BigBang

Paní Krajčovičové to víc slušelo v "Co je vám, doktore" jako něžné bloncce; "Jako jed" jako film je celkově drsnější a méně pohádkové; ale raději mám stejně "Co je vám...". Tahle olmerovsko-svěrákovská minisérie jsou dva dobré realistické filmy pro dospělé, jakých zas tolik není. Jsem rád, že p. Svěrák ve své kariéře tenhle odskok udělal, i když si ho asi nevyhodnotil tehdy jako perspektivní, a nepokračoval v něm.

Krásná role paní Krajčovičové. Film pěkně representuje depresivní osmdesátkovou kinematografii, která kýčovitě prožívala počátky ochrany životního prostředí. Nenávistné záběry fabrik a paneláků. Hlavní věc je pro mě však takhle z odstupu po letech osobnost p. Svěráka. Každým rokem, když to opakují, tak p. Svěrák pro mě z toho vyčnívá čím dál víc. Jeho formát je jedinečný a zrovna v takto obyčejnějším filmu je to krásně vidět.

Krásná role p. Effy. Plejáda nejlepších herců tehdejší mladší generace, doplněná p. Vojtou. Jedna z trvalek české komedie, díky profesionalitě tvůrců: sevřený příběh, suverénní podání velkého počtu postav, které většinou ve filmu dostaly jen malý prostor. Žánrově se "Florenc" blíží crazy komedii, ale postupem filmu nabývá na síle metafora cesty autobusu jako symbolu pro českou společnost. Myšlenka na mě dnes působí budovatelsky, neboť vrcholí krizí, kdy kolektiv drtivé většiny cestujících překoná své osobní slabiny, spojí síly za pokřiku "hej rup" a prožije euforii naplnění života v kolektivu. Nejsem si jist, jak tu metaforu vnímali diváci v době vzniku filmu - jestli snad měla vyjádřit uvolnění poměrů po skončení diktatury proletariátu, kdy své místo ve všelidovém režimu najde (téměř) každý? To nevím..

Místy děsná nuda, k nesnesení protahované trapné scény. Ale přeci jen takový p. Hrušínský v nehluboké komedii, to je zajímavý zážitek. Též se mi líbilo, jak hrála pí Veškrnová, byť epizodní roli - to je výjimka, jinak ji jako herečku moc nemusím. Ale málo platné, pí Pawlovská má celý život svůj styl a má i silné stránky. Třeba zobrazení rodičů jako nenápadných, ale regulérních šílenců, to má něco do sebe. Též cením její jasnou myšlenku - bez velkých příkras psát o emancipovaných mladých ženách, které nechtějí vzdát rodinu. Což je současně i hrozný, jak ty lidi se za každou cenu ženili, aniž by byli jen trochu zralí. Z oboru perliček připomeňme cameo p. Vozába a p. Čepelky od Cimrmanů. Pamětník se pobaví nad "nenápadnými" luxusními rekvizitami té doby: hi-fi v obýváku nebo dvoulitrovka koly - tu jsem znal jen z Maďarska.

Scénář paní Pawlovské se pozná po několika větách; můžu nad tím frfňat, ale o ženských problémech má asi vyprávět žena. Není to crazy komedie, ale příběh má zato zas kus základu ve zcela reálných problémech manželství s hodně nezralými muži, jak byly tehdy dost běžné a jak je ukázala v dokumentech nejlépe paní Třeštíková. Podobně zas scény z pracovních porad a schůzí bych tipoval na p. Šteindlera. Překvapivá je hudba p. Kocába v podání paní Janů. Mezi její doprovodnou skupinou se v úvodu za bicími ukáže p. Koller a na kytaru nejspíš pan Ledecký (jestli se nepletu, tak v roli studentské kapely vystupuje Žentour), později na kytaru sóluje p. Pavlíček. Zpětně zaráží vzývání pop music jako oázy autentické svobody a rozvoje osobnosti. Myslím, že pro atmosféru českých osmdesátek to je celkem typické. Touto propagandou si vysvětluji leccos v mém vlastním charakteru a proč tak nějak celý život toho tolik očekávám od pop music.

Divák by se měl informovat o kontextu toho filmu; samotný snímek se filmařsky vydařil. Kdyby se z filmu vynechala předmluva, jak napřed dřeli v únorovém převratu a pak na hranici, byl by film hned o poznání méně ideologický.

Snadno koukatelná adaptace, přestože většinou se odehrává v bazénu filmových ateliérů s prostřihy z přírodopisných dokumentů. Spíš než adaptace by se řeklo "volně na motivy". Vedle slavné předlohy jsou hlavní devízou asi kulisy nitra ponorky - zvlášť pamětihodné jsou scény Nema hrajícího Bacha na varhany se zlatými píšťalami, na kterých má znak "N" a pod ním kulaté zrcátko, v němž se pozoruje.

Vydařený starší film. Silně připomíná české filmové pohádky z té doby, jen využívá francouzské tradice dobrodružných románů z ludvíkovské doby. Hlavní silou je, že přese všechna klišé se film snaží být nějak pořád realistický.

Vizuálně krásné, výborné dialogy o práci - zvlášť úvodní scéna. Hlavní motiv je paradoxně spíš slabší, všechno vedlejší je výborné.

Dle mého vydařený film. U mě osobně nejoblíbenější role p. Kodeta - elegantní, šaramantní, vtipný. Pí. Bouškovou jsem nemíval rád ve filmech, ale zde je fajn. A samozřejmě něžná blondýnka pí. Steinmasslová zamlada. Přestože jde o detektivku, převládá líná prázdninová atmosféra. Studentky, co provázejí na zámku, randí o sto šest. Kapitán snídá tu v hotelu (dršťková s pivkem), tu na stojáka v obchodě (dvě koblihy a mléko). Žádná scéna není zbytečně natahovaná, odsýpá to. Postavy nejsou (jen) figurky, ale mají vždycky trošku něco navíc - přestože anebo možná protože je nehrají všechny národní umělci, ale spíš herci ze druhé nebo třetí řady síně slávy. Rád se na ten film dívám znovu. V kontextu ostatních čs. detektivek té doby stojí za zmínku, že ve filmu nevystupuje žádný třídní nepřítel, emigrant či obdivovatel Západu, dokonce ani žádný vysloveně zlý člověk, což dále zlepšuje můj divácký zážitek.