klukluka

Paní Třeštíková měla "štěstí" (klidně i bez úvozovek - o něco podobného usilovala a ono se to povedlo), že Lídu Baarovou vtáhla do rozhovoru/ do osobní zpovědi, do níž nastříhala ukázky z jejích filmů, dobové zpravodajské reportáže se související tematikou, osobní fotografie... a výsledkem je tento dokument. Z pohledu celkové tvorby paní režisérky je tato věc nezvykle tradiční (obyčejná) - nejde o další z jejích pracných časosběrů. Je v ní ale zachycen mimořádně silný příběh skutečné filmové hvězdy, jediné svého druhu vzešlé z našich luhů a hájů. Název filmu je zavádějící, Baarová netrpěla pro krásu, ale kvůli politice. Zkáza politikou by byla přesnější. Z historického hlediska je důležitý jeden zásadní detail: Baarová měla s Goebbelsem poměr dávno před druhou světovou válkou. Dávno před tím, než na nacisty praskla jejich zvěrstva. Dávno před tím, než se Goebbels stal tím, kým se nakonec stal. Její ostrakizace byla a je naprosto absurdní. Jinak nic netrvá věčně. Všimli jste si ale, jak krátce obvykle trvá to, co za něco v životě stojí? Alespoň tady u nás - v srdci Evropy (od kdy se srdce nachází hluboko v zadní části těla?) - to tak je. Nepřej a nebude ti přáno. Takhle to patrně chceme. A daří se, v tomhle jsme vážně mistři.

Zatímco jeden ošklivec - Luděk Staněk - pro nás vypíchne pořady, na které se nemá cenu dívat (čímž jim udělá reklamu), druhý ošklivec Jarda Konáš dělá reklamu tomu nejhoršímu hudebnímu balastu. Koncepty Pořadu a Hudebních masakrů jsem skutečně nepochopil a domnívám se, že je špatně chápou i sami jejich tvůrci/ spolutvůrci.

Tohle je tak ukrutně chytrej film, že se nebojí tvářit nablble. Ale zkuste v něm objevit jedinou nelogičnost, jedinou myšlenkovou díru. Přitom si nemuseli pohlídat jen klasickou krimi, ale ještě vybalancovat tu mystérii, aby to nesklouzlo do trapnosti. Jediná linka, se kterou jsem měl od první chvíle (pietní akt v lese- na místě vraždy) problém, byl otec/ možný budoucí tchán. Jeho skálopevné přesvědčení, že jeho dceru zavraždil Iggy, na mě působilo nepochopitelně a nevěrohodně. A tohle zvláštní chování mu vydrželo po celý film, v každé scéně bez výjimky. Tím jsem si ale Rohy pokazit nenechal, na to se mi moc líbily. Jeden z pocitů, který ve mně vyvolávaly, byl údiv nad tím, že pro mě Daniel Radcliffe přestává být Harry Potterem, že se už několikátou zajímavou rolí zbavuje nálepky dětské hvězdy ocejchované jednou nepřehlédnutelnou filmovou sérií. To bývá většinou nesmazatelné stigma. Já jsem ale na jeho čele žádný blesk neviděl. Byly tam jen rohy!

Čím jsem starší, tím víc mi Lynchovy filmy přijdou nefér. Jeho osvědčený recept sestává z velké dávky ženské krásy a nahoty, obskurních vedlejších postav, zdánlivě mnohasmyslných jinotajů navozujících dramatickou atmosféru a dojem neprostupného tajemna. Po letech mi ta bublina splaskla. Holky nejsou zdaleka tak krásný (nahý jsou furt dost), vedlejší postavy budou obskurní vždycky, jen místo hrůzy vyvolávají spíš pousmání, jinotaje jsou jen slepé uličky v příběhu bez skutečného děje a pointy, tajemno je neprostupné natolik, že by ho nepřekonal ani sám jeho autor. Závěrečné resumé: Lynch měl v profesním životě kurva štěstí. Posbíral tolik chvály, že už není, kdo by řekl: všichni jsme mu skočili na špek.

Jedna z jistot mého dětství. Smolíkovi nikdy nezklamali, byli to nejlepší sousedé, jaké jsem nikdy neměl.

Jsem zvědavý, co mi z toho nakonec vyjde, ale momentálně jsem nadšený (!!!) z povídky ZAMILOVANÁ. Kromě vynikajících dialogů jsou tady i silné, mnohdy protichůdné emoce - zakázaná láska, pochybnosti, vášeň ... a ještě to obohatil zločin - kombinace Hrabala a Pachla zafungovala výtečně! Náš největší spisovatel a výrazný soudobý filmař by si evidentně výborně rozuměli. Takže ZAMILOVANÁ to má u mě za jasných *****, Idyla na konci léta jenom o maličko slabší (mladí manželé vs. charismatický malíř v penzionu na Sázavě) - ****. První dvě věci mě ale rozhodně neodradily, právě naopak. Třetí viděnou jsou VZPOMÍNKY - bakalářská záležitost, která nesnese srovnání s předešlými dvěma filmy - **. Začíná mi být jasné, že cyklus jako celek bude neskutečný pelmel. Každý si z něho pro sebe snad něco vybere, ale nikomu by se podle mě nemělo líbit všechno - což dokazuje momentální celkové hodnocení - hodně slaboučkých 55% (7.6.2016). Diamantová svatba od stejných tvůrců, přesto úplně jinej level - *****. SRDCE ŽENY pojednává o typech lásky, které si ani nechci představovat - stalkerka obtěžuje známou celebritu, pak najde útěchu v náručí osaměle žijícího řidiče autobusu. Klaním se Hřebejkovi, že se osmělil a nabídl roli pronásledované megastar Karlu Gottovi, mnohem výrazněji ovšem smekám před Karlem Gottem, který tu roli přijal. Vyžadovala od něj kus hereckého umění, ztrátu určité části soukromí - minimálně po určitou dobu a základním předpokladem bylo, že si ze sebe bude ochoten dělat legraci. Vnímám jako velkorysé gesto, že na to tehdy (3 roky zpět ??) přistoupil. Získal tím moje sympatie (určitě ne bezmezné). Povídka se mi ale nelíbila, neboť na mě působila příliš vylhaným dojmem - **. MIŠKA JE KOUZELNÁ srajda - *. Patrně chtěli mít v rámci cyklu vykryté všechny možné kvalitativní úrovně, tímhle zaplácli spodní patra. DIVNÁ BÁRA - existenciální dusno kam se podíváš, v pořadu na kterej koukáš, aby sis v tom zaneřáděným světě natáhl do žil trochu něhy, lásky, poezie.. Achich ouvej - *. HOST U TABULE - happy end pro starší pány, jsem cílovka, takže spokojenost - ***. Jan Pachl u mě boduje i potřetí - POLIBEK PRO VÍTĚZE je do detailu vychytaná ostalgie, když jsem na to koukal, tak mi bylo 14 (rozuměj o 30 méně). Tenhle chlapík umí, drží to pevně v rukou, v herce dokáže proměnit dokonce i Martina Krause (a to už je teda fakt co říct) a spokojený divák tomu sází *****. Svět podle Ireny Obermannové se podobá béčkovým hollywoodským filmům z konce osmdesátek. HRDINA je o bezdomovci, kterýho si natáhne domů dokumentaristka, která s ohledem na její zázemí pravděpodobně restituovala půlku Prahy. Korunu tomu nasadila režie, která si do role zoufalce, kterej se údajně 3 roky nekoupal ve vaně, vybrala otylýho, příkladně vypasenýho Taclíka a do role jeho v popelnici žijící parťačky obsadili libovou čičinku Kláru Issovou, jak kdyby tato zákoutí běžně obývaly podobný modelkovský typy. Tohle bylo komplet špatně- *. Ale jak vidím, tak může být ještě hůř. Postarala se mi o to SITUACE V KUCHYNI. Větší vzrušení zažívám tamtéž i tehdy, když vařím sáčkovou polívku. Zatím spolehlivě nejslabší věc - ODPAD!. Kozy a Underworld dokážou nejednou zachránit ledacos, ale o DOBRODRUŽSTVÍ to neplatí. Sex mezi upocenou slečnou a obstarožním houbařem si nechci vůbec představovat, natož na něj koukat - ODPAD! Jan Pachl pojal své příspěvky do této série jako solitérní filmy, ostatní to rutinně sekají jako již jednou výše zmíněné Bakaláře (to není kompliment). Platí to i o MÁJOVÉ ROMANCI DOKTORA MRÁZE. Zábava na středeční večer nijak hlubokomyslná, ale vcelku solidní - 50%, tzn. ***. Každopádně už chápu, že to těmi třemi kousky kvalitativně nabourává JP, jinak je to dramaturgicky vyrovnaná standardní televizní nuda. Právě v tuto chvíli snižuji celkové hodnocení na ***, nechci být sám sobě za blázna. Na povídku MANŽELKA se hezky koukalo- Linda Rybová je toho slušným předpokladem a zbytek to jen podtrhnul. Navíc to bylo konečně překvapivé a rafinované (na rozdíl například od té mega mega sračky s názvem DOBRODRUŽSTVÍ), takže se po delší době přestávám mračit - ****. A tenhle pocit přetrvává i po ÚSPĚŠNÉM LOVU. Ten navíc jako jeden z mála koresponduje s názvem projektu - škoda lásky chlápkovi, kterej si ji nezaslouží, protože o ni už de facto vůbec nestojí - aspoň tak to chápu já. A za to uděluji této lehce atypické, protože s nadhledem pojaté vieweghovštině slušné ****. Atypický teď budu i já, protože u mě zcela bez výhrad zabodovalo MOKRÉ TRIČKO. Oči se poměly, bránice se otřásla, hlava si taky přišla na svý (bylo nad čím přemýšlet) - fakt výborný - *****. Místo Langoše si do role spisovatele Oskara dosaďte jeho reálný předobraz a máte z MARUŠKY nefalšovaný horor. Minimálně pro jednu mladou naivní holku z vesnice, která byla tak neskutečně blbá, že ji napadlo si myslet, že by se snad mohla u známýho z Prahy jen tak zadarmo párkrát vyspat. To si dovolila hodně, ovšem. Odmítnout neodolatelného Míšu - takovýho vtipálka a hvězdu. Tady ji máš, kámo - *. DRUŽIČKA byla ze života, honilo se tady ale nějak moc psů, hlavní příběhová linie měla v důsledku toho lehce dýchavičné tempo - ***. Když se něco jmenuje Pravda, tak to ještě nemusí být pravda. Pravda, Pravda měla i pár náznaků jistého kvalitativního vzepětí, ale celkově byla PRAVDA další bakalářský limo na otřepané téma - **. Tady ta moje pseudorecenze nekopíruje chronologický vývoj dvou dosavadních sérií. Pokud by se ho držela, pak by z toho jasně druhá série vycházela mnohem lépe. A to je pozitivní trend, případná trojka by třeba mohla být ještě lepší. Každopádně s jedničkou se nikdo moc nepáral, takže se sem vešla i povídka o nedomrlém chlapečkovi, který si myslel na nejkrásnější holku ze školy, což neušlo její pozornosti a nepěkně s ním zametla. Primitivní kus, překvapivě z pera renomovaných tvůrců - Jarchovský a Šabach už za sebou mají vydařenější věci. Za tuhle legrácku nazvanou s JEDNÍM UCHEM NA VESELO ode mě můžou dostat - **. Padesátá léta nebyla žádná selanka. Studená, šedivá, pochmurná doba. Tohle jsem v povídce našel, atmosféru tvůrci vystihli věrně. Jan Zábrana do ní zasadil sebe coby celkem atypickýho mladíka, okolním světem otrávenýho nihilistu, který dává přednost přátelství před láskou. Holčinu, která se dokáže povznést nad jeho úlety a lehce pomatený nápady předhodí neslanýmu, nemastnýmu kamarádovi z fabriky. A tím to skončilo, žádná lítost se nekonala. Byla tady jen ta šeď a nuda - SRDCE ŽENY - ***.

Zajímavý momenty, ale pamatovat si z toho budu jen červenou bugatku. Tohle bylo dělaný na efekt v roce 1968. Uplynulo 50 let. Těch kvalit jsem si vědom, ale dávno je odnesl čas.

Žádnej velkej voheň. Jak tady někdo správně poznamenal, tohle byl britskej bonusovej díl k Dobrodružství kriminalistiky. A přepálili to se stopáží, klidně se to dalo zfouknout za polovic.

Superhrdinové bez elasťáků. Krásná doba.

Přesvědčivá rekonstrukce vojenské taktiky, která umožnila, aby se 150 vojáků ubránilo pětadvacetinásobné přesile. Do toho nádherná kamera a ohromující rozsah komparsu. A bezchybná práce s ním, protože statisté tu mají jako celek v podstatě nejvýznamnější roli. Poctivý, velký, drahý kino.