klukluka

Býk mi silně připomínal Kachyňovu Krávu. S tím rozdílem, že Kráva se mi líbila mnohem víc. Byla pro mě přesvědčivější, uvěřitelnější, poctivější. Postavy v ní měly charaktery, Býk jim nasadil masky- zlý (soused voják), zaťatý (soused chlebodárce), naivní až bláhový (kněz)... Trest pro Helgeho byl drakonický, boj s vlastním svědomím byl vykreslen přesvědčivě, čekal bych ale dramatičtější závěr. Helgeho pochopení a odpuštění přišlo na můj vkus příliš rychle. Ale dobře tomu tak. Natrápil se dost i tak a já spolu s ním. Heppáč byl téměř nutností.

Tak tohle fakt nebyl šálek mýho čaje. :( Aniž bych chtěl bagatelizovat problémy stárnoucích Američanů, dějí se i zajímavější věci. V životě, natož ve filmech.

Netvrdím, že jsem to pobral. A už vůbec bych si netroufl říct, že jsem porozuměl všemu. Beru to jako chytrou, rafinovanou odplatu nějakého notorického samotáře skrz na skrz zpárovanému okolnímu světu. Extrémně přemrštěnou, absurdní, ale vtipnou. Jasně, je to zvláštní film a určitě není pro každého. Já osobně ho ale vnímám jako příjemně podivnou, iracionální změnu v dlouhé řadě striktně racionálních a více méně jasně srozumitelných filmových sdělení.

Tohle (drsní kluci z diskotéky v pestrobarevným oblečení, nedotknutelnej zloduch obklopenej armádou všehoschopných zabijáků, auta velký jak barák) u mě obvykle nedostane vůbec šanci, natož abych o tom napsal, že to bylo dobrý. Ale tohle bylo fakt dobrý!

Ta manýra je příšerná, ten film je jí kompletně prodchnutej- je to ve scénáři, je to ve výpravě, je to v režii a následně v hereckých výkonech. Paradoxně tomu nepodlehla jen jediná neherečka, tehdy modelka a krátce před tím Miss Československa Ivana Christová. Ta jediná tady byla civilní a relativně přirozená. Líbila se mi i její milostná scéna s revolverem. Jinak je to ale zase Cieslerův pošahanej fucking hell.

Dokument naprosto v pohodě - jeho hodnocení tady na ČSFD (31%) neodráží kvality filmového díla, ale postoj uživatelů ČSFD k Patriku Vrbovskému. A jejich postoj se odvíjí od jeho úspěchu a trochu nešťastnému způsobu, jakým se ho rozhodl prezentovat, totiž vystavovat ho všem na odiv. Že je to ale umělec, o tom nemůže být sporu. Dokonce se přikláním k názoru (jeho tvorbu tak dobře neznám), že je to kvalitní umělec. Písně, které v dokumentu zazněly, se mi líbily a ten úryvek s romskými nápěvy, ten mi přišel vynikající, byť už mi něco takového před lety servíroval Gipsy.cz na Romano hiphop. A jestli věřím, že je Vrbovský oprávněným romským rebelem? Ve vztahu k rodině nikoliv, to by v celkem pokročilém věku nevyužíval ten mama hotel. Ve vztahu k rasistické společnosti má ale na Slovensku 5 a v Česku 10 miliónů oprávněných důvodů k nasranosti. I tady to zavání bandou rasistů, kteří se můžou pominout, když vidí cigána ve vatě. Ubližujete tím ale nejvíc sami sobě, myslete na to, myslete na sebe, soustřeďte se na sebe. Jinak- co jsem se z filmu fakt nedozvěděl, jak se na tu kariéru připravoval, a jak ji budoval. Soukromí jsme ale promrskali řádně.

Bavilo a baví mě na to koukat, vysílat to veřejnoprávní televize, mělo by to tady úplně jiný čísla (aktuálně 48%). Jestli mi něco vadilo, tak ten zelenej filtr, do kterýho to zabalili a udělali z něj nepěkný poznávací znamení téhle jinak zdařilé krimi. Do očí mě taky pokaždé praštil ten sterilní policejní open space. Scénáře se cizelovaly, na výrobě se ale šetřilo.

Líbila se mi výprava a (hlavně) hudba, příběh už o poznání méně. Když už na něco takovýho koukám, tak se chci fakt dojímat, a klidně i hodně dojímat, tady jsem k tomu ale tolik příležitostí nedostal. Nedostal jsem v podstatě žádnou. Jen lekci, že chlap by měl makat a rozhodně na nic nikdy neříkat NE, pokud může říct ANO. ANO, nemáme to lehký. A přitom si stačí ve správnou chvíli uvědomit, že za kopcem žijí i líp obdařený holky a ještě mají dokonce i srdce. Tahle paní hodně používala hlavu. Na můj vkus příležitostného diváka romantických filmů až moc.

Osm minut a dost. Zlatej Ed Wood.

Taky už jsem rozdal pár ODPAD!ů, ale v tomto případě bych si ho neuměl dostatečně zdůvodnit. Jsem rád za to, že si Italové vybrali knihu českého spisovatele, byť je to patrně další Vieweghův příšerný brak, jsem rád, že točili u nás, že tím našemu hlavnímu městu projevili určitou sympatii a nepochybně mu též udělali reklamu, že do epizodních rolí obsadili naše herce, že dali vydělat i dalším našim filmařům. Výsledek je slabý a slaboduchý, ale forma byla líbivá a standardní, rozhodně žádná amatérština hodná totálního zatracení.