kraval

Petr Zelenka je opravdu umným vypravěčem a v Mnichově to jen dokazuje. Skvělý scénář, zvládnutá režie, kvalitní herci... Netuctová originální komedie, která právem aspiruje na český film (minimálně) roku.

Hezky divný film s mezinárodním obsazením, který ale především snese mezinárodní kritiku. Nefunkční větrná elektrárna působí jako pilíř drsné invaze městské technologie do přírody vedle stálých obyvatel horských vísek, kteří mají dnes k přírodě nejblíže. Skvěle zachycenou atmosférou se pak pokouší prostoupit výborný představitel hlavní role - tragikomický Schmitke (nefunkční člověk starající se o nefunkční stroj v nefunkčním světě).

Nádherná animace tolik se lišící od nudných a často nehezkých snímků velkých studií, která navíc nabízí také poutavý příběh (opět v opozici k produkci známých animátorských týmů). Film bych si pravděpodobně užil ještě víc, kdyby nějaká na pohled intelektuálně založená paní v sále (kde nás bylo dohromady pět) netlumočila svému sedmiletému harantovi (s také určitě silnou osobností), co překvapivě nestíhal číst titulky, po celou dobu děj filmu.

Průměrná akční podívaná založená více na sentimentu než na nabídce zajímavých tváří, efektů nebo příběhů, s dalším z řady roztomilých robotů. Ke kladům filmu patří, že jeho tvůrci se neberou (doufám) nijak vážně - “je to jako Hvězda smrti - akorát větší” - tedy nic nového jsme vlastně nevymysleli.

Nejlepší seriál a nejlepší parodie všeho - herectví, střihu, hudby, kamery, zvukařů, textů, kostýmů, efektů, exteriérů, interiérů a hororů. Přitom všem vám o negativech jednotlivých dílů ještě postavy herců postav fiktivně dokumentárně vyprávějí a vysvětlují, proč je vlastně Garth Merenghi tak skvělý vizionář a Darkplace tak geniální seriál.

Co na filmu opravdu zaujme (a do děje vtáhne), je Lubezkiho kamera (podobně jako u Birdmana), která pomáhá vhodně vybrané hlavní čtveřici (a dvojici a jedinci) bojovat s atmosférou drsné přírody. Souboj DiCapria s Hardym byl pro mě osobně mnohem intenzivnější než jeho hrátky s medvědem. Končí doba postižených (fyzicky, mentálně nebo nacismem) a přichází éra rozdávání sošek za válení se v prachu, bahně, sněhu nebo koni?

“Klausi, ty jsi svalovec týmu. Nechtěj, abych k tobě šla a před všema tě ztrapnila.” Cože? Ještě, že tam nikdo neříká třeba: “Ty hraješ hlavní roli, takže si dávej bacha na život!” nebo “Právě jsem vešel do místnosti.” Svlékání chlapa vskutku funny ha ha. A skok na mostě? Když něco nejde natočit, aby to vypadalo dobře, tak to netočím (nebo vystřihnu).

Dobře zrežírované a zahrané komorní drama doplněné (možná až příliš častými) záběry chladných tichých hor, dokreslujících skličující atmosféru u rodinného stolu. Ač by se předem mohlo zdát, že je film zaměřen na hněv ženy na svého muže (bezcharakterního necitu, který nechal své nejbližší v těžké chvíli na holičkách a který by všechny zaprodal pro vlastní prospěch), velmi detailně popisuje spíše charakter otce, jenž si nechce (a nedokáže) připustit své selhání v roli ochránce rodiny. Diváka při sledování této sondy pomalu a se sílící intenzitou nahlodává, jak by se v podobné situaci zachoval sám.

Plno tupých písní opakujících dokola jeden verš působí, že zpěváci dostali jen námět k textům, jejichž slova si následně vymýšleli až před mikrofonem, necitlivý zvuk (přeefektovaný ze studia) je ve směšném kontrastu k záběrům z temných lesních cest, scénář je vlastně dost nezábavný a Klus s Dykem sice něco hrají, ale je zřejmé, že kvůli hereckému umu se ve filmu neobjevují. To vše se snaží zachránit Jan Svěrák ve spolupráci s Vladimírem Smutným několika pěknými obrazy, ale to je skutečně málo. “Tři bratři se vydávají do světa na zkušenou, aby si našli nevěsty a rodiče jim mohli předat hospodářství. Sourozenci při svém putování jako kouzlem vstupují do slavných pohádek, ve kterých je čeká mnoho nástrah, nečekaných příhod a možná také láska…” - Slavných a nečekaných zároveň? Možná také láska, když si jdou najít nevěsty? Vážně?

Zero byla největší karlovarská jízda roku 2015 - výborný střih, zvuk, spojení žánrů a humor značně připomínající svým stylem South Park - vezměme nějaký společenský fenomén, vyhroťme jej do extrému a napišme něco o tom, co by se pak mohlo dít (třeba by se mohli lidé navzájem zabíjet, protože to stejně dělají nejraději). Film rozhodně není jednostranný a opravdu mě mrzí jeho nízké hodnocení (snad plynoucí z malého počtu dosavadních známek), jež si vysloužil od karlovarského publika.