně jsem hleděla a nevěděla, jestli se smát nebo brečet. Nakonec jsem se opravdu smála. Fantasy je málokdy můj šálek kávy a z týhle story mám dodnes osypky, sotva si na ni vzpomenu.